Ztracená země. Příběh moderního Ruska

Sobota, 27 Červen 2026 00:00 Vilém Kmuníček

ztracena-zeme perexová fotka Co si myslet o soudobém Rusku? Je to „Ztracená země“, tvrdí titulem své knihy Filip J. Scherf, kterou se pokouší předestřít příběh moderního Ruska. Jednak je ztracená pro demokracii, jednak pro Západ, pro který se stala mocenským konkurentem.

Začněme od začátku. Zatímco u nás znamenala devadesátá léta přechod k demokracii po vzoru Západu, pro Rusko to byla éra vnitřního rozkladu a ztráty velmocenské pozice, a to všechno v režii ekonomických poradců z USA. Z reforem se stalo masové plundrování pozůstatků sovětského státu.

Na prahu nového tisíciletí se z temnot FSB objevil Vladimir Putin a začal realizovat všeobecnou touhu po stabilitě a silném centralizovaném režimu. Budiž mu přičteno za zásluhu, že dokázal zpacifikovat na troskách sovětské říše se ustavivší stát oligarchů a dovést zemi k prosperitě.

V období terorismu (po 11. září 2001) to vypadalo, že se Západ a Východ spojí nad společným tématem. V té době nový ruský režim od USA získal de facto volnou ruku k vypořádání se s oligarchy, ke zvyšování kontroly nad médii a ke zkrocení politické opozice. Z bojových operací (Čečensko) se oficiálně staly operace protiteroristické a mírotvorné. Jak Spojené státy, tak i Moskva upozadily občanské svobody v zájmu boje s terorismem. V Rusku ve jménu jednoty – konsolidace politiky, médií i byznysu ke službě státu bylo zavedeno „řízení demokracie“. Z parlamentní opozice se stala opozice systémová, „poslušná“. V devadesátých letech koncept „svobodného tisku“ vyvolal nedůvěru v média, a tak nyní nebyl nikdo, kdo by se postavil na obranu médií proti vůli vertikály moci. Zároveň v Rusku vznikla nová vrstva oligarchů loajálních vůči státu. Rusko se stalo plně solventním a suverénním.

Americký zásah v Iráku (2002) ukázal Putinovi, že západní boj za demokracii zakrývá realizaci imperiálních ambic. O to citelnější bylo takové jednání Západu v tzv. „blízkém zahraničí“, jak Rusko chápalo revoluce v Gruzii (2003) a na Ukrajině (2004). A tak v roce 2007 došla Putinovi trpělivost a veřejně prohlásil, že praktiky USA nejsou demokratické. Vymezil se tak jako jejich protivník. Vzkříšené studenoválečné Rusko bylo jako velmoc zpět.

Oblouk Putinovy cesty přes dočasné premiérování k teoreticky neomezenému prezidentství zřejmě souvisí s jeho názorovým vývojem spějícím k nepřátelství vůči Západu, který se mu nyní jeví jako existenční konkurent Ruska coby suverénního impéria, jak o tom hovoří idea „ruské civilizace“. Anexe Krymu zahájila válku Ruska se Západem. Ukrajina se stala „cvičnou půdou“ pro ruskou armádu a zároveň dějištěm velmocenského zápasu.

ztracena-zeme foto