Radka Zaciosová: "Jsem to pořád já, jenom s drsnou životní zkušeností"

Radka Zaciosová: "Jsem to pořád já, jenom s drsnou životní zkušeností"

Tisk

radka zaciosova200Právě vyšla kniha Radky Zaciosové Vozík a vězení je pro každého. Radka mi zhruba před dvěma lety poslala první verzi své knihy, neboť byla zvědavá na můj názor. Když jsem knihu dočetla, resp. „zhltla“, zůstala jsem v němém obdivu a pokoře a trochu závistivě jsem si pomyslela: „Mám kámošku opravdovou spisovatelku!“

 

Vyloženě jsem Radce nařídila, aby knihu nabídla nějakému nakladatelství. Radka tak učinila a skutečně se jí ozvalo několik renomovaných nakladatelství, že chtějí knihu vydat. Postupně se však zvyšovalo DPH, nakladatelství neustále měnila své ediční plány a lavírovala, zda to risknout a vydat naprosto neznámou autorku, či ne. Některá z těchto nakladatelství se rozhodla, že budou vydávat jen překladovou literaturu, tedy zaručené tituly a světové bestsellery. Situace kolem knihy byla stále nepřehledná, zůstávalo u nejasných slibů, takže jsem se rozhodla, že „Vozík a vězení je pro každého“ vydám sama. Protože tato kniha určitě stojí za přečtení.

Spisovatelka Renata Petříčková mi pomohla s anotací:

Drama ženy, která onemocněla Guillan Barrého syndromem, autoimunitním onemocněním, při němž tělo samo ničí nervovou tkáň. Autorka postupně ochrnovala, až se dostala do stavu, kdy mohla pohybovat pouze očními víčky. Byla uvedena do umělého spánku a sny z tohoto období se podobají hororu. Po probuzení ji čeká bolestivá léčba protkaná bezmocí. Přesto si autorka zachovává nadhled a podobně jako Betty McDonaldová líčí svůj příběh s humorem a ironií, bez známek sebelítosti a nářků. Zlomem je pobyt v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde už není nouze o pikantní a legrační historky a dostáváme se zde do světa plného fyzického i psychického vypětí, ale i velké naděje na uzdravení. Je jen málo knih, po jejichž přečtení vám dojde dech a slova a zůstane jen hlava prostá jakýchkoliv myšlenek, po okraj napěchována emocemi.

radka zaciosova

A protože Radka je má dobrá přítelkyně, mohu si dovolit s ní udělat rozhovor na „tělo“.

Radko, na otázku, proč se stalo, že jsi zničehonic ochrnula a skončila na vozíčku, si sama odpovídáš: Protože bagr. Na to prostě není odpověď. Ale stejně mi to nedá se nezeptat. Opravdu tě nikdy nenapadla otázka: Proč zrovna já?

Stávalo se mi, že mě přepadávala lítost nad tím, že jsem bezmocná a že význam slova bezmocnost zažívám až na absolutní dřeň. Myslím, že s tím Proč zrovna já zápasilo mnohem víc moje okolí než já. Žila jsem jen ze dne na den a asi podvědomě jsem si uvědomovala, že jakékoli stesky by mě jen oslabovaly.

Když ses ocitla na vozíku, tak už jsi vlastně měla vyhráno, protože předtím v nemocnici jsi byla naprostý „vegeťák“ (promiň mi ten výraz, ale tak kruté a strašné to opravdu bylo) na dýchacím přístroji. Zajímalo by mě, zda sis to tenkrát uvědomovala, že bojuješ o život, nebo ses pohybovala v jakési mlhovině nevědomí?

O život bez mého přičinění a vůle určitě bojovala moje hlava, jak píši v knížce. Bylo zvláštní, že ať už v umělém spánku nebo v takovém polovědomí, které trvalo přes měsíc, jsem naprosto přesně věděla, že jsem úplně ochrnutá.

Z Prahy tě převezli do nemocnice v tvém městě. Zápasila jsi tenkrát s každým soustem jídla a bylo pro tebe utrpením cokoliv polknout. Nerozčiluje tě nyní, když ženský donekonečna omílají různé diety? Neříkáš si, buďte rády, že se vůbec můžete najíst?

Ano, před tím bych asi nikdy nepochopila, že nemoct jíst je tak strašný stav. Dnes mám soucit se všemi, kdo trpí bulimií nebo anorexii. Jíst se prostě musí a za dobré zažívání by měl být člověk vděčný.

Moc hezky vzpomínáš na tamější sestřičky, s některými sis rozuměla nad rámec jejich pracovních povinností. Stýkáš se s nimi, když jste z jednoho města?

Na mnoho z nich mám telefon i maily a píšeme si alespoň ty podstatné události. Setkání, třeba i náhodné na ulici, vždycky obrečím. Jsem jim a vždycky zůstanu strašně vděčná.

V rehabilitačním ústavu v Kladrubech ti velmi pomohli. Je těžké se tam dostat? Pobyt v Kladrubech proplácí zdravotní pojišťovna?

Doufám, že se nepletu, ale u těch případů, jako jsem byla já, proplácí pojišťovny pět měsíců a na doporučení tamních lékařů to může být ještě jeden měsíc navíc. Delší pobyt se u nikoho nehradí. Máme nárok za další dva roky na dva až tři měsíce.

V Kladrubech popisuješ příhodu o muslimce, která se tam léčila a která se odmítla svléknout při rehabilitaci v bazénu do plavek a v nasákavé teplákové kombinéze se málem utopila. Muslimky jsou na pokojích s běžnými pacientkami, nebo mají zvláštní režim?

Muslimové mají pronajatý samostatný domeček, ale léčbu mají stejnou jako ostatní pacienti.

Také ses zmiňovala o bratrovi výše zmíněné arabské slečny, který si na koupání v plavkách stěžoval až samotnému řediteli ústavu. Kde bydlí příbuzní těchto pacientů?

Celé rodiny bydlí pohromadě ve zmiňovaném domečku.

Úsměvný byl rozhovor dvou kluků o viagře a pumpě, který sis nechtěně vyslechla. Opravdu tam probíhá mezi pacienty a návštěvami sex?

Určitě :-)

Příběhy postižených však úsměvné nejsou. Co tě zasáhlo nejvíce? K čemu se musíš stále myšlenkami vracet?

Asi dvě věci. Když jsem poprvé v bazénu udělala krok a kolem mě byli mladí, svalnatí, jinak zdraví kluci a já jsem ten krok udělala, a oni ne. V tu chvíli mi to přišlo až nespravedlivé, že oni mají ještě celý život před sebou a já jsem přece jen starší. Pak mě k slzám dojímala spolupacientka, která měla doma malé holčičky, a když odjížděla z návštěv doma, tak je jejich tatínek musel zavírat, jak plakaly, že chtějí za maminkou. Některé věci se s úsměvem zvládnout nedají.

O personálu v Kladrubech se vyjadřuješ v superlativech. Jsi s nimi v kontaktu?

Jsem s nimi v kontaktu, kdo si prošel Kladruby, tak je považuje za druhý domov, je to hodně silné citové pouto. Pro mě určitě ano.

A co pacienti, kteří se tam léčili s tebou? Komunikuješ s nimi nějakou formou?

S některými jsem v kontaktu, hlavně přes Facebook.

Před vypuknutím nemoci jsi dojížděla do Prahy, kde ses živila jako účetní. Čtenáře by asi zajímalo, jak na tom jsi teď?

Pokud myslíš zdravotně, tak mi přece jen nějaké následky zůstaly. Mám vyhublé svaly od lýtek dolů, tudíž každý krok brní, pálí, bolí, trochu kulhám a v rukou nemám moc cit a sílu. Pokud myslíš účetnictví, snažím se radit, kdo něco potřebuje, ale tak jako dřív už to nejde.

Většina lidí, kteří prodělají těžký úraz či překonají nesnadno léčitelnou nemoc, přehodnotí své priority. Na relaci „zdraví – peníze“ se tě ptát nebudu, to by bylo příliš jednoduché. Ale máš nutkání více se stýkat s přáteli, více cestovat, více chodit do restaurací, do divadel apod.? Prostě si více užívat života?

To jsi mi dala tu nejtěžší otázku. Nemám ten výraz „přehodnotila“ moc ráda. Jsem to pořád já, jenom s drsnou životní zkušeností. Změnilo se pro mě určitě to, že vím naprosto přesně, co to je být postižený a být vozíčkář. Mám ke všem těmto lidem hluboký obdiv. Určitě jsem nějakým způsobem ztvrdla a paradoxně vůči některým věcem změkla. Ten život po takové zkušenosti je radostnější v tom, že víš, že může být mnohem hůř, a že je zbytečné si ho plno zbytečnými věcmi kazit.

Radko, děkuji za rozhovor.

Autor: Eva Hölzelová

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde:
http://www.suvicka.cz/?page_id=21691

Také si ji můžete objednat na stránkách Kosmas:
http://www.kosmas.cz/knihy/178886/vozik-a-vezeni-je-pro-kazdeho
či koupit v maloobchodní síti Kosmas

Knihu možno koupit i v elektronické formě:

http://www.rajknih.cz/index.php?bk=215749&;publisher=156

http://www.palmknihy.cz/web/kniha/vozik-a-vezeni-je-pro-kazdeho-3563.htm

http://www.ereading.cz/cs/eknihy/4944/vozik-a-vezeni-je-pro-kazdeho

http://www.ebux.cz/index.php?bk=215749&;publisher=156


A takto vypadá předloha pro obálku knihy:

radka zaciosova vozik a vezeni je pro kazdeho


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Nebojte se snít s otevřenýma očima. Nikdy není pozdě

Eva MaškováSpisovatelka Eva Mašková má na kontě již pár knih, nejčastěji detektivek. Je to taková česká Agatha Christie, ráda píše klasické detektivky, kdy co nejvíce napíná čtenáře a dobře psychologicky prokresluje postavy. Kromě to...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Petra Vydru překvapilo, jak dlouho trvalo, než se Michal Hrůza stal tím, čím je dnes

vydra200Petr Vydra (*1972) vystudoval dramaturgii na pražské DAMU. Jako stand-up komik vystupuje v internetových a klubových pořadech Na stojáka a v televizním Comedy clubu. Jeho divadelní hry a adaptace uvádělo Městské divadlo Kladno a Švandovo divadlo. V Dejvick...


Literatura

Josef Fousek v kapse je k nezaplacení

Fousek do kapsy200Když vám na čele vyvstanou chmury, je třeba se „nakopnout“ na veselejší notu. Přestože nám média zprostředkovávají jednu katastrofální zprávu za druhou, jsou mezi námi tací, kdo dokážou z těchto zpráv vytáhnout podstatné, trefit h...

Divadlo

Příběhy obyčejného šílenství

altNebo příběhy běžných dnů? Jedna z vůbec nejlepších divadelních her posledního dvacetiletí, dostalo se jí pozornosti filmové, ocenění mnoha kritiky a zejména pak ohromné divácké úspěšnosti. Žádá si znova a znova prostor na prknech “co znamenají svět”. A tentokrát...

Film

Velký: Hanks se stal přes noc dospělým s duší dítěte

velky tom hanksTom Hanks natáčí filmy už vážně dlouho. V rodinné komedii Velký (1988) je ještě v kůži naivního mládence a jen těžko by se hodil na něco jiného. Nejistý a trošku zmatený kukuč nemá hlavní hrdina náhodo...