Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jak poznáváme z pěny dnešních dní, převratné doby, bez rozmyslu zavrhující dosud nedotknutelné „jistoty“, se často vyznačovaly ničivým obrazoborectvím. Také záhy po vzniku samostatné Československé republiky - 3. listopadu 1918 - došlo ke stržení MARIÁNSKÉHO SLOUPU na Staroměstském náměstí v Praze. Byl totiž vnímán coby symbol habsburské, rekatolizační poroby, jakkoli byl vztyčen až po třicetileté válce jako poděkování za záchranu Prahy před švédskými vojsky.

Samotná výtka ohledně politické symboliky byla nejspíš oprávněná: ve výpravné publikaci Staroměstský rynk v Praze - vydané v roce 1908 - je citováno svědectví Josefa Václava Friče, že u sloupu se pořádávala díkůvzdání na paměť rakouského vítězství na Bílé hoře nad zlořečenými kacíři a odbojníky. Už během bouří kolem roku 1848 dokonce padl návrh, aby byl sloup odstraněn a nahrazen obeliskem se jmény popravených účastníků protihabsburského povstání, kteří svůj život skončili opodál.

Stavět či nestavět?
Po celé uplynulé století se vzrušeně diskutovalo o možnosti postavit repliku zničeného objektu. Teprve letos se tento záměr podařilo završit. Mariánský sloup – v bezbožné současnosti dozajista vnímatelný jako vztyčený pyj – se dosud vzpíná bez obklopujících čtyř andělů, kteří s mečem v ruce zašlapávali hrozivá protivenství (války, mor, hlad a kacířství) zosobněná netvory, kterými byli lev, bazilišek, drak a had.

Ukazuje se však, že právě staroměstský sloup, jeden z nejvyšších, neboť podle různých údajů měl měřit mezi dvanácti až sedmnácti metry (to nejspíš včetně sochy Panny Marie, která trůnila na jeho špici), jako by přitahoval rozjitřené vášně, zatímco jiné sloupy v Praze umístěné (např. na Hradčanech) zůstávaly jakoby „němé“, takže ničivá zášť se jim vyhnula. Dokonce již v 19. století - a dnes je to zcela zapomenuto - došlo v Praze k tomu, že mariánské sloupy byly bez náhrady zbořeny, v jednom případě dokonce vinou jakéhosi vozky, který do sloupu svým povozem naboural. Ostatně nezanikaly pouze sloupy, rozebrána byla i Krocínova kašna, jedna z umělecky cenných dominant Staroměstského náměstí, jak dokládá připojený obrázek.

Krocínova kašna (Rudolf von Alt,1843)

Polemiky kolem jedné zničené památky trochu zastínily skutečnost, že mariánských (i jiným světcům určených) sloupů a pilířů bylo v době baroka - v druhé půli 17. století a zejména během 18. století - postaveno na území dnešní České republiky několik set. Často se tak dělo na znamení vděčnosti, že Prozřetelnost uchránila to které město či obec před morovou ránou, případně před válečnými bědami. Jen v jihočeském kraji napočítáme kolem sedmdesáti takových objektů. O mariánských pamětihodnostech vyšla řada knih, nejnověji zásluhou Nakladatelství Lidové noviny sborník odborných statí Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze.

Co v knize nalezneme?
Samotná kniha přesahuje názvové vymezení, zařazená desítka statí totiž načrtává širší obraz zvolené problematiky. Pisatelé, mezi nimiž nalezneme rovněž italského bohemistu, chtějí postihnout společenské i duchovní klima po skončení třicetileté války. Tak se dovíme, jaké významy v sobě soustředilo Staroměstské námětí, vyzdvižené jako „samotný střed křesťanstva“, jako dějiště celostátně důležitých událostí, kupříkladu několikerých poprav coby výstražného krvavého divadla. Podrobně je popsán průběh švédského útoku na Prahu, zastaveného obětavými obránci. Všichni věřili, že se tak stalo díky úpěnlivým modlitbám k Panně Marii, která ostatně měla pomoci i na Bílé Hoře…

Poté následující studie ozřejmuje, že stavbu sloupu organizoval vídeňský dvůr, takže špičky církevní hierarchie se cítily být dotčeny, že nejenže nebyly přizvány ke spolupráci, ale že dlouho nic netušily o císařových úmyslech. Je tedy nesporné, že sloup především vyjadřoval ideu habsburské nadvlády i přemožení kacířstva tam, kde se zrodilo. Násilnou rekatolizaci - soustředěnou na prostor náměstí zastupujícího Prahu i české země vůbec – a povinným vyznáváním katolictví se ostatně zabývá samostatná kapitola, která přibližuje početná procesí tehdy pořádaná. A samotná obrana Prahy nesvědčí ani tak o vyhasnutí „kacířské“ víry jako o nutnosti bránit rodné město před loupeživým protivníkem, u něhož na náboženském přesvědčení už vůbec nezáleželo (který si odvezl bohatou a nikdy nevrácenou kořist jak z Hradu, tak z Malé Strany).

Bylo habsburské mocnářství žalářem národů?
Další stati zkoumají, jako roli sehrálo umění v náboženství v průběhu věků, a to od jeho zbožnění až k naprostému odmítnutí, jak vyhlížela katolická zbožnost a jak do každodenního života prosakovaly náboženské rituály. Zatímco protestantský svět si více cenil slova mluveného, zpívaného i tištěného, katolictví bylo nemyslitelné bez senzuálně bohatého aranžmá náboženských prostor a obřadů, jak se můžeme přímo dočíst. Výtvarné, sochařské i architektonické produkty prozrazují, jak si katolická církev upevňovala dozor nad ne vždy poslušnými umělci. Sloup tehdy musel na přihlížející zapůsobit vskutku monumentálním dojmem.

Čtenáři jistě ocení jedinečné rozšíření výkladu, opřeného o pečlivý průzkum archivních pramenů i dostupné literatury, avšak k názvu knihy se nejúžeji váže příspěvek zaměřený jmenovitě na projekt sloupu a jeho stavbu, ale rovněž na výběr vhodného místa. Popisuje postoj Panny Marie, jež jakoby mimoděk zašlapává okřídlenou stvůru a současně vzhlíží k nebesům, osvětluje boj andělů s příšerami. A dospívá k závěru, že koncepce sloupového sousoší nesla jasné protireformační sdělení. Pozornost se poté rozšiřuje na pořizování mariánských sloupů v dalších českých městech.

3. listopadu 1918 - stržení MARIÁNSKÉHO SLOUPU na Staroměstském náměstí v Praze

Poslední zařazený text se obírá úlohou staroměstské monumentu v pobělohorských mýtech, kroužících kolem tvrzení, že tři sta let jsme trpěli, zakazovali nám uctívat mučedníka Husa a málem jsme byli poněmčeni. V kolektivní paměti českého národa se totiž drží velice urputně, veškerá snaha historiků již od časů Gollových a Pekařových uvést je na pravou míru pravidelně selhávala, nanejvýš jim propůjčovala nový zevnějšek (až ke komunistickému pojetí Zdeňka Nejedlého). V posledním odstavci nalezneme větu, že „mariánský sloup na Staroměstském náměstí musel padnout ne proto, co představoval, ale kvůli tomu, co znamenal jako symbol.“ Jak dlouho vydrží jeho nynější nápodoba?

Ondřej Jakubec, Pavel Suchánek (eds.): Mariánský sloup na Staroměstském námětí v Praze. Počátky rekatolizace v Čechách 17. století
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2020. 315 stran

Hodnocení: 80 %

NLN_Marianský sloup na Staroměstském náměstí v Praze
Foto: kniha, sbirky.ngprague.cz:
Mariánský sloup - Wikipedia.org