Specializované časopisy, mnohdy čtvrtletníky nebo jen pololetníky, se k běžnému čtenáři téměř nedostanou. Jednak o jejich existenci neví, a i kdyby věděl, sotva by našel nějaké místo, kde se prodávají, a i kdyby takové místo objevil (třeba v některém knihkupectví či přímo v redakci dotyčné tiskoviny), zhrozil by se nad často nesrozumitelným, „vědeckým“ jazykem, kterým jsou psány.
Do jisté míry to platí i pro teoretické časopisy věnované filmu. V Česku vychází Iluminace, která upřednostňuje obtížně učtitelné studie na témata co nejvíce odtažitá či pro běžného uživatele pramálo záživné (protože na hranici srozumitelna) – třeba v prvním letošním čísle se skví dvacetistránkový článek nazvaný Médium, které myslí sebe sama, proložený spoustou odkazů na další „učenou“ literaturu. Nebo lze přidat rozsáhlou analýzu před půlstoletím natočeného, avšak dnes již pozapomenutého stylizovaného počinu Vražda ing. Čerta: text o obtížně stravitelném, pozérském filmu je psán snad ještě nestravitelněji.
Na Slovensku si počínají uživatelsky vstřícněji. Tamní téměř třísetstránkový časopis Kino-ikon se častěji věnuje záležitostem, které jsou čtenářům daleko bližší, dokonce by i vysloveného laika mohly zajímat. Třeba v letošním čísle 1 vyšla stať věnovaný filmovému zpodobnění dodnes sporného slovenského státu v období 1938-l945, svobodného jen z vůle německé Třetí říše. Poválečné pohledy na toto choulostivé období podléhaly samozřejmě ideologickým změnám, podoby vyžadované v 50. letech či za normalizace se zajisté lišily od svobodomyslných obrazů, jaké můžeme nalézt třeba v oscarovém Obchodu na korze (na přiloženém snímku) nebo v prostřední „povstalecké“ povídce z triptychu Zbehovia a pútnici, uvolněného do kin až po pádu komunistického režimu.
Redakce Kino-ikonu, která pravidelně zveřejňuje i české příspěvky (aniž by je překládala), si tentokrát stanovila, že celou desítku textů bude věnovat nejrůznějším aspektům provázejícím souvztažnost práva a filmu. Nalezneme tu jak vysloveně právnické rozbory, tak třeba zamyšlení, jak se „vyšší princip právní“ uplatňoval proslulý literární (i filmový a televizní) detektiv Hercule Poirot. Jmenovitě se jedná o Vraždu v Orient expresu, kde vykonání trestu vzali do svých rukou sami postižení, když úřední spravedlnost selhala – a slovutný detektiv se notně ošívá, než jim přizná oprávněnost takového počínání. Ostatně od zobecňujících úvah autoři rádi utíkají k jednotlivinám, na nichž ukazují obtíže s vymáháním práva (ať již se jedná o Bočanovu pohádku S čerty nejsou žerty, Langův stařičký, nicméně stále působivý thriller Vrah mezi námi nebo Třeštíkové dokument René, připomenut je rovněž tzv. opičí proces, týkající se sporu, zda ohledně původu člověku má pravdu Bible nebo Darwin, jak to úchvatně předvedl Stanley Kramer v dramatu Kdo seje vítr), nechybí ani rozprava o zobrazení justice a jejích neduhů v protestních italských filmech, jaké vznikaly na přelomu 60. a 70. let minulého století.
A vedle rozsáhlejších textů nalezneme i drobnější články, někdy recenzi, jindy zamyšlení – a díky těmto upozorněním lze třeba zjistit, že existují knihy, o nichž sotvakdo má nějakou potuchu, například na Právnické fakultě bratislavské univerzity loni vyšel nepochybně podnětný spisek Právne aspekty cenzúry československého filmu v období normalizácie. V Kino-ikonu však mají své místo i články řekněme vzpomínkového rázu, jmenovitě třeba na nedávno zesnulého režiséra Juraje Herze. A jsou to texty v lecčems objevné, přinášejí cenná svědectví, zprostředkují osobností zkušenosti. Jsou o to cennější, že je sepsali zahraniční odborníci, nezatížení nutkavou potřebu každého tuzemského tvůrce vyzdvihovat a chválit, aby nebylo nedejbože ublíženo.
Za pozornost rovněž stojí příloha nazvaná Frame (to je anglický výraz, označující - mimo jiné - filmové okénko), sestavená ze studentských příspěvků – tentokrát o filmech Ingmara Bergmana, od jehož narození letos uplynulo rovné století, jednak o školních snímcích, s nimiž se představili budoucí filmaři, dosud rovněž studenti. Je jasné, že na Slovensku dorůstá jak nová generace jak filmových kritiků či teoretiků, tak umělců, zasahujících nejen do hraného, ale také animovaného filmu. Možná neuplyne mnoho času, než se svými pracemi seznámí širokou veřejnost.
Kino-ikon 1/2018
Šéfredaktor: Martin Kaňuch
Vydaly Asociácia slovenských filmových klubov, Vysoká škola múzických umení, Slovenský filmový ústav
Bratislava 2018, 290 stran
http://www.klapka.sk/casopisy/kino-ikon-1-2018
| < Předchozí | Další > |
|---|
Zatímco jedna kapela, kterou stvořil Martin Němec má čtyřicet let, druhé kapele je dvacet. Ta starší je legendární Precedens, ta druhá je už také kultovní a její název zní Lili Marlene. I když je každá jiná, je to Martin, který je jedin...
Když se na televizní obrazovce izolovaně vynoří nějaký film, zpravidla bývá pro nezasvěceného diváka obtížné zařadit si ho do přiměřeného kontextu, vnímat jej jako určitý korálek umístěný na dlouhé vývojové škále. Týká se to rovněž kolektivizačního drama...
Češi byli po staletí známí svým sklářským uměním. I dnes mezi nimi najdeme výjimečné skláře, jejich tvorba je však paradoxně známá více v zahraničí než u nás.
Maturita je za dveřmi, nestíháte? Dramox vás zachrání! Známé klasiky můžete sledovat v divadelní verzi. Na Dramoxu najdete desítky titulů doporučené četby - včetně těch nejznáměj...
Asi neexistuje nikdo, kdo by neznal slavné, kladné hrdiny, jako je například Superman. Připadá nám jako samozřejmost, že své nadpřirozené schopnosti využívají jen k pomoci a ochraně lidí. Ale předsta...
