Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Už se stalo takovou mojí tradicí, že každý rok na jaře vyrážím na obhlídku Pekelského údolí vedoucího územím mezi Českou Lípou a Zahrádkami u Č.L. Už ani nevím, kolikrát jsem oblíbenou trasu mnoha turistů absolvovala, samozřejmě nejen v období kvetoucích bledulí, kterými je tato rezervace pověstná, ale libovolně během roku. Tato lokalita totiž dokáže pokaždé něčím překvapit.  

Letos se Státní lesy Libereckého kraje pustily do rekonstrukce turistické stezky kolem Robečského potoka, kde hlavně z bezpečnostních důvodů muselo být pokáceno asi dvěstě stromů. Nejedná se o klasickou těžbu, většina kmenů zůstane na místě a postupem času se změní ve stejné solitery, jako mnoho dalších před nimi, které jsou již efektně porostlé mechy či lišejníky a dotvářejí tak typickou pralesní náladu.

Po dobu, kdy jsou bledule v květu a svou krásou lákají tisíce návštěvníků, jsou lesnické práce pozastaveny. I přesto, že člověku může přijít líto zdravých stromů, které však svým náklonem hrozily vyvrácením a následným pádem na stezku, lze najít v tomto procesu také něco hezkého. Řezy kmenů odhalily tajemství doposud skrytá uvnitř a než je potáhne vrstva patiny překvapují svěžími výraznými barvami a vzory. Přestože jsou již odděleny na více kusů, stále je krásně vidět, že k sobě patřily a budou patřit i poté, co je hniloba a všudypřítomná havěť rozloží a ony se stanou živinami pro nové rostliny.  

V kontrastu ze šťavnatou zelení ční do výšky pískovcové skály, které v některých místech, rok za rokem, mění své barvy jako chameleon. Ideální kontrast mají vyladěn zejména právě na jaře, kdy bývá vlhko a povrch skály je nacucaný vodou. Navíc je zdejší „materiál“ schopen vytvářet neuvěřitelné tvary a vzory, kterým se v odborných kruzích říká voštiny, výkvěty a pseudoškrapy, pokličky, římsy, železité povlaky a impregnace.  

Zhruba v polovině trasy buď minete odbočku ke kozí farmě a pokračujete dál, nebo se necháte zlákat nabídkou kvalitních čerstvých kozích produktů a odbočíte k velké zrenovované usedlosti, kam dojdete asi po 300 metrech. Pokud nemají vyprodáno (zdejší sýry jsou vyhlášené svou výtečnou chutí a absencí typického kozího aroma), bývá otevřeno i v sobotu a v neděli. I samotný objekt stojí za zhlédnutí, příchozí z Pekla, pohlédnou-li vzhůru, uvidí kapli tyčící se na skalním ostrohu. S rozeklaným skaliskem pod ní, porostlým břečtanem a jinou zelení, vyhlíží skutečně dramaticky.  

Musím říct, že za poslední rok dostaly dřevěné lávky a mostky v Pekle opravdu zabrat! Na mnoha místech jsou vyhnilá prkna, jeden most již drží víceméně na heslo a výletníci se projdou po nakloněné rovině. Nezbývá, než doufat, že Státní lesy Libereckého kraje dostojí svému slovu a zmiňovanou rekonstrukci dokončí hned, jakmile bledulky protentokrát odkvetou.

Foto: autorka článku

Více o lokalitě ZDE: http://www.kultura21.cz/cestovani/6345-peklo