Debutová kniha Jiřího Vítovce je souborem čtyř mystických novel – někdy low-key a někdy otevřeně temných. Jak tyto příběhy spolu souvisí? Po přečtení všech vám to docvakne. Stále však bude půlka vesmíru volného prostoru pro hledání drobností, které vám mohly napoprvé uniknout.

Teprve čtrnáctá publikace nakladatelství Talent Pro Art spatřila světlo světa už v roce 2020, ale lepší dostat ji do rukou později než nikdy. Společnost funguje pár let a vydala zatím jen pár knížek, které však celkově vypadají zajímavě. Ráda je v budoucnu podpořím, jen tady mohli udělat korekturu – autor má skvělý pravopis, ale nepozornost někdy dělá svoje.

Od nejčtenějších současných českých autorů znám jen máloco, takže nemohu moc srovnávat, ale toto je rozhodně ten dobrý typ nemainstreamu. Kniha má přesně takovou atmosféru, jakou ráda hltám celým povrchem těla – na povrchu podivná, trochu temná, ale se značnou znepokojivostí sálající zpod povrchu.

Nebojte se experimentovat [s pořadím čtení příběhů], vyzývá autor na začátku. Podle toho lze poznat, že tištěné pořadí se nerovná chronologickému. Nepohrdla jsem klasickým čtením knihy zepředu dozadu, protože mám ráda hádanky a ráda si věci postupně spojuji. Mám představu o tom, jaké pořadí je chronologické, ale pšššt.

Dejme tomu, že začneme od jedničky. Rájová je novela z prostředí nápravného ústavu pro mládež, pojmenovaná podle ulice, kde se ústav nachází. Na samém začátku okamžitě zjišťuje podle popisu budovy, že to nebude jen tak. Do ústavu je přivezen chlapec Toby a setkává se s přísně vypadající ředitelkou. Během prvních pár chvil pobytu mu dochází, že tu něco opravdu nehraje. Co se stane, když se to Toby pokusí zjistit? Spoiler: nic hezkého, ale pravda bolí.

Druhý příběh v pořadí nás přenese do středověku, kdy město sužuje choroba. Duchovní podpora lidu, otec Pavel, získá posilu v podobě mladého jáhena. Ten však zjistí, že jeho dosavadní cesta je v rozporu s tím, co chce jeho srdce. Co s tím?

Třetí příběh (mě trochu naštval – přesně takhle bizarní věc s podobnou atmosférou mám rozepsanou i já. A teď to ani vydat nemůžu, aby mě nějaký recenzent nesrovnával s Vítovcem. I když to je v zásadě jiné dílo. Opruz.) … byl nejsložitější, ale také s mým buňkám nejvíce lahodící atmosférou. Akorát kdyby se v něm dalo lépe vyznat… Je to o skupině vojáků, kteří prozkoumávají jeskyni, přičemž čelí nástrahám umocněným záhadnými pocity a iluzemi.

V novele zvané Léčebna se setkáváme se studentkou psychologie na výzkumném pobytu v psychiatrické léčebně. Proč se ústav specializuje na pacienty trpící bludy? Kdo je jeho ředitel a copak to má pověšeno na zdi? Čtvrtý příběh je nejvíce patrně spojen s názvem celé knihy. Kdo četl od začátku, teprve teď mu všechno docvakne.

Čtenář se seznamuje s náhodnými mozkovými pochody postav – vypravěč je vševědoucí, a to i v celém zbytku knihy. Díky tomu si můžeme různé věci spojovat, a také hlouběji proniknout do celého toho světa, do mozků postav… A samozřejmě také nechat si postavy proniknout pod kůži. Některé skutečnosti jsou vysvětleny dodatečně, až to působí jako takový plot twist, přestože děj samotný pokračuje stále plynule.

Cením všechno, co dohromady knihu dělá unikátní: bohatě vymalovanou atmosféru, neotřelé souhrnné vydání čtyř novel, které spolu souvisí, symbol vrány i skutečnost, že autor vytvořil univerzum, v němž se hodlá pohybovat i nadále. Některé hlavní rysy tohoto velkého projektu už má autor určitě v hlavě od začátku, pročež se v knize například zjevuje postava, o níž má prý být další knížka.

Co bych vytkla? Já ani nevím, jestli je to problém na mojí straně, nebo opravdové autorské nedostatky. Ale začněme tím, že jsem na některých místech musela číst pomalu a opakovaně, aby mi došlo, kdo je kdo nebo co se kdy děje (v rámci jednoho příběhu). Další věc je, že to potenciálně mohlo být delší – ale chápu formu, které se autor drží.

A tady vlastně končím. Necítím to úplně na dokonalou, geniální knihu, která člověku zásadně pohne s mozkem a které bych dala 100%, ale kritiku, kterou by šlo nějak smysluplně převést do slov, moc nenacházím. Rozhodla jsem se pro hodnocení 85% a Zrození vrány s radostí doporučím všem, kteří mají rádi bizarní a mystické čtení.

Ukázka z knihy:

Měl své techniky, jak démona jménem alkohol zvládnout. Jenže opanující síla měla pravdu. Soupeřila se slabochem. Stačilo jen pokušení a zdivo se začalo drolit. Snad zapůsobily skryté zásoby jeho těla, které se v něm uložily jen pro tuto příležitost, snad bludy, ale s další slinou cítil na jazyku chuť rumové tresti.
Ze zdi se uvolnily první kameny.
Podlehl. Možná by mu stačil jen jeden lok. Snad i čistý líh, co má zrzka ve zdravotnických zásobách v batohu. Jen hlt a svět by se zas vyjasnil. Nevšiml si, že světlo jeho baterky po okrajích potemnělo a prosvětlilo se tak, aby byl batoh ženy před ním ostrý. Aby mohl jít jen za ním.
Potřeboval jen natáhnout ruku, pustit zbraň a rozepnout popruhy na ruksaku. Najít láhev nebude těžké a než si kdokoliv čehokoliv všimne, vrátí vše zpět. Někdo z ostatních promluvil. Nerozuměl ničemu. Pohltila ho jeho vášeň a v té není nic slyšet. Pustil zbraň. Rty mu vysychaly, jak se připravovaly na přísun lahodné tekutiny. Zvedl ruku, aby dosáhl na rozepínání. Světlo po okrajích opět potemnělo. Ukazovalo mu cestu k alkoholu. Cestu ke štěstí.

O autorovi:

Jiří Vítovec (*1994) sice debutoval předloni, ale píše už odmala. Kromě toho se zajímá například o psychologii a lukostřelbu. V průběhu svého života coby hobby literát se nechal inspirovat například Paolinim, Lewisem a v poslední době Kingem. To, co na českou literární scénu přináší, je však hlavně neotřelá vlastní forma. V současnosti už chystá další dílo, kterým na Vránu naváže.

Název: Zrození vrány
Autor: Jiří Vítovec
Žánr: nezařaditelná magickorealisticko-surrealisticko-urban-fantasy-ish novelová tetralogie
Nakladatelství: Talent Pro Art
Rok vydání: 2020
Počet stran: 164
ISBN: 978-80-7629-016-7
Hodnocení: 85%

< Předchozí		Další >