Josef Vlášek: „Všechny postavy jsou skutečné!“
Banner

Josef Vlášek: „Všechny postavy jsou skutečné!“

Vlasek perexSe spisovatelem Josefem Vláškem jsme hovořili o jeho nejnovější knize „Běž domů, Ivane“, která vychází v nakladatelství Brána. Pokud máte rádi laskavé a svižné vyprávění v duchu knih Karla Poláčka, sáhněte po této půvabné novince. Ještě předtím vám nabízíme seznámení s autorem.

Vaše nejnovější kniha nazvaná „Běž domů, Ivane“ je zasazena do časů začínající sovětské okupace Československa v srpnu 1968. Je toto období pro vás životně zlomové?
Byla to pro celý národ obrovská tragédie. Sotva jsme se jen trochu nadechli, přišla tvrdá rána. Moci se chopili především kolaboranti, zrádci a konzervativní komunisti. V té době mi bylo deset let. Viděl jsem hodně nešťastných lidí a uvědomoval si to. Jinak jsem žil běžným klukovským životem. Kdyby nepřišli Rusáci, všechno by dopadlo lépe. Tím jsem si jistý! 

Vyprávíte „dětskýma očima“. Bylo těžké při psaní najít věrohodnou optiku kluka z páté třídy základní školy?
Psaní šlo samo. Vyprávěl jsem věci, které si dobře pamatuji. Myslím, že ve škole jsme dost trpěli. Učily náš učitelky, které nás kluky dost nenáviděly. Holky to u nich měly dobré, protože seděly v lavici a nezlobily. Učitelé byli vždycky lepší! Třeba náš ředitel pan Miloš Přibáň byl toho jasným důkazem. Přál sportu. Kdo sportoval, měl to u něj dobré. Anglická výchova – dobrý sportovec, dobrým žákem! 

Vlasek obal

Nakolik jste se inspiroval skutečnými postavami a zážitky z dob vašich školních let?
Všechny postavy jsou skutečné. Devadesát devět procent příběhů se stalo. Bari několikrát propadl, ustřihl vlasy. Holič, Kodeš, tenisové reálie, to vše existovalo. Utíkali jsme na Aljašku, protože utíkali všichni okolo. Myslím si, že to se povedlo, je to legrace!  Děj se většinou odvíjí v centru Prahy, kolem Petrského náměstí.

Jaký je váš vztah k této lokalitě?
Místo vašeho dětství je pro každého významné, protože jinak to snad ani nejde. Tady chodíte do školy, poznáváte svět, sníte klukovské sny, máte kamarády… Všechno kolem vám připadá tak veliké, a až později zjistíte, že je tak trochu všechno jinak. Domy, ulice, kostely jsou stejné, jen ti lidé, prodavači, sklenáři, spolužáci a spolužačky se někam vytratili. Na Petrské náměstí se vracím stále rád.

Pro koho jste knihu psal? Neobáváte se, že osloví pouze vaše generační vrstevníky? V době, kdy se kvalita knih měří především prodejností, je to riskantní počin.
„Běž domů, Ivane“ je knížka napsaná především s radostí a bez kalkulu. Jinak by ani nemohla vzniknout. Obecně si myslím, že pro děti určená nebyla, ale pokud si ji přečtou, nevadí. Pokud by oslovila mé generační vrstevníky, náklad by mohl stoupnout. 

Co myslíte, je vůbec možné dobový - generační pocit přenést literárním vyprávěním tak, aby zasáhnul i čtenáře, který zná konec šedesátých let pouze z hodin dějepisu?
Pokud by to nebylo možné, nepokoušel bych se o to. 

Vaše kniha je přirovnávána ke klasice Bylo nás pět od Karla Poláčka. Je vám poláčkovský styl blízký?
Je mi to velkou ctí! Jeho styl je pregnantní a vtipný se spoustou jemných postřehů. Krásně se čte třeba i Okresní město.  V dnešní době jsou stále populárnější audioknihy.

Kdyby došlo i na „Běž domů, Ivane“, kdo by měl knihu ve studiu načíst? Napadá vás jméno nějakého herce?
Třeba Boleslav Polívka, Ondřej Vetchý… 

Zraje vám v hlavě další kniha? O čem bude?
Je ze současné doby a plná vyprávění s jistým poněkud pohádkovým prvkem. Tím prvkem je japonský Zelený drak, který se vznáší nad našimi hlavami. Víc neprozradím. 

Vlasek kniha 1

Foto: archiv Josefa Vláška 

DOTAZNÍK K21

Josef Vlášek, spisovatel

Narozen: 1958

Kořeny/současné bydliště: Narozen v Praze U Prašné brány 1, v současné době bydlí tamtéž

Vzdělání:  VŠ – učitel, který neměl rád školu

Vydané knihy:
1987 Zelená sedma (Almanach MF),
1997 Dokud neprohraju (Železný),
1999 Ach, ty stříbrné lišky (Garamond),
2000 Psí biograf (Akropolis),
2002 Rakety, míče, smeče (Albatros),
2009 My, hoši z Petrského náměstí (Atypo),
2013 Běž domů, Ivane (Brána)

Oblíbení spisovatelé: Karel Čapek, Karel Poláček, Bohumil Hrabal

Oblíbené filmy: Ostře sledované vlaky, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Přelet nad kukaččím hnízdem, Králova řeč

Oblíbená hudba: Mozart, U2 Oblíbené divadlo: Kašpar, dříve ND



Nejnovější články:
Starší články:

 

Rozhovor

Štěpán Pácl: „Boj proti přesile má smysl.“

paclSvět plný krátkých cest za rychlým uspokojením je silnou inspirací pro odvážné tvůrce. Divadelní režisér Štěpán Pácl si troufl na dramatickou látku, která byla v českých podmínkách dlouhá léta nezpracována. Ostatně – jd...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Všechno dopadne jinak: Mechanismy evoluce se nezastaví, budoucnost ale nepředpovíme

Koukolik‘Chtít od vás, abyste tu takhle u čaje konverzačně shrnul svých vlastních padesát let zkušenosti s vývojem poznání lidského mozku je nejspíš drzost povrchní novinářky. Přesto to zkouším,’ říká tazatelka, novinářka Libuše Koubská. Zkusila to a povedlo se.


Literatura

Pro nejmenší jsou tady nová okénková leporela

jedeme-na-vylet 200V nakladatelství Presco Group pod značkou Ella a Max se objevila nová edice čítající zatím dvě leporela Jedeme na farmu a Jedeme na výlet.

...

Divadlo

Únorové programové menu v divadlech Metro, Broadway a Hybernia obsahuje skutečné divácké lahůdky

divadlo unor hamlet200Kultura21 vám zde servíruje malou ochutnávku, abyste si mohli vybrat delikatesu podle svých představ a nepropásli některý z výjimečných „kulinářských“ zážitků.

...

Film

Rodinný film: Po úspěchu v Tokiu cena pro Karla Rodena v Cottbusu

cottb200Drama Rodinný film (2015), které bylo uvedeno tento víkend na Mezinárodním filmovém festivalu v Cottbusu, získalo Cenu za nejlepší herecký výkon pro hlavního představitele Karla Rodena. Tato významná německá filmová přehlídka, která letos oslavila 25...