Banner

Straka na šibenici aneb kostlivci se nemusejí vždy skrývat ve skříni

Email Tisk

strakaNaSibenici 200Obraz Pietera Bruegela Straka na šibenici zakomponoval Daniel Petr do svého stejnojmenného románu, který by šel definovat jako souhrn životních tragédií hlavního hrdiny. Dílo, které vzešlo ze štětce nizozemského malíře ve druhé polovině 16. století, se objevuje jako bájný přízrak ve všech fázích románu, v různých klíčových okamžicích hlavního hrdiny.

Kopance od života začíná dostávat hlavní hrdina knihy velmi záhy. Zmizením matky počínaje, dětství ve společnosti otce alkoholika zdaleka nekonče. Ač by se jeho usilování dalo popsat slovy písně Mňágy a Žďorp „zkouším se prokopat ven“, tak prokopání přes bariéru životních karambolů se mu prostě a jednoduše nedaří, a to ani v dospělosti. Během dětství a dospívání se jeden může horko těžko odpoutat od prostředí, ve kterém vyrůstá. Hlavnímu hrdinovi se však nedaří ani po odchodu z rodné hroudy a od alkoholem zdeformovaného otce. Pokud to v některých okamžicích vypadá, že by se jeho život mohl začít ubírat ke „světlým zítřkům“, rázem přijde něco, co jej srazí do bláta. A to hodně dlouho netuší, že ten nejděsivější kostlivec jejich rodiny se neskrývá v některé ze skříní, nýbrž na půdě jeho rodného domu. Právě po návratu do rodné vesnice, do rodného domu, dojde hlavní hrdina klidu, cesta „back to the roots“ mu umožní srovnat se sám se sebou, se svou minulostí.

Knižní hrdina má málokdy čistě bezproblémový život. Ba naopak, životní ztroskotanci a shromažďovatelé životních proher autory přitahují jako hodně silný magnet. Nesmí se to ovšem s tragičností jejich osudu přehánět. To potom působí poněkud prvoplánovitě a lacině. Bohužel se toto povedlo Danielu Petrovi u jeho hrdiny. Ten na svůj osud ve vyprávění nežehrá, neobviňuje kdekoho a cokoli, ale stejně jeho příběh působí uměle vyšroubovaně do tragických dimenzí. Období „klidu“ a životní etapy, kdy se hrdinovi relativně daří, nedokáží vyvážit to negativní. Působí to jako záblesk autorova uvědomění si, že to s mírou životních peripetií a proher tak trochu přehnal, a tak se to snaží zachránit světlým obdobím.

strakaNaSibenici text

Zakomponování jednoho uměleckého díla do jiného bývá v některých případech funkční a smysluplné. Poselstvím Straky na šibenici chtěl Pieter Bruegel vyjádřit dvě holandská přísloví „kadit pod šibenicí“ a „tančit pod šibenicí“. Význam obou přísloví je podobný, a to nebát se autorit, být statečný. A právě boj s autoritami svádí hlavní hrdina románu dnes a denně prakticky již od útlého dětství, statečně musí snášet všechna příkoří a nepříjemnosti, která se mu dějí, která mu servírují právě autority. Daniel Petr nechává Straku na šibenici vstoupit na stránky své knihy vždy v pravou chvíli, právě když potřebuje podtrhnout význam událostí pro hlavního hrdinu. Tak jako je uměním přijít, promluvit a odejít ve správný čas, tak je u spisovatele uměním použít narážku či prvek ve vhodný okamžik. A to se autorovi románu zdařilo na výbornou. Nejeden čtenář možná zpočátku zatápe a bude se ptát po smyslu, proč si nějaký obraz odskočí z galerie v hesenském Darmstadtu na stránky knihy českého autora, ale časem mu dojde, že tomu není náhodou.

Postavy knihy působí na čtenáře jako obskurní panoptikum, ale hlavní hrdina je vnímá jako danou životní realitu, jako ty, co vymezují jeho životní prostor. Až na jednu dvě výjimky, které působí jako „nutné“ opozitum ztracených existencí. Což zase dodává románu pachuť nevyváženosti.

Občas se mi stává, že se nedokáži s autorem naladit na stejnou vlnu, nedokáži se plně ponořit do románu. Podobné pocity jsem měla i v případě Straky na šibenici. Ač se mi kniha četla lehce, stále jsem nemohla proklouznout mezi řádky, zapadnout hlouběji do děje. Což však nutně neznamená, že je román špatně napsaný.

Straka na šibenici
Autor: Daniel Petr
Žánr: román
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: Host

Knihu naleznete na stránkách nakladatelství Host.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Na život a na smrt

world of warcraft 200Dlouhé zimní večery strávené se superhrami od nejlepšího herního vydavatele na trhu, Blizzard. Tak si pamatuju svoje dětská léta. Jednou z těch her byla i pecka, kde jste mohli za hnusné zelené nestvůry – orky...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Knížka pro Lucinku i jiné holčičky

lucinka perexKdyž Milena Lukešová před čtyřmi desítkami let tuhle knížku psala, netušila, jak oblíbenou a generacemi vyhledávanou se stane. Tehdy totiž zvolila úplně obyčejné téma, řekla bych nadčasové. Knížka pro Lucinku vypráví úplně obyčejný příběh o Luc...

Divadlo

Nahlédneme pod pokličku herectví

Herectvi 200S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...

Film

Zlín Film festival, sekce Noční horizonty: Pluto

pluto200Díky zlínskému filmovému festivalu a jeho sekci Noční horizonty se na plátna zlínských kin dostanou snímky, které se běžně do české distribuce nedostávají. Divácký vkus v kombinaci s rentabilitou provozu kin jsou neúprosnými kritérii, jež bohužel mnoho...