Straka na šibenici aneb kostlivci se nemusejí vždy skrývat ve skříni

Email Tisk

strakaNaSibenici 200Obraz Pietera Bruegela Straka na šibenici zakomponoval Daniel Petr do svého stejnojmenného románu, který by šel definovat jako souhrn životních tragédií hlavního hrdiny. Dílo, které vzešlo ze štětce nizozemského malíře ve druhé polovině 16. století, se objevuje jako bájný přízrak ve všech fázích románu, v různých klíčových okamžicích hlavního hrdiny.

Kopance od života začíná dostávat hlavní hrdina knihy velmi záhy. Zmizením matky počínaje, dětství ve společnosti otce alkoholika zdaleka nekonče. Ač by se jeho usilování dalo popsat slovy písně Mňágy a Žďorp „zkouším se prokopat ven“, tak prokopání přes bariéru životních karambolů se mu prostě a jednoduše nedaří, a to ani v dospělosti. Během dětství a dospívání se jeden může horko těžko odpoutat od prostředí, ve kterém vyrůstá. Hlavnímu hrdinovi se však nedaří ani po odchodu z rodné hroudy a od alkoholem zdeformovaného otce. Pokud to v některých okamžicích vypadá, že by se jeho život mohl začít ubírat ke „světlým zítřkům“, rázem přijde něco, co jej srazí do bláta. A to hodně dlouho netuší, že ten nejděsivější kostlivec jejich rodiny se neskrývá v některé ze skříní, nýbrž na půdě jeho rodného domu. Právě po návratu do rodné vesnice, do rodného domu, dojde hlavní hrdina klidu, cesta „back to the roots“ mu umožní srovnat se sám se sebou, se svou minulostí.

Knižní hrdina má málokdy čistě bezproblémový život. Ba naopak, životní ztroskotanci a shromažďovatelé životních proher autory přitahují jako hodně silný magnet. Nesmí se to ovšem s tragičností jejich osudu přehánět. To potom působí poněkud prvoplánovitě a lacině. Bohužel se toto povedlo Danielu Petrovi u jeho hrdiny. Ten na svůj osud ve vyprávění nežehrá, neobviňuje kdekoho a cokoli, ale stejně jeho příběh působí uměle vyšroubovaně do tragických dimenzí. Období „klidu“ a životní etapy, kdy se hrdinovi relativně daří, nedokáží vyvážit to negativní. Působí to jako záblesk autorova uvědomění si, že to s mírou životních peripetií a proher tak trochu přehnal, a tak se to snaží zachránit světlým obdobím.

strakaNaSibenici text

Zakomponování jednoho uměleckého díla do jiného bývá v některých případech funkční a smysluplné. Poselstvím Straky na šibenici chtěl Pieter Bruegel vyjádřit dvě holandská přísloví „kadit pod šibenicí“ a „tančit pod šibenicí“. Význam obou přísloví je podobný, a to nebát se autorit, být statečný. A právě boj s autoritami svádí hlavní hrdina románu dnes a denně prakticky již od útlého dětství, statečně musí snášet všechna příkoří a nepříjemnosti, která se mu dějí, která mu servírují právě autority. Daniel Petr nechává Straku na šibenici vstoupit na stránky své knihy vždy v pravou chvíli, právě když potřebuje podtrhnout význam událostí pro hlavního hrdinu. Tak jako je uměním přijít, promluvit a odejít ve správný čas, tak je u spisovatele uměním použít narážku či prvek ve vhodný okamžik. A to se autorovi románu zdařilo na výbornou. Nejeden čtenář možná zpočátku zatápe a bude se ptát po smyslu, proč si nějaký obraz odskočí z galerie v hesenském Darmstadtu na stránky knihy českého autora, ale časem mu dojde, že tomu není náhodou.

Postavy knihy působí na čtenáře jako obskurní panoptikum, ale hlavní hrdina je vnímá jako danou životní realitu, jako ty, co vymezují jeho životní prostor. Až na jednu dvě výjimky, které působí jako „nutné“ opozitum ztracených existencí. Což zase dodává románu pachuť nevyváženosti.

Občas se mi stává, že se nedokáži s autorem naladit na stejnou vlnu, nedokáži se plně ponořit do románu. Podobné pocity jsem měla i v případě Straky na šibenici. Ač se mi kniha četla lehce, stále jsem nemohla proklouznout mezi řádky, zapadnout hlouběji do děje. Což však nutně neznamená, že je román špatně napsaný.

Straka na šibenici
Autor: Daniel Petr
Žánr: román
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: Host

Knihu naleznete na stránkách nakladatelství Host.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Čtěte také...

Malířka a počítačový genius

mal 200Příběh dvou lidí, kteří nedokázali žít spolu, ale ani bez sebe i když každý z jiného důvodu, na který po letech jedna strana hledá odpověď i po smrti toho druhého.

...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Trochu jiné jižní Čechy

jizni cechy 200Nakladatelství Mladá fronta nedávno vydalo velkoformátovou obrazovou knihu Jana Lakosila Jižní Čechy krásné i zrádné v dobových fotografiích a dokumentech. Výpravná fotografická publikace nabízí zcela nový a unikátní pohled na novodobou hi...

Divadlo

Zábava aneb chi-chi, cha-cha, che-che

ypsilonka 200Začali jsme slovy dnes již jistě klasické pohádky. V té se snažili princeznu rozveselit učením smíchu. A smích, to má být přece zábava. A zábavu a její smysl si vzali na paškál v divadle Ypsilon prostřednictvím jednoaktového absurdního dram...

Film

Musí se do práce, i kdyby se nechtělo!

200filmFilm Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.

...