Reklama
Banner

Zrzka Sára Saudková a její Bůh jménem primitiv, intuice a pud

Email Tisk

Ta zrzava perexNakladatelství Mladá Fronta vydalo až brutálně upřímnou a sarkastickou zpověď ženy, která svého času strávila několik let po boku slavného českého fotografa Jana Saudka. Asi málokdo nezaregistroval film Fotograf, který měl premiéru loni a jenž postavil Saudkovu múzu do pozice vypočítavé potvory, která Mistra doslova ožebračila… Vrací svou knihou Sára Saudková úder?

Pokud také vnímáte tuto ženu jako nezařaditelnou a vzbuzující protichůdné pocity, nebudete po přečtení této překvapivé zpovědi s dvojsmyslným názvem Ta zrzavá/ Láska, nenávist, a to mezi tím o mnoho moudřejší. Skutečnost a fikce se zde mísí v přívalu neobvyklých slovních spojení, autorka vše popisuje z pohledu malého dítěte, dospívající vzdorovité holky a zamilované ženské toužící po obdivu a nezávislosti zároveň.

Dítě, divoška, podivínka
„Děsí mě lidé, kteří zjihnou a něžným hlasem zasněně a k smrti nudně vyprávějí o sladkém dětství, plném harmonie a lásky a štěstí. Z huby jim při tom vypadávají růžové pentličky a kanýrky a, promiňte, ale takoví snad serou i cukrovou vatu…Bolí mě z toho zuby, jako bych do sebe naládovala půl kila karamelek. Kdepak, dětství je tvrdý nelítostný výcvik – obzvlášť přijdete-li na svět s takovou paličatou výbavou jako já. Každý zákaz bolí, každý příkaz vás přidupává do země, každá vzpoura je sladká.“

Ano, tak nějak vidí své dětství Sára, která měla se svou jinakostí evidentně problémy již tenkrát a podobné peripetie spojené s odlišným vnímáním světa ji provázely i pubertou a ranou dospělostí. Přesto toto období od okamžiků, kdy začala vstřebávat obraz okolního světa, do časů na střední škole popisuje Saudková poeticky, podivuhodně květnatým jazykem a pokud se čtenář v té košatosti neztratí, může se kochat kuriózními hláškami, které text koření. Ačkoliv i zde platí, že méně je někdy více a nutno podotknout, že chvílemi už je těch vůní pohromadě přeci jen přespříliš. Jako by autorka, v touze se předvést, přisypala do kotlíku z každé kořenky, kterou najde ve špajzu, trochu. Chudák strávník sice tuší, že konzumuje něco výjimečného, ale po pár soustech už má dost.

Žena v rozpuku, milovaná, nenáviděná
U mnoha čtenářů asi nejočekávanější pasáž knihy se věnuje životnímu úseku, který strávila po boku milovaného Muže. Osudové setkání, jež sama iniciovala, odstartovalo zběsilou jízdu na horské dráze, během níž zaznívaly výkřiky nadšení a zděšení, krystalizovaly živočišné pocity extáze, lásky, obdivu, zhnusení, soucitu, nenávisti a vytvářely smrtící koktejl. Tu číši si oba vypili až do hořkého konce. Sářin mix čtenář srká hlt za hltem, chvílemi pomlaskává blahem a najednou se mu chce zvracet. Ale tak to asi mělo být, aby výsledkem bylo propití se do střízlivosti.

Proti první kapitole je v této ještě více sarkasmu, výstižný popis vykresluje dozrávání dívky v ženu a proměnu vztahu k muži zmítanému emocemi. Dedukce pravdy zůstává na každém jednotlivém čtenáři – jak je komu libo. Saudková to rozhodně nikomu neusnadňuje.

Ta zrzava

Matka, zhrzená milenka, spisovatelka
Závěrečná třetina už čtenáře jen utvrdí v dojmu, že se v hlavní hrdince opravdu asi nevyzná. A možná ani ona sama v sobě ne. Najednou překvapivě mění styl, ubývá květnatosti a košatosti přímo úměrně s nárůstem starostí, které se na akční ženu se dvěma dětmi a volným vztahem valí. Zahlédnete i nějaké to klišé. Pak už četba vyvolává spoustu otázek, domněnek, údivu, ba i rozhořčení. Ale pozor! Dávkování se změnilo, Sára Saudková se naučila zacházet s kořením a pohrává si s námi jako kočka s myší. Chcete ochutnat něco pikantního? I to vám naservíruje, v jednom případě dokonce dvakrát. Byl to záměr nebo omyl? Kdo ví… A vzduch je ionizován sexem, voní mateřským mlékem, iluze je vystřídána realitou všedního dne a schyluje se v tragédii…

Je kniha Sáry Saudkové něčím výjimečná? O tom není pochyb. Autorka se rozhodně umí dívat a nasávat okolní vjemy jako houba, učí se za pochodu a myslím, že o ní ještě uslyšíme, minimálně si o ní (nebo lépe od ní) ještě něco přečteme.

TA ZRZAVÁ
Láska, nenávist, a to mezi tím
Autor: Sára Saudková
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 296
Rok vydání: 2015
Hodnocení: 80 %


Knihu můžete zakoupit na kniha.cz.

Zdroj foto: kniha.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Vezměte si k vodě Nestydaté plavky

Nestydate plavky 200Ani to dlouho netrvalo a je tady další knížka amerického humoristického klasika C. D. Payna, který se proslavil především edicí Mládí v hajzlu. Hrdinové jeho knih jsou povětšinou nešťastníci a to je možná důvod, proč jej lidé ta...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Chrám plný květů: poezie čistá a hravá jako potůček vinoucí se mechem

altV češtině doposud největší výběr toho nejlepšího z japonského národního pokladu - poezie haiku – přineslo na sklonku loňského roku na pulty knihkupců malé, nezávislé a nekomerční nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Če...

Divadlo Rokoko uvede hru Marka Epsteina Veterán

vet 200Tomáš Novotný, Máša Málková, Jan Vlasák, Dana Batulková, Oldřich Vízner a další právě v režii Pavla Kheka zkoušejí hru Marka Epsteina Veterán s podtitulem Šlapej, nebo chcípni. Mají z...

Do dávných tajemství není radno vstupovat

ztracena branaS policejním komisařem (Jiří Dvořák) a jeho kolegyní (Anna Geislerová) jsme se setkali už v Ďáblově bibli, kde společně s odborníkem na náboženství (Ivan Trojan) řešili s...

Šťastná chvíle Jaroslava Hutky

Vandrovali hudci200Lidové písně s jiným nábojem. To je album Vandrovali hudci. V kompletní verzi vychází až po téměř sedmatřiceti letech od svého vzniku. Písničkář Jaroslav Hutka (*1947) ho nahrával v době, kdy se na ...