Reklama
Banner

Masters of Rock 2012: FREEDOM CALL

Email Tisk

altJsou metalové kapely temné a pochmurné, s ponurými obličeji na nás burácejí své doom - black - deathmetalové drsňárny a jejich texty jsou dobrým materiálem pro deprese. Ale jsou i kapely, řekněme, normální, sem tam balada, nějaká ta rebelie na hraně zákona, sex, drogy a rock’n‘roll - a pak dloooouho nic - a z toho nejopačnějšího bodu všehomíra přicházejí s úsměvy od ucha k uchu, s balónky a mávátky - Freedom Call!!!

 

Tuhle německou kapelu založil v roce 1998 zpěvák a kytarista Chris Bay spolu s dlouholetým kamarádem Danem Zimmermannem. Oba spolu v té době působili v kapele Gamma Ray, Dan u bicích a Chris jako zvukař - ale očividně jim to ke štěstí nestačilo. Kapelu doplnili basák Ilker Ersin a kytarista Sascha Gerstner, vydali demo se šesti písněmi a rok nato debut Stairway to Fairyland. První živý koncert odehráli jako předkapela na francouzském turné skupin Angra a Edguy. Na podzim téhož roku nahráli mini LP Taragon a koncem roku 2000 své druhé album Crystal Empire. V březnu 2001 Sascha Gerstner kapelu opustil a rok nato se usadil u Helloween. Byl nahrazen Cedrikem Dupontem, švýcarským kytaristou kapely Symphorce. V lednu 2002 začali v nové sestavě nahrávat další album Eternity, které si produkovali sami. Koncem roku 2002 jeli na turné s kapelou Blind Guardian, během něhož nahráli živák Live Invasion. Na turné s nimi hrál klávesista Nils Neumann, který se poté stal na čas pátým členem skupiny, ale stálého klávesáka Freedom Call neměli a nemají. Po delší přestávce bylo nahráno album The Circle of Life, které vyšlo v květnu roku 2005. Brzy po jeho vydání došlo k dalším změnám sestavy a v dvouletých intervalech vznikla další alba Dimensions (2007) a Legend Of The Shadowking (2009). Na následném turné nahradil Dana Zimmermanna, který se víc soustředil na Gamma Ray, bubeník Klaus Sperling a později se stal z dočasného náhradníka plnohodnotným členem skupiny, takže jediným zakládajícím členem v kapele zůstává Chris Bay.

V únoru 2012 vyšlo zatím poslední album skupiny s epickým názvem Land of the Crimson Dawn. V něm skupina svůj happymetalový styl vypilovala k naprosté dokonalosti. No uznejte - která kapela vám naservíruje na jediném albu hity s názvy jako Rockstars, Space Legends, Power and Glory nebo Rockin‘ Radio? Pozornosti fanoušků určitě neujde ani video k písni Hero on Video, kde se navzdory maskám odhalí drsné heavymetalové osobnosti všech protagonistů kapely.

Mně se na první poslech nejvíc zalíbila příjemná a melodická píseň Eternity - ale po několika protočeních CD v přehrávači mi víc uvízla v hlavě drsná death / blackmetalová vypalovačka Killer Gear s děsivým námětem démonické počítačové hry World of Warcraft, v níž se Chris pokouší i o cosi hodně vzdáleně připomínajícího growling (a vůbec mu to nejde). A moc se mi líbí dlouholetý zvyk kapely - aby na ně svět nezapomněl - občas se v textech svých písní neostýchají představit, na tomto albu dokonce dvakrát.

alt

Freedom Call je rozhodně kapela, která se nebere moc vážně. Prezentují se jako heavymetaloví bojovníci, jejichž zbraně sestávají z kytar, bicích a válečného vozu vrchovatě naloženého dobrou náladou. Jejich hudba je veselá, optimistická (někdy až skoro příliš) a v podstatě přímočará a jednoduchá. Jejich vícehlasé chorály a překrývání vokálních linek mi občas připadají jako vystřižené z některého alba Blind Guardian. Ale abych jim nekřivdila - balady jim sice moc nejdou, jsou příliš přeslazené nebo přesolené, ale dokážou udělat i krásné skladby s klidnější atmosférou, jako třeba The Quest, která není zas až tak moc rozjuchaná, ale oplývá krásnými melodiemi, i když text mi přijde, poněkud zbytečně, příliš patetický. Je to perfektní kapela na letní festivalové odpoledne, kdy má člověk náladu si zaskákat a zahulákat - i když od nich nezná skoro nic, při druhém opakování refrénu se většinou chytí. Takže se už moc těším na letošní Masters of Rock a jejich vystoupení. A doufám, že bude BANG BANG!!!

Sestava 2012:

Chris Bay - zpěv, kytara (1998-)
Lars Rettkowitz - kytara (2005-)
Klaus Sperling - bicí (2010-)
Samy Saemann - basová kytara (2009-)

Zdrof foto: freedom-call.net


 

Komentáře   

 
0 #1 Výborné albumgogo 2012-04-02 20:02
Nová deska je úžasná a na jejich koncík se těším, viz forum MoR :D
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Ženy nezapomínají

200liMladá anglická autorka Tilly Bagshawe si neklade velké literární cíle. Využila možnosti, že na knižním trhu chybí knihy typu telenovel a pouští se do své prvotiny „Zbožňovaná“. Kniha má úspěch nejen v Anglii, ale i ve Spojených státech amerických a získala si...

Zlínské divadlo čeká vernisáž i Thálií ověnčené představení Úplné zatmění

ZATMENI ZLIN PEREXSobota 24. října bude pro Městské divadlo Zlín významná. Budou se tady totiž konat dvě pěkné a významné akce - od 18 hodin se ve foyer divadla uskuteční slavnostní vernisáž výstavy prof. Jindřicha Štre...

ČT přichází s novým kanálem Art. Na programu bude hlavně kultura

200 art31. srpna spustí Česká televize nový kanál ČT art, který bude prezentovat kulturu v uceleném a širším kontextu.

...
Mezinárodní jazzový festival – JAZZ ČERNOŠICE 2013

Jazz cernosice 200Občaské sdružení Jazz Černošice ve spolupráci s městem Černošice pořádá VIII. ročník jazzového festivalu JAZZ ČERNOŠICE 2013. Festival se uskuteční v termínu od 22. do 26. května 2013. Celý tento kv...