Banner

Když se z punku dělá věda

Email Tisk

Kultura svepomoci PEREXNa začátku roku 2016 zemřel Filip Fuchs, zásadní osobnost české punk a hardcore scény, vydavatel fanzinu Hluboká orba, kytarista v kapelách Mrtvá budoucnost a See You In Hell, autor knihy Kytary a řev aneb co bylo za zdí dopodrobna mapující historii punku a hardcoru v předrevolučním Československu, občanský a ekologický aktivista, jeden ze zakladatelů sdružení Nesehnutí a bojovník za svět založený na solidaritě a ideálech DIY (zkratka Do It Yourself, tedy „Udělej si sám“ neboli „svépomoci“).

 


Na konci téhož roku vyšla v nakladatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pozoruhodná vědecká publikace nazvaná Kultura svépomocí, která je nejen oficiálně věnovaná Fuchsově památce, ale také se v různých rovinách živě hlásí k jeho odkazu. Její snahou je zmapovat právě fenomén DIY v prostředí českých subkultur v období těsně předcházejícím a následujícím po revolučním roce 1989. Knihu má na svědomí kolektiv devíti historiků vedený Ondřejem Danielem, sdružený kolem vznikajícího Archivu česko-slovenských subkultur a Centra pro studium populární kultury.


Za skutečně vědeckou část však považujme především první kapitolu knihy napsanou vedoucím projektu. Ta přináší naprosto vyčerpávající přehled teoretické základny uvažování o české populární kultuře, subkulturách 80. a 90. let a jejich včlenění do aktuálních debat vlastní společenským a humanitním vědám. Chronologický přehled nejrůznějších autorů, publikací, ideologií a škol si představme jako mimoúrovňovou křižovatku možných badatelských cest a postupů. Sledovány jsou proměny a vývojové tendence vztahující se k fenoménu DIY. Pochopitelně zde najdeme i definice základních pojmů dále používaných v publikaci, například „subkulturou“ jsou zde (ve shodě s mile osobní slovenskou předmluvou) myšleny společně sdílené impluzy formující vkus a hodnoty. Samotný DIY princip je v knize více než ke kultilství vztahován k určité formě subkulturní samostatnosti, k budování autonomního prostoru a provozování specifických aktivit.


Samotný text cílí na tři klíčové okruhy nazvané DIY paměť, DIY politika a DIY ekonomika. Zpracovává je prostřednictvím souboru případových studií na pomezí historie, sociologie a kulturní antropologie. Jelikož zkoumané období není našim časům příliš vzdálené, nemuseli se autoři pouze zavírat do prašných archivů a depozitářů, ale jako hlavní prameny mohli využít rozhovorů s pamětníky, podobně jako původní materiály pocházející z  prostřední zkoumaných subkulturních společenství (např. obaly hudebních nosičů, nahrávky nebo fanziny). Vše doplňují černobílé fotografie nebo přetištěné strany citovaných dobových periodik.

Kultura svepomoci


Dělení Kultury svépomocí na výše zmíněné tři části se ukázalo jako dobrý a zejména čtenářsky atraktivní nápad, protože v každé části jsou řešena dvě témata stojící na opačných koncích spektra.

První část se věnuje identitě, resp. kolektivní paměti. Popisuje vznik „mýtu“ o českém undergroundu a legendě o „Procesu s Plastic People“ a různé způsoby jeho dalšího převyprávění. Do protikladu s autoritativní pamětí undergroundu je postavena paměť české subkultury rockabilly. Apolitičtí rockeři bez revolučního zápalu, vyznávající estetiku mimo jiné např. z filmu Pomáda, byli orientováni na přítomnost a systematicky nevytvářeli a nepřipomínali vlastní odkaz.

Druhá část knihy se zabývá politickými aktivitami. Proti různým formám identifikace mládeže s fašismem v neveřejné sféře v obobí pozdního socialismu, ať už se jednalo o romantizovanou nápodobu, cílenou provokaci nebo koletivní formu násilí, v této kapitole stojí polistopadová vlna tzv. antiglobalizačních protestů otevřené opozice. Ty, alespoň podle tištěných fanzinů, rozevřely a prohloubily propast mezi pouze hudebně orientovanými punkery a angažovanými aktivisty.

Třetí část publikace se pak zaměřuje na „svépomocné strategie“. Je věnovaná kazetovému samizdatu, který byl součástí neoficiální hudební scény těsně před revolucí a také fenoménu hudebních burz. Na spontánně i cíleně organizovaných burzách žádaného a prestižního zboží se setkávaly požadavky návštěvníků na vlastní alternativu k tehdejšímu státnímu kulturnímu průmyslu se snahou státu o kontrolu nejen kulturního života obyvatel, ale celého veřejného prostoru. Tentokrát ne ve formě protikladu, ale spíš určité paralely stojí poslední studie třetí části knihy věnovaná vztahu punkové subkultury k polistopadové tržní ekonomice. Dlouholeté potlačování punku za socialistického režimu vedlo jednu část společenství k podpisům smluv u velkých nahrávacích společností a třeba i k účasti na reklamách, zatímco druhou část inspirovalo k přechodu k „nezaprodané“ části hardcore-punk komunity, stejně jako i k angažovanému přitakání anarchistickému hnutí naplno kritizujícímu komerci.


Zajímavostí je, že detailním ponorem do problematiky se ryze mužskému kolektivu autorů mimoděk povedlo vytvořit nástin sociologické studie o zapojení žen do subkulturního života v období kolem revolučního předělu. Nebylo evidentně nijak výrazné, opomineme-li žánrově zapadající sukně posluchaček rockabilly nebo jedno prodávání kazet a to ještě mimo burzu. V žádném případě nechci autory obviňovat z nějaké genderové zaujatosti, spíše upozorňuji na možné téma další případové studie.


Autorský přístup sympaticky definuje část předmluvy, v níž se píše, že kolektiv si netroufá vyřešit všechny nastíněné otázky a namísto hlubokých teoretických úvah a vyslovování příliš „velkých“ závěrů, raději otevírá diskusi.

Publikaci Kultura svépomocí se nedá upřít důkladné a čtivé zmapování dosud opomíjených oblastí, rozmaninost témat a přístupů, ostatně i samotné formy zpracování. Ta kolísá od seriózního článku přes pestrou reportáž až po esej s beletristickými přesahy využívající například i vypravěčské ironie. Někteří autoři popisované prostředí jistě znají osobně a aktivně se do něj zapojují. Ostatně Ondřej Daniel ve své kapitole předesílá: „Přestože je to pro řadu z nás složité odlišovat, naše pozice jako autorů je v této knize spíš akademická než aktivistická a jako taková má svá specifika.“ Zdá se, že v kulturně-společenské orbě po Filipu Fuchsovi je prozatím zaseto.


Kultura svépomocí (Ekonomické a politické rozměry v českém subkulturním prostředí pozdního státního socialismu a postsocialismu)
Autor: Ondřej Daniel a kol.
Nakladatelství: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016
ISBN: 987-80-7308-706-7

(Recenze původně napsaná pro Reláciu Bawagan vysílající na Rádiu TLIS)
Hodnocení: 90 %


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 8

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Životní příběh „Křečka“ Hammonda

hammond na hrane 200Nakladatelství XYZ ve spolupráci s Albatros Media dostala po šesti letech na český trh knihu Na hraně: Můj životní příběh od Richarda Hammonda. Ten je především hvězdou televizního pořadu o autech Top...

Divadlo

Vydejme se s Hurvínkem mezi osly

hurvinek mezi osly 200Děti mají docela dlouhé vánoční prázdniny, během kterých asi moc na školu myslet nebudou. Některé z nich si, stejně jako Hurvínek, možná říkají: „Škola???!!! Brrrr!!!“ Ale co se s nimi zajít podívat do div...

Film

Festival DAS FILMFEST už za týden uvede do kin Ludvíka II. Bavorského, Hannah Arendt nebo rozpolcenou Generaci Y

200filmObjevná výprava do historie, dávné i novodobé, dvůr bavorského krále Ludvíka II., soudní síň, kde probíhají procesy s nacistickými zločinci, včelí úl, vydýchaný open-office či doba volné lásky a společného vlastnictví. Všechny tyto souřadnice času a míst...