Reklama
Banner

Když se z punku dělá věda

Email Tisk

Kultura svepomoci PEREXNa začátku roku 2016 zemřel Filip Fuchs, zásadní osobnost české punk a hardcore scény, vydavatel fanzinu Hluboká orba, kytarista v kapelách Mrtvá budoucnost a See You In Hell, autor knihy Kytary a řev aneb co bylo za zdí dopodrobna mapující historii punku a hardcoru v předrevolučním Československu, občanský a ekologický aktivista, jeden ze zakladatelů sdružení Nesehnutí a bojovník za svět založený na solidaritě a ideálech DIY (zkratka Do It Yourself, tedy „Udělej si sám“ neboli „svépomoci“).

 


Na konci téhož roku vyšla v nakladatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pozoruhodná vědecká publikace nazvaná Kultura svépomocí, která je nejen oficiálně věnovaná Fuchsově památce, ale také se v různých rovinách živě hlásí k jeho odkazu. Její snahou je zmapovat právě fenomén DIY v prostředí českých subkultur v období těsně předcházejícím a následujícím po revolučním roce 1989. Knihu má na svědomí kolektiv devíti historiků vedený Ondřejem Danielem, sdružený kolem vznikajícího Archivu česko-slovenských subkultur a Centra pro studium populární kultury.


Za skutečně vědeckou část však považujme především první kapitolu knihy napsanou vedoucím projektu. Ta přináší naprosto vyčerpávající přehled teoretické základny uvažování o české populární kultuře, subkulturách 80. a 90. let a jejich včlenění do aktuálních debat vlastní společenským a humanitním vědám. Chronologický přehled nejrůznějších autorů, publikací, ideologií a škol si představme jako mimoúrovňovou křižovatku možných badatelských cest a postupů. Sledovány jsou proměny a vývojové tendence vztahující se k fenoménu DIY. Pochopitelně zde najdeme i definice základních pojmů dále používaných v publikaci, například „subkulturou“ jsou zde (ve shodě s mile osobní slovenskou předmluvou) myšleny společně sdílené impluzy formující vkus a hodnoty. Samotný DIY princip je v knize více než ke kultilství vztahován k určité formě subkulturní samostatnosti, k budování autonomního prostoru a provozování specifických aktivit.


Samotný text cílí na tři klíčové okruhy nazvané DIY paměť, DIY politika a DIY ekonomika. Zpracovává je prostřednictvím souboru případových studií na pomezí historie, sociologie a kulturní antropologie. Jelikož zkoumané období není našim časům příliš vzdálené, nemuseli se autoři pouze zavírat do prašných archivů a depozitářů, ale jako hlavní prameny mohli využít rozhovorů s pamětníky, podobně jako původní materiály pocházející z  prostřední zkoumaných subkulturních společenství (např. obaly hudebních nosičů, nahrávky nebo fanziny). Vše doplňují černobílé fotografie nebo přetištěné strany citovaných dobových periodik.

Kultura svepomoci


Dělení Kultury svépomocí na výše zmíněné tři části se ukázalo jako dobrý a zejména čtenářsky atraktivní nápad, protože v každé části jsou řešena dvě témata stojící na opačných koncích spektra.

První část se věnuje identitě, resp. kolektivní paměti. Popisuje vznik „mýtu“ o českém undergroundu a legendě o „Procesu s Plastic People“ a různé způsoby jeho dalšího převyprávění. Do protikladu s autoritativní pamětí undergroundu je postavena paměť české subkultury rockabilly. Apolitičtí rockeři bez revolučního zápalu, vyznávající estetiku mimo jiné např. z filmu Pomáda, byli orientováni na přítomnost a systematicky nevytvářeli a nepřipomínali vlastní odkaz.

Druhá část knihy se zabývá politickými aktivitami. Proti různým formám identifikace mládeže s fašismem v neveřejné sféře v obobí pozdního socialismu, ať už se jednalo o romantizovanou nápodobu, cílenou provokaci nebo koletivní formu násilí, v této kapitole stojí polistopadová vlna tzv. antiglobalizačních protestů otevřené opozice. Ty, alespoň podle tištěných fanzinů, rozevřely a prohloubily propast mezi pouze hudebně orientovanými punkery a angažovanými aktivisty.

Třetí část publikace se pak zaměřuje na „svépomocné strategie“. Je věnovaná kazetovému samizdatu, který byl součástí neoficiální hudební scény těsně před revolucí a také fenoménu hudebních burz. Na spontánně i cíleně organizovaných burzách žádaného a prestižního zboží se setkávaly požadavky návštěvníků na vlastní alternativu k tehdejšímu státnímu kulturnímu průmyslu se snahou státu o kontrolu nejen kulturního života obyvatel, ale celého veřejného prostoru. Tentokrát ne ve formě protikladu, ale spíš určité paralely stojí poslední studie třetí části knihy věnovaná vztahu punkové subkultury k polistopadové tržní ekonomice. Dlouholeté potlačování punku za socialistického režimu vedlo jednu část společenství k podpisům smluv u velkých nahrávacích společností a třeba i k účasti na reklamách, zatímco druhou část inspirovalo k přechodu k „nezaprodané“ části hardcore-punk komunity, stejně jako i k angažovanému přitakání anarchistickému hnutí naplno kritizujícímu komerci.


Zajímavostí je, že detailním ponorem do problematiky se ryze mužskému kolektivu autorů mimoděk povedlo vytvořit nástin sociologické studie o zapojení žen do subkulturního života v období kolem revolučního předělu. Nebylo evidentně nijak výrazné, opomineme-li žánrově zapadající sukně posluchaček rockabilly nebo jedno prodávání kazet a to ještě mimo burzu. V žádném případě nechci autory obviňovat z nějaké genderové zaujatosti, spíše upozorňuji na možné téma další případové studie.


Autorský přístup sympaticky definuje část předmluvy, v níž se píše, že kolektiv si netroufá vyřešit všechny nastíněné otázky a namísto hlubokých teoretických úvah a vyslovování příliš „velkých“ závěrů, raději otevírá diskusi.

Publikaci Kultura svépomocí se nedá upřít důkladné a čtivé zmapování dosud opomíjených oblastí, rozmaninost témat a přístupů, ostatně i samotné formy zpracování. Ta kolísá od seriózního článku přes pestrou reportáž až po esej s beletristickými přesahy využívající například i vypravěčské ironie. Někteří autoři popisované prostředí jistě znají osobně a aktivně se do něj zapojují. Ostatně Ondřej Daniel ve své kapitole předesílá: „Přestože je to pro řadu z nás složité odlišovat, naše pozice jako autorů je v této knize spíš akademická než aktivistická a jako taková má svá specifika.“ Zdá se, že v kulturně-společenské orbě po Filipu Fuchsovi je prozatím zaseto.


Kultura svépomocí (Ekonomické a politické rozměry v českém subkulturním prostředí pozdního státního socialismu a postsocialismu)
Autor: Ondřej Daniel a kol.
Nakladatelství: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016
ISBN: 987-80-7308-706-7

(Recenze původně napsaná pro Reláciu Bawagan vysílající na Rádiu TLIS)
Hodnocení: 90 %



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Zobrazit další články autora >>>

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Banner

Hledat

Mimísek 15

Partneři

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Anketa SUK – Čteme všichni letos po dvacáté

 alt 4. duben 2012 patřil knihám. Večer jsme mohli sledovat v přímém přenosu předávání cen Magnesia Litera, ale již dopoledne se vyhlašovaly ceny soutěže o nejoblíbenější knihy pro děti „SUK – Čteme všichni 2011“. Sál Boženy Němcové na Str...

Divadlo

CIKÁNI JDOU DO NEBE

cikani200Severočeské divadlo uvede v pátek 12. června v 19.00 hodin premiéru muzikálu Cikáni jdou do nebe. Příběh je naplněn hlubokou životní moudrostí a nádhernými melodiemi inspirovanými původním romským folklorem.

...

Film

Jeskyně zapomenutých snů aneb pravěká obrazárna

jeskyne zapomenutych snu herzog artcamDistribuční společnost Artcam a Levné knihy přinášejí nejen zájemcům o dějiny pravěku a výtvarného umění na DVD „meditativně hypnotický“ dokument německého režiséra, ...