Nataša Gollová dostávala role bezstarostných dívek, ale její život nebyl peříčko
Banner

Nataša Gollová dostávala role bezstarostných dívek, ale její život nebyl peříčko

Email Tisk

natasa 200Kdyby na začátku své filmové kariéry Nataša Gollová vytvořila postavu princezny, možná by to byla ta nejněžnější a nejkřehčí princezna, jakou mohl kdy český film mít. Takovou roli však na Barrandově nikdy nedostala. Ale přece ji role éterických dívek neminuly. Nebyly to krásky s korunkou na hlavě, ale taky jim nechyběl ani smysl pro humor.


Inteligence, šarm a smysl pro humor, to byla ta pravá kombinace, která půvabnou herečku Natašu Gollovou proslavila a díky které se stala - vedle Lídy Baarové, Adiny Mandlové a Hany Vítové - jednou z nejzářivějších prvorepublikových hvězd.

Narodila se 27. února 1912 jako Nataša Hodáčová v rodině svého druhu královské. Zatímco její dědeček Jaroslav Goll (podle něj později zvolila umělecké jméno) patřil k zakladatelům pozitivistické školy české historiografie a svého času později přednášel moderní dějiny na Univerzitě Karlově, jeho syn František Xaver Hodáč - Natašin otec - vystudoval práva a záhy se stal jedním z významných prvorepublikových politiků. Byl tajemníkem Ústředního svazu československých průmyslníků, poté učil na Vysokém učení technickém.

Nataša už jako sedmiletá hrála s ochotnickým spolkem, později divadlo provozovala i jako studentka na gymnáziu. Jako sedmnáctiletá propadla tanci - s taneční skupinou Jarmily Kröschlové se dostala až do Paříže. První divadelní angažmá nastoupila v Olomouci, potom působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Když jí bylo pětadvacet, přijala nabídku z pražského vinohradského divadla.

natasa 2

Své nejlepší filmy natočila v letech 1939 - 1943, to byla na vrcholu své slávy. Byl to Martin Frič, který v ní objevil komediální talent a který jí dal šanci hned v několika filmech - Eva tropí hlouposti (1939), Kristián (1939), Hotel Modrá hvězda (1942) a Roztomilý člověk (1943). Po skončení druhé světové války jí vyčítali kolaboraci s Němci a jeden jediný film . Ve skutečnosti byl její přítel - ostravský Němec Wilhelm Söhnel - členem nacistické partaje NSDAP, ale současně i mužem, který za války "držel český film nad vodou". I když po válce mohl získat zpátky nejen československé státní občanství a měl se dokonce stát i právním zástupcem znárodněného československého filmu v Německu, nic jí to nepomohlo.

Celé dva roky musela herečka bojovat proti tomu, aby byla postavena před soud. Tehdy nezabrala ani skutečnost, že v květnu 1945 odjela jako dobrovolnice do Terezína, kde se nakazila skvrnitým tyfem. Naštěstí se jí podařilo soustředit dostatek důkazů - například o podpoře partyzánského hnutí nebo napojení na protinacistický odboj - což mělo vliv na to, že osočování skončilo a řízení proti ní bylo nakonec zastaveno.

Trvalo pěknou řádku let, než mohla zpět před filmovou kameru. A tak mezitím hrála divadlo v Českých Budějovicích, kde se i provdala za režiséra Karla Konstantina, objevovala se v televizi, ale o hvězdné kariéře nemohlo být ani řeči. Když se později vrátila do Prahy, získala angažmá v Městských divadlech pražských.

Z těch nejvýraznějších poválečných rolí Nataši Gollové patřila k těm výrazným například její Kateřina - Dívka Sirael ve dvoudílném filmu Císařův pekař a Pekařův císař (1951), staropanská Fany v komedii Drahé tety a já (1974) nebo stará dáma žijící v domově důchodců ve filmu Konečná stanice (1981).

natasa2

Konečná stanice byl ostatně její poslední film. Jako by tím předznamenal i zakončení hereččiny životní pouti - protože i ona dožila své stáří poznamenané vážnými zdravotními neduhy v domově důchodců. Tam také tiše a ve spánku 29. října 1988 zemřela.

Zdroj foto: archiv autora

( 0 hlasů )



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa



Literatura

Ozvěna Zory Berákové jako dobře namíchaný koktejl

kniha perexNamíchat koktejl tak, aby všechny ingredience byly v souladu a žádná nepřehlušovala svou chutí konečný výsledek, není jednoduché. Napsat dílo o životě známé osobnosti z minulosti, aby výsledkem byl čtivý román, je stejnou alchymií, která se ne ...

Divadlo

Josef Holcman – Lámaní chleba

lámání chleba perexLámaní chleba je nová inscenace Švandova divadla o odvaze a přátelství v době nesvobody, která zobrazuje šedesát let české historie – od roku 1944, kdy vesnici obsadili Rumuni a Němci až po začátek nového – ...

Film

Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Zona 200Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se sk...