Banner

Tibetští mniši a televize

Email Tisk

altFilm, který se může pyšnit nálepkou “první skutečně tibetský film”, Tiché svaté kameny, odpovídá kritériím profesionálního filmu délkou i technickým zpracováním. Herecké obsazení je sice poskládané z neherců, ale i ti pod režijním vedením předvádějí civilní a uvěřitelné výkony, nejspíš proto, že ani nemusejí moc hrát.

 


Odlišnost, kterou český divák od tohoto festivalového snímku může čekat, z plátna promlouvá od začátku až do konce. Atmosféra tibetského horského života je tak odlišná od naší každodenní reality, že i prosté zachycení života v sobě nese velmi silný obraz místa a doby. Atmosféra filmu pro mě byla nejsilnějším zážitkem. Klid v kombinaci s drsným podnebím, útulným domovem a detaily tibetského života spolehlivě zabaví i méně trpělivého diváka, navyklého na zběsilé akční honičky.

S evropskou kulturou má však příběh Tichých svatých kamenů společného víc, než by se dalo čekat. Zápletka filmu se točí kolem mladého mnicha, který jednou ročně, na Nový rok, navštěvuje svou rodinu v rodné vesnici. Místo, ve kterém se svým mentorem žije, není odříznuté od světa, a tak má příležitost občas sledovat televizi u ještě mladšího, ale duchovně výše postaveného chlapce. Televize, elektřina i automobily jsou v dnešní době už přirozenou součástí života, a to dokonce i u mnichů. Divák tím je chvíli zaskočen, ale nakonec tuto skutečnost přijme hladce, protože mniši ani ostatní obyvatelé hor nemají s ovládáním techniky problémy.

Technické vymoženosti, a především televize, však v příběhu nehrají pouze okrajovou úlohu. Naopak. Mladý hrdina se po celou dobu snaží dokoukat svůj oblíbený seriál, dobrodružný příběh postavený na klasických pověstech. Téměř se zamiluje do jedné z postav. A tyto pocity v něm přebijí i radost z návštěvy domova. Místo aby doma zůstal o den déle, přemluví otce, aby šli dříve a televizi vzali s sebou, aby mohl i mistr vidět oblíbený seriál. A tento zdánlivě kacířský čin se kupodivu nesetká téměř s žádným odporem.

alt

Těžko říct, proč se tvůrci rozhodli tolik zdůraznit dopad techniky na jinak neměnný a poklidný tibetský život. Násilný vpád moderní civilizace do posvátných míst by byl zřejmý i bez toho, aby se celý příběh točil jen kolem jednoho televizního seriálu. Mně osobně mnohem víc zajímaly rituály i zcela obyčejné úkony každodenního života. Těch je ve filmu dost, protože linie příběhu je pečlivě vedená tak, abychom měli příležitost vidět všechny životní mezníky, od narození, přes milostný vztah, vzdělání, oslavy nového roku, až po smrt. Ta je kupodivu přijata téměř bez emocí, i když i ostatní události jsou přijímány velmi klidně, bez rozčilování, hádek a rozporů. Život a smrt je součástí nekonečného koloběhu, a proto není třeba truchlit, ani se bůhví jak radovat. V tomto směru mohl být film mnohem víc inspirativní, a proto je škoda, že je základní filozofii Tibetu věnován tak malý prostor. I když chápu, že tvůrce, který v takovém prostředí žije, nepovažuje za nezbytné popisovat základní pilíře svého přístupu k životu.  

Mnohem víc prostoru je věnováno stejně zajímavému rodinnému životu. Ten je zde téměř idylický, všichni členové rodiny mají možnost projevuj svůj názor, vzepřít se otci. Dědeček je opečováván, ale jeho názor není o nic důležitější, než názor mladého mnicha. Manželka není jen podřízenou bytostí, ale je manželovi rovnocenná.
Mladá generace je stejně nahlížená, jako v naší civilizaci. Jejich moderní hudba se starším nelíbí, jezdí na motorkách, a jeden z nich dokonce chlastá. Problémy jsou zkrátka velmi podobné těm našim, jenom na ně v tomto světě není tolik prostoru. Tibetu totiž stále vládne tradice souladu s přírodou a posvátnými silami.


A jediné, co její nadvládu může ohrozit, je touha izolovaných jedinců zažít něco jedinečného, byť jen na televizní obrazovce.

alt

Ve srovnání s naším zběsilým a násilnických světem působí sledování Tichých svatých kamenů jako balzám na duši. Nehledě na slabiny příběhu i zpracování bych film doporučila každému, kdo se potřebuje aspoň na chvíli odreagovat a oprostit od přízemních problémů.

Tiché svaté kameny / Lhing vjags kyi ma ni rdo vbum
Drama
Čína, 2005
Režie: Pema Tseden
Stopáž: 102 minut
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: flim.potala.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 9

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Miluj mě, nebo střelím!

milujmestrelim perexDita má Zdeňka. Šimon má Kateřinu. Oba páry středního věku se neznají a žijí si dlouholetá spokojená manželství. Dita je úspěšná spisovatelka, Šimon je vysokoškolský profesor. Stačí však jedno náhodné setkání a všechno je vzhůru...

Divadlo

Simona Stašová a Svatopluk Skopal si střihnou manželství po italsku

filumena marturanoTragikomedii Filumena Marturano italského režiséra, dramatika a herce Eduarda De Filippa připravuje Simona Stašová spolu se svým dvorním režisérem Zdeňkem Kaločem.

Film

Jarní smršť České televize: Dokument a publicistika

smrst200V první části našeho třídílného seriálu nazvaného „Jarní smršť České televize“ jsme představili stěžejní novinky z české a zahraniční hrané tvorby, jež se na kanálech České televize v současnosti již objevují, nebo jejich čas teprve přijde. V tomto díle...