Reklama
Banner

Lucie Roubínová: „Vím, že někde v davu sedí má obrovská opora…“

lakoma barka200V neděli 5. května se v Kaplici na Českokrumlovsku konal již 10. ročník soutěžní přehlídky dětských hudebních souborů Kaplické hrátky. Děti soutěžily v několika kategoriích a jejich výkony byly těžko porovnatelné. Hlavně proto, že každé uskupení hrálo jiný hudební žánr a mělo jiný styl provedení. A porovnávejte třeba country s lidovou písničkou nebo swingem. Ale celé odpoledne se neslo v duchu hesla „Hudba je především pro radost“ a nakonec si všichni soutěžící odnesli zaslouženou odměnu.

 

Jedním z členů poroty byla také kapelnice českokrumlovské folkové kapely Lakomá Barka Lucie Roubínová, která mimo jiné během odpoledne řekla, že je v létě čeká práce na natáčení nového CD. O tom, že natáčení desky je v plánu, jsme spolu mluvily už v našem minulém rozhovoru na Kultuře 21, jen ještě nebylo jasné, kdy se to uskuteční. 

Proto jsme se po čase vrátily k povídání s Luckou nejen o kapele. Ale ještě než se dostaneme k Lakomé Barce a věcem kolem ní, vrátím se k nedělnímu odpoledni v Kaplici. Další věc, kterou jsi, Lucko, zmínila, je, aby děti u muziky vytrvaly a užívaly si ji. Nic není zadarmo a úspěch nepřijde jen tak. Výdrž a trénink je důležitý vždy a u každé profese, ale vždy je dobré, když se věci dělají s láskou. Všechno jde potom snáz. A u hudby je to možná ještě výraznější a důležitější. Jak to bylo s Tebou a hudebními začátky?

Já jsem jistě ve svých hudebních začátcích nebyla výjimkou. Hudbě jsem se věnovala od malička, ale až kolem mých šestnácti let jsem se začala aktivně učit hře na kytaru jako samouk. Pamatuji se, že mě to začalo tak bavit, že jsem u kytary dokázala prosedět až devět hodin denně a hrála jsem písně tak dlouho, dokud nezněly tak, jak mají.

Když napíšeš „devět hodin denně“, to může být pro někoho téměř nepředstavitelné, ale věřím, že bez důkladného cvičení to nejde. Takže rada pro všechny začínající (a nejen děti)?

Bez důkladného cvičení to určitě nejde. Každý si trénuje samozřejmě podle svých časových možností a já jich zkrátka měla víc… Myslím si, že každý z nás by měl k muzice přistupovat podle své intuice. Podle srdce by si měl vybrat žánr, který je mu nejbližší. Pak tomu dát všechnu snahu, trénink, vtisknout písním svou duši a osobitost. Určitě každý muzikant by měl začít u sebe. A všeobecně platí, že bude-li mě mé hraní naplňovat, pocítí to i posluchač. Každý začátek bývá vždy v něčem těžký, tedy radím vytrvat v tom, co mě naplňuje a baví, i když to není vůbec jednoduché.

lakoma barka1

A teď tedy zpět k Lakomé Barce. Zdá se, že správný čas nadešel, a tak se ptám, Lucko, jak je to s novým cédéčkem? Mluvily jsme o tom, že písní na něj je dost, ale závisí to na financích.

Cédéčko letos bude. Loni jsme s Barkama oslavily 15 let naší existence a říkaly jsme si, co podnikneme letos. A co že třeba nové CD… A když nás Město Český Krumlov podpořilo slušným příspěvkem z grantového programu, pak nemá cenu natáčení nijak odkládat. Nejenom Město Český Krumlov podporuje náš záměr, ale i spousta sponzorů a našich fanoušků, kterým již teď touto cestou předem moc děkujeme za jejich finanční příspěvky, které jsou mnohdy velmi štědré, a my jsme rády, že všechny přispěvatele budeme moci uvést na obalu naší nové desky.

Skladby budou z Tvé autorské dílny?

Ano, ale i Lucka Sirová (housle, flétny, zpěv) tam má svůj krásný kousek s názvem Proudy. A pak také jsme se rozhodly (pod nátlakem fanoušků – smích) zařadit dvě písně lidové…

Když tedy půjde všechno podle plánu, CD by mělo být připraveno na podzim?

To by bylo skvělé a já doufám, že tomu tak bude, nejlépe zkraje podzimu. Začínáme točit přesně 12. srpna v českobudějovickém studiu Petra Michala - MK Production.

Tam jste natáčely i CD Stejně jiná, že?

Ano, a vracíme se na místo činu (smích), protože to byla ve studiu obrovská pohoda a profesionalita pánů Petra Michala a Petra Novotného je k nezaplacení…

Tohle je asi trochu předčasné, ale na druhou stranu, nějakou představu asi máš. Neptám se kdy, ale kde a jak se bude CD křtít?

CD pokřtíme v Českém Krumlově v sále Pivovaru Eggenberg, který je též jedním z našich sponzorů. A jak? Tak to ještě nevíme… Ale jak znám Barky, bude to originální a jistě moc vtipný křest (smích)

lakoma barka3

Na vašich webových stránkách http://www.lakomabarka.cz/koncerty.html jsou informace o odehraných i připravovaných koncertech. Je místo, kam se vracíte obzvlášť rády, a proč?

Za dobu 16 let je spousta akcí, kam se rády vracíme, a je dost těžké topovat jedno místo. Já se třeba vždy nejvíc těším na krumlovské Slavnosti pětilisté růže… možná proto, že hrajeme i na pouličních scénách, jsme tedy tak s lidmi v bezprostředním kontaktu, a to je skvělé! A mám-li říct místo za všechny Barky, potom je to bezesporu každoroční jarní koncert ve Zlukově. Posluchačů je vždy plný sál, jsou fantastičtí a vždy nám vytvoří neopakovatelnou atmosféru. Je nám tam pokaždé moc hezky a za to děkujeme hlavně Zdenkovi Zemanovi, který nás každý rok pozve.

Skoro jsem si myslela, že to Zlukov „vyhraje“. Víš, co by mě ještě zajímalo? Mám-li někde vystupovat před větším množstvím lidí, mám větší trému, když vím, že mezi posluchači jsou moji známí. Někoho jejich přítomnost naopak uklidňuje. Jak jsi na tom Ty?

Je pravda, že tréma mě opustila již někdy před 14 lety, avšak moji známí v publiku jsou pro mě vždy takovým balzámem na duši. Lépe se mi komunikuje, můžu vesele vtipkovat... Zkrátka vím, že někde v davu sedí má obrovská opora…

Tak to Ti docela závidím. Tedy v tom dobrém slova smyslu. Možná to zkusím taky takhle vnímat příště, až budu muset zase před lidi.

Na závěr popřeji tedy Tobě i Barkám nejen, ať Vám vyjdou letošní plány podle Vašich představ, ale také, ať máte v publiku vždy tu zmiňovanou oporu.
Díky za rozhovor.

lakoma barka4



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Jan Kaláb: „Na trojrozměrném graffiti i na sochách vůbec je nejdůležitější, aby byly pohledové ze všech stran. Jinými slovy, aby nevypadaly dobře jen z jednoho úhlu.“

jan kalab 200Přinášíme vám rozhovor s magistrem umění Janem Kalábem, kterého můžete znát také pod přezdívkami Splesh, Point či Cakes. Věnuje se graffiti, street artu a také velkoplošným obrazům ve městech. Taková díla můžete vidět napříkl...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Deník Gréty Kaiserové: Kniha, kterou musíte mít!

gre 200Spisovatelku Kláru Janečkovou asi není potřeba dlouze představovat. Sympatická blondýnka má na svém kontě už devět knih. Ta zatím poslední nese název Deník Gréty Kaiserové. Vyšla v dubnu letošního roku a okamžitě vzbudila...

Komedie s Drábkem

drabek perexPřiznám se, že jsem si své dojmy z premiéry hry Jedenácté přikázání aneb Mucholapka nechala pořádně uležet. Ne snad, že bych byla tak líná anebo vytížená, ale ona je to s tím režisérem Drábkem prostě těžká práce. Je totiž jiný a ...

12. Přehlídka animovaného filmu v Olomouci

200pafPAF je ojedinělou českou platformou zaměřenou na filmovou animaci a současné umění. Již 12. ročník Přehlídky animovaného filmu proběhne od čtvrtka 5. prosince do neděle 8.prosince 2013 v Uměleckém centru Univerzity Palackého (Konvikt) a dalších festivalo...

Litoměřický Kořen – Festival na břehu Labe

18. ročník festivalu Kořen se opět koná v areálu Letního kina na Střeleckém ostrově v Litoměřicích. Kromě kvalitní hudby napříč žánry, bude k vidění i divadelní představení pod širým nebem. Letos si hned první den konání akce zaimprovizují pánové Li...