Reklama
Banner

Lucie Roubínová: „Na každém koncertě při rozloučení a poděkování přeji lidem, ať jsou zdrávi. A vše ostatní přijde samo.“

lakoma barka 200Českokrumlovská dívčí folková kapela Lakomá Barka v září oslavila 15. narozeniny. Velký to důvod k oslavě a třeba i zamyšlení, čím si děvčata za ta společně strávená léta prošla a jak to bude dál. To se sice nikdy nedá s určitostí říct, ale plány určitě jsou. A co na to jedna ze zakladatelek, kapelnice Lucie Roubínová?


Lucko, možná bychom úplně na začátek mohly, zejména pro ty, kteří nejsou v obraze, kapelu trochu představit. Proč zrovna Lakomá Barka? Má to něco společného s panem Werichem nebo je to jen náhoda?

Náhoda to není. Název Lakomá Barka opravdu vznikl podle povídky Jana Wericha - O Lakomé Barce. Přišlo nám to vtipné a poměrně dobře zapamatovatelné...

Víme, že jste oslavily 15 let od založení, takže rok 1997. Začínaly jste tehdy jako duo. Dlouhá cesta a spousta práce. Hodně uskupení, ať už hudebních či jiných, se z různých důvodů rozpadne. Ale vy jste vydržely…

Myslím, že není těžké vydržet v jednom uskupení, když najdete lidi, se kterými je vám dobře, rozumíte si s nimi, máte společný zájem, navíc trávíte spoustu času i mimo muzicírování... Časem jsou vám velmi blízkými přáteli, po patnácti letech už i rodinou. Je tedy spíše těžké takové lidi potkat.

Hudba, kterou hrajete, se krásně vyjímá na takových místech, jako jsou hrady, zámky a podobná romantické prostředí. Jak to vnímáš Ty? A jsi založením romantik? Podle písniček soudím, že ano.

V písních jsem asi romantik. Anebo snílek. Takový snílek, který má občas problém vrátit se zpátky do reality, přijmout ji. Když píši novou píseň, zasnívám se, představuji si její děj, který mě přenese mimo realitu. A tak mám vyzkoušeno, že když tomu tak není, vím, že skončí v koši.

Možná přijde trochu divná otázka, ale miluju Tvoji „Ztratit se“. Řekneš, jak vznikla?

Píseň „Ztratit se“ vznikla už strašně dávno, myslím, že tak před 13 lety. A vzpomenu-li, pak vidím Olču, jak přichází ke mně domů a ukazuje mi na kytaru několik akordů a říká: „To je dobré, viď?“ A tak jsem vzala Olči akordy, dodělala refrén a otextovala. Tedy v této písničce má prsty i naše Olča.

Mezi vaše další, dnes už pravidelné aktivity patří hraní v Dětském domově v Horní Plané. Děti bývají vděčnými posluchači a tady to určitě platí dvojnásob. Kde se vzal nápad hrát zrovna tady?

Děti patří mezi vděčné posluchače, ale také jsou jedni z nejupřímnějších. Nic se před nimi nezamaskuje..., ať se jim to líbí nebo ne, vždy to dají bezprostředně najevo. Na druhou stranu, povede-li se děti zaujmout, vtáhnout je do děje, pak atmosféra bývá nezapomenutelná... To se nám, myslím, podařilo v Dětském domově v Horní Plané, kde jsme mimochodem minulý týden odehrály již čtvrtý koncert. A ptáš-li se mě, kde že se vzal nápad hrát zrovna tady, pak toto přisuzuji mojí kamarádce, která v domově pracuje a má ráda naše písničky.

lakoma barka m

O úspěších a oblíbenosti kapely svědčí také úspěchy v různých soutěžích a anketách. Členka kapely, Hanka Havlíčková, získala titul zpěvačka roku 2011 v anketě Českokrumlovského deníku.

Ano, naše Hanička... Nejvytíženější členka Barky díky své neobyčejné síle a barvě hlasu. Podle mého názoru je Hanča nejlepší zpěvačka, kterou znám (znám zpěvaček spoustu). Mimo jiné i výtečná houslistka, kytaristka, flétnistka a improvizátorka. Navíc když s takovým člověkem hrajete, dokáže vás to posunout, získáte tím plno energie. S Hančou hraji moc ráda a jsem šťastná, že se mi jí v roce 2009, přes všechny její zájmy, podařilo přemluvit... To ale musím říct i o ostatních členkách kapely. Zkrátka mám velikou radost, že jsme se všechny tak hezky potkaly.

Vystupujete na velkých akcích, jako třeba Slavnosti pětilisté růže nebo Svatováclavské slavnosti v Českém Krumlově. Kde jinde si vás mohou vaši posluchači najít?

Každoročně odehrajeme něco kolem třiceti koncertů. Hráváme pravidelně třeba ve Vyšším Brodě, v Českých Budějovicích, ve Zlukově, na Rapšašském Zikmundohraní v Rapšachu, v Černé v Pošumaví, na Němčických slavnostech ve Větřní, ve Chvalšinách na Chvalšinských dnech, také na Kestřanské tvrzi atd. Je toho opravdu moc, co bych tady mohla vyjmenovat, a tak bude lepší, když fanoušky a posluchače odkážu na naše internetové stránky www.lakomabarka.cz, kde v sekci koncertů naleznou naše aktuální vystoupení.

Jak je vidět, program máte vskutku nabitý. V roce 2009 jste vydaly CD Stejně jiná. Máte v tomto - nebo i jiném - směru další plány?

V tuto dobu mohu říci, že písně na další CD máme skoro připravené a je jich dost. Zbývá tedy vyřešit finanční stránku, a to bude chviličku trvat. Ale plán je naplánován...

Takže budu držet palce, aby se vydařil a protože nepředpokládám, že by nastal „konec světa“, konci našeho povídání by slušelo přání kapely i kapelnice vašim fanouškům a našim čtenářům do nového roku.

Vím, že má odpověď, mé přání teď může vyznít jako klišé, přesto... Na každém koncertě při rozloučení a poděkování přeji lidem, ať jsou zdrávi. A vše ostatní přijde samo. Barky mi dají jistě zapravdu, a tak i za ně přeji všem fanouškům a čtenářům serveru Kultura21.cz zdraví.

Děkuji Ti, Lucko, za čas, který sis pro nás v tomto předvánočním shonu udělala, a přeji Tobě i Barkám nejen do nadcházejícího roku jen to nejlepší.

Foto: Rudolf Hojdar (R.H.)



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

I když to tak nevypadá, jsem v podstatě velký introvert, říká zpěvák a muzikálový herec Radim Schwab

radim schwab perexMá za sebou slušnou řádku rolí v pražských muzikálech, ale v poslední době i několik koncertů, kde on je hlavní hvězdou. Ohromnou příležitostí předvést své kvality naplno se pro brněnského rodáka a absolventa JAMU Radima Schwaba...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Tábor polokrevných si osvojí novou partu hrdinů

200filmKdyž Percy Jackson zabrání Kronosovi ovládnout Olymp a nastolit konec světa, všichni bohové i polobohové si konečně oddechnou. Nové Orákulum ale předpoví další záhadné proroctví, které nenechá žádného hrdinu klidným. Probouzí se mocnější a hrůznější zlo,...

Smím tě políbit, než chcípnu? – hra o vášni, umění a zničující lásce
ImageO prokletých básnících, mezi které mimo jiné patřili Arthur Rimbaud a Paul Verlaine, slyšel na hodinách českého jazyka každý. Předpokládám ale, že jen málokdo si přesně vybaví, co byli zač, a jaký byl je...
Vánoce, Vánoce přicházejí, radujme se...

dvanact mesicku majkusova vojtekTelevizní vánoční programy spoléhají na jistotu: zejména každoroční opakování pohádek vytváří jakousi jistotu, že vše zůstává při starém - nic z toho, nač ...

GUANO APES s novým albem "Bel Air" 2x v ČR
ImageJednodušší je zůstat opodál, na vrcholu, než se vrátit a pokoušet nové štěstí. Proto je návrat skupiny, která opustila hudební svět na vrcholu svých sil (v tomto případě dokonce po 2 zlatých d...