Arnošt Goldflam: „Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.“
Banner

Arnošt Goldflam: „Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.“

Arnošt Goldflam je takový český renesanční člověk - píše knihy, scénáře, hraje v divadle i ve filmech, učí, a tak dále. V blízké době bychom ho měli vidět například v pokračování legendárního snímku Dědictví, o kterém si můžete něco málo přečíst.

 

 

Psal jste, že jste na cestách – kde se touláte? Máte raději domovinu nebo zahraničí? A relaxaci u vody nebo chození po památkách?

Byl jsem na divadelním festivalu New plays from Europe ve Wiesbadenu a pak taky v Hradci. Dohromady jsem viděl cca ke 20 představením a budu o těch Wiesbadenských referovat v SADu. Bylo to všechno moc zajímavé, něco bylo špatné a nezajímavé a něco výborné. Zase jsem se trošku přiučil. Jinak mě cestování zas tak neláká a prázdniny nejraději trávím tak, že dopoledne něco vymýšlím nebo píšu, odpoledne s rodinou u vody nebo v lese na výletech a procházkách. A kde? To už je mi pak jedno…

Nyní se hodně mluví o pokračování populárního Dědictví aneb… Plánujete si v něm opět zahrát a těšíte se na to?

Já bych mohl plánovat všechno možné, ale to záleží na Bolkovi, jako autorovi! A scénář už jsem četl a měl bych tam hrát, dokonce větší prostor jsem i dostal! Tak uvidíme. Taky to záleží asi na tom, budou-li na film peníze, točit by se mělo - doufejme - příští rok.

S Bolkem Polívkou jste přátelé, můžete na něj proto něco prásknout? Nějaký společný zážitek?

Společných zážitků by bylo mnoho, zvlášť z našich mladých let! Teď, když máme dost práce, na stará kolena zase další děti a nebydlíme vlastně už v Brně, tak se sice máme, myslím, pořád rádi, ale nevidíme se tak často, bohužel. Ale nedávno jsme spolu natáčeli s režisérem Z. Zelenkou, jmenuje se to Setkání s hvězdou, což je samozřejmě Bolek, a hrajeme spolužáky, kteří se potkají po letech. Jeden je takový chudáček, co pracuje v divadle rukama, to je ovšem Bolek, a druhý je nabubřelý ministr s řidičem a autem, a to jsem já. Náhoda je svede po letech, a jak to dopadne, to uvidíte v TV.

alt

Vystřídal jste i mnoho divadel (například Večerní Brno, HaDivadlo), dá se říct, které na vás nechalo největší dojem a zanechalo ty nejkrásnější vzpomínky?

Z Večerního Brna jsem prchl. Samozřejmě jsem byl nejšťastnější v studiovém autorském HaDivadle, byl jsem tam cca 18 let jako režisér a udělali jsme řadu průkopnických, svérázných a osobitých představení. Začal jsem v té době i psát a taky jsem hodně hrál. Navzdory době to byly krásné časy. Ovšem krásné to bylo i v prvních letech Dejvického Divadla, kde jsem pravidelně inscenoval, v Divadle Komedie, kde jsem dělal tři inscenace, také v prvních letech, pak ovšem krásná byla spolupráce s Klicperovým divadlem, v Ypsilonce, v 90. letech v ND v Brně, nedávno v Redutě, na Provázku atd. Nemůžu si stěžovat. Byl jsem často někde v době, kdy rostlo a rodilo se něco nového a zajímavého.

Jak byste od A do G popsal vaši povahu?

Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.

A jak byste chtěl, aby ji popsal někdo jiný? Jakým se snažíte být?

Ať mě popíšou, jak chtějí. Snažím se nebýt zlý, nikomu neubližovat. Ale trošku i zlomyslný jsem a mám rád pomluvy a klepy.

Máte vizáž hodného pohádkového dědečka, který plní přání. Kdybyste si mohl sám sobě nějaké splnit, jaké by to bylo?

To je jen vizáž. Přání mám mnoho, tak to zestručním: Zdraví, bohatství, štěstí a naplnění života pro mou rodinu a pro mě. A na dlouho, a taky aby se nám dařilo všechno, do čeho se pustíme! A abych ještě něco dobrého vytvořil- čili napsal, inscenoval nebo zahrál.

alt

Kde berete inspiraci k psaní divadelních her? Baví vás pak sednout do hlediště a sledovat provedení vaší hry? Karel Čapek ve své knize o divadle (Jak se co dělá 1: Jak vzniká divadelní hra) píše, že tohle je právě to nejhorší z celého procesu.


Já si to často dělám sám, takže, jak se zpívá - jaký si to udělám, takový to mám. Vždycky mě ale baví podívat se, jak to dělá někdo jiný.

Píšete hercům přímo na tělo, nebo jsou vaše texty univerzální?

Tak i tak. Ale není špatné představovat si při psaní určité herce. A taky pro ně i psát. Ale jde to i bez toho.

Učíte na DAMU a JAMU. Jací jsou dnešní studenti herectví? Co vás na této práci nejvíce baví?

Učím na JAMU a na Literární Akademii Josefa Škvoreckého. Přicházející školní rok bude na JAMU už posledním, přece jenom bydlím v Praze a dojíždím už mnoho let. Bavilo mě vždycky setkávání a výměna názorů se studenty, když se opravdu zajímali a brali mě jako partnera. Nebaví mě, když musím někoho nutit.

Myslím, že všechny práce, které děláte, jsou docela náročné na stres a tlak – učení, termíny, nervozita… jak se s těmito věcmi vypořádáváte?

No…jak to jde…

Jste velkým čtenářem, co je tedy vaší oblíbenou knihou, kterou můžete číst stokrát, a stále vás potěší?

Například pohádky, nebo tetralogie Okresní město od Karla Poláčka, Joseph Roth, Kafka, Doderer, Torberg, Malamud, čínské a japonské staré romány (třeba Literáti a mandarini) a taky jejich démoni, horrory atp. Taky třeba Jules Verne, nebo Dumasovi Tři mušketýři.

alt

Čím jste se chtěl stát jako malý? Ovlivnili vás v tomhle rodiče?

Já jsem chtěl být umělcem a taky si velice vážím toho, že jsem toho jakž takž dosáhl. Maminka mě v tom podporovala, ale velmi brzy zemřela a můj tata - jak jsme říkali - byl sice proti, ale pak to taky docela uznal, ale až když viděl, že mě to uživí.

Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

To bych si v podstatě nedovolil, jenom snad, ať se taky snaží realizovat své sny, ať jsou jakkoli zdánlivě nedosažitelné! A ať se jim daří a mají se - pokud možno - dobře!

Děkuji za rozhovor!

Nápodobně, zdraví Goldflam.

 Zdroj foto: osobní archiv Arnošta Goldflama



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 





Rozhovor

Tereza Tobiášová: „Někdy se člověk prostě blbě vyspí nebo nemá svůj den, takže říká blbosti nebo mu to nemyslí.“

tobiasova tereza 200Terezu Tobiášovou už nějaký ten pátek můžeme vídat jako moderátorku na úspěšné televizní hudební stanici Óčko. Za svou kariéru měla možnost poznat nespočet kvalitních českých interpretů a dělat ...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Všichni mě mají zaškatulkovaného jako stepaře, ale já na sobě makám a chci se posunout dál, říká Tomáš Slavíček

tom slavicek perexTomáš Slavíček je ve světě tance a stepu pojem. Několikanásobný mistr světa ve stepu, který patří ke špičce ve svém oboru, má ale široký záběr. Vedle práce trenéra a choreografa v Tap Akademy Prague a Tančírně Petra Čadka je tak...


Literatura

Naučte se francouzsky s úsměvem

francouzstina perexPokud rádi cestujete, víte, jaký je problém domluvit se v některých zemích včetně evropských anglicky. Příkladem může být Francie. Ten, kdo již Francii navštívil, možná zjistil, že je snadnější naučit se francouzsky, než se s Fran...

Divadlo

Josef Holcman – Lámaní chleba

lámání chleba perexLámaní chleba je nová inscenace Švandova divadla o odvaze a přátelství v době nesvobody, která zobrazuje šedesát let české historie – od roku 1944, kdy vesnici obsadili Rumuni a Němci až po začátek nového – ...

Film

Na skok na festivalu Jeden svět Zlín

jeden svet 20Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jeden svět Zlín se zde konal už podruhé díky neziskovce Asociace DICE. My jsme navštívili jeho zahájení včetně projekce filmu Normální autistický film.

...