Vlady Gryc už sbírá materiál na novou desku, kterou by chtěl natočit příští rok

Vlady Gryc už sbírá materiál na novou desku, kterou by chtěl natočit příští rok

Tisk

vlady200Textaře a zpěváka Vladyho Gryce znají hlavně příznivci české populární hudby. I když pochází z Ostravy a během let procestoval řadu zemí, nakonec zůstal v Berlíně. Přesto se do Česka pravidelně vrací. Natáčí tu písničky případně sbírá ceny - například „zlatou dvanáctku“, kterou získal už třikrát v písničkové hitparádě Česká dvanáctka. A protože i letos pobyl pár týdnů v rodném městě, nakonec jsme se kvůli rozhovoru nesetkali v Ostravě, ale v Olomouci. Tam vzniklo i pár fotografií.


Letní týdny trávíš obvykle u rodiny v Ostravě. Vyloženě odpočíváš?

Přesně tak. Celou dobu mého pobytu v Ostravě nepracuji, nedělám nic, čistím si hlavu. Čas trávím v podstatě jen s rodinou a setkal jsem se jen s malou hrstkou kamarádů. Ačkoliv jsem si s sebou přivezl nějaký pracovní materiál, zatím jsem na něj nesáhnul a do konce pobytu už to tak asi i zůstane. Vůbec tady nemám potřebu, nebo nutkání dělat něco uměleckého a činorodého, práce mi neuteče a stejně ji za mě nikdo jiný neudělá, takže lenoším a relaxuji a musím říct, že se mi to líbí a svědčí mi to (smích).

Ale zase aby to nevypadalo, že se jen válím, tak jsem s rodinou udělal spoustu výletů, křížem krážem po celé Moravě a téměř každou volnou chvíli trávím na chatě u sestry, kde se celá rodina scházíme a tam si užívám s těmi nejmladšími našeho klanu. Já s nimi dělám většinou nesmysly a hlouposti, v čemž prý vynikám (smích). Strašně rychle rostou a já si chci uchovat co nejvíce vzpomínek právě na tohle bezstarostné období.

Ale stejně tě nemine ani Praha, kde máš spolupracovníky a kamarády...

Jako téměř pokaždé, když se vracím z Ostravy do Berlína, čeká mě několikadenní zastávka v Praze. Kdysi jsem tam několik let žil, takže tam mám ještě několik přátel. Tentokrát mě tam čekají dvě pracovní schůzky a ve zbývajícím čase bych se tam rád sešel aspoň s několika málo přáteli. Bohužel můj čas v Praze je časově velmi omezen, a tak se nebudu moci sejít se všemi, s nimiž bych chtěl. Tentokrát nebudu mít ani dost času zajít si na můj oblíbený Karlův most. Ale naštěstí Praha není od Berlína až tak daleko, takže si tam zajedu asi zase poměrně brzy a alespoň část těch naplánovaných schůzek doženu.

vlady foto3

Těšíš se do Berlína, kde už žiješ snad pětadvacet let...?

No už to bude brzy čtyřiatřicet let... Jinak jasně, že se těším. Být v Česku, s rodinou a kamarády je super, ale tím, že v podstatě skoro celý život pendluji mezi Českem a Německem, tak mám vlastně dva domovy, takže se pokaždé těším, ať už jedu sem nebo tam. Jeden z důvodů, proč se do Berlína už těším je ten, že tam mám svou vlastní postel. Mám už několik let problémy s páteří a z toho důvodu strašně nerad spím v jiných postelích, protože moje záda neskutečně trpí. Bez bederního pásu vlastně neopouštím byt. V Berlíně mě ale čeká roční rehabilitační cvičení pod lékařským dohledem, zaměřené na problematickou oblast páteře, takže jsem plný pozitivního očekávání a naděje, že to bude brzy zase mnohem lepší.

Hlavně se ale těším, že zase budu mít vedle sebe svého kocoura, na kterém hodně visím a který mi strašně chybí, když jsem někde delší dobu. Svoje výjezdy můžu uskutečňovat jen díky tomu, že vím, že je o něj maximálně dobře postaráno a že doma není sám. Ač se to může mnohým zdát divné, pro mě je spokojenost mého kocoura prioritou nade vše. To ovšem asi dokáže pochopit jen ten, kdo je kočkomil jako já, nebo ten, pro koho je jeho zvíře skutečným členem rodiny.

 vlady foto4

Co máš v plánu v nové sezóně? Chystáš nové písně nebo klipy?

Teď se právě v Praze budeme s kamarády snažit zachránit jednu písničku, kterou jsem před časem natočil v Berlíně, ale výsledek mě vůbec neuspokojil. Takže se budeme pokoušet udělat z toho materiálu něco, co bych mohl později vypustit do éteru. Zároveň už sbírám materiál na novou desku, kterou bych chtěl natočit příští rok. Stejně tak dokončujeme s kamarádkou video klip k písničce Černá labuť, jedna z mých srdcovek z CD Blízký i vzdálený. Pár dalších klipů, textových klipů a vizualizerů je taky v plánu, některé už jsou dokonce rozpracované, jen je dotáhnout do konce.

Zároveň začnu hned po příjezdu do Berlína pracovat na novém projektu. Nebude to tentokrát nic hudebního, ale spíše jak já tomu říkám "písmenkový" projekt. Zatím o tom ale nic bližšího říkat nechci, protože jsem pověrčivý a dokud nebudu vědět, že to stoprocentně klapne, tak je lepší o tom raději nemluvit. No a samozřejmě taky neustále píši texty, ať už pro mě, na zakázku, nebo do šuplíku. Takže v tomto směru nezahálím.

Zdroj foto: Robert Rohál


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Poznat jiné země je velice obohacující

Dagmar Beňaková„Císařovna Sisi proslula jako vášnivá cestovatelka, navštívila tolik zajímavých a turisticky atraktivních míst, že jsem se vydala po jejích stopách. A pak mě napadlo, že bych vše mohla sepsat a že by její cesty mohly...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Jana Boušková: „Nad osobní kontakt s publikem nic není.“

Bouskova 200Rozhovor s harfistkou světového formátu Janou Bouškovou, která je neúnavnou patronkou festivalu Klášterní hudební slavnosti. Letošní 15 ročník má od 27. června do 13. září na programu symbolických 15 koncertů.

...

Literatura

Muž, který našel svůj stín


muz milenium200Myslím, že nejsem sama, kdo netrpělivě čekal na další setkání s Lisbeth Salanderovou a Mikaelem Blomkvistem. Také na setkání s novým autorem pokračování Milénia, který nám naše oblíbené hrdiny přivedl zpět. Vypadá to, že David Lagerc...

Divadlo

Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

1789 200Národní divadlo v Praze si umanulo, že bude uvádět experimentální hry - a vylézají z toho příšernosti. Čekání na Godota se změnilo v pitvořivou roztlemenost, ze slavného experimentálního počinu Ariane Mnouchkinové 1789 aneb Dokonalé štěstí režisér Vl...

Film

Dějiny filmové hudby pro každého

dejiny filmove hudbyV téměř každém filmu slyšíme znít hudbu, ať již pochází z nějakého zdroje, který lze v kontextu obrazu rozpoznat, nebo naopak tvoří toliko zvenčí dodávaný zvukový doprovod, který v obraze nemá žádnou reálnou oporu. Hudba je r...