Reklama
Banner

Dějiny filmové hudby pro každého

Email Tisk

dejiny filmove hudbyV téměř každém filmu slyšíme znít hudbu, ať již pochází z nějakého zdroje, který lze v kontextu obrazu rozpoznat, nebo naopak tvoří toliko zvenčí dodávaný zvukový doprovod, který v obraze nemá žádnou reálnou oporu. Hudba je rozličná, původní - tedy psaná speciálně pro film - i převzatá, tedy samostatně existující už před vznikem filmu. Různorodé je rovněž užití hudby v kontextu filmové struktury a jejího uspořádání. O tom všem pojednává kniha Dějiny filmové hudby.

Napsal ji Mervyn Cooke a filmovou hudbu zkoumá jak s vývojovým zřetelem k více než stoleté existenci pohyblivých obrázků, tak s ohledem na jednotlivé koncepce v nakládání s hudbou, a to nejen v rámci hollywoodské (případně anglo-americké) kinematografie, ale s přesahem do dalších oblastí včetně Sovětského svazu, Indie a Japonska. S přehlednou a názornou srozumitelností přibližuje, jak se filmaři i hudební skladatelé pokoušeli vřazovat do filmu hudbu tak, aby co nejúčinněji podpořila jeho vyznění - ať již ji divák téměř nevnímal, nebo naopak maximálně poutala jeho pozornost.

Ačkoli se výskyt hudby spojuje až s příchodem zvukového filmu, tedy od sklonku 20. let, ve skutečnosti provázela celou éru předchozí kinematografie, u nás nazývané "němou", zatímco v angličtině výstižněji "silent" (tedy tichou či mlčící). Snad každé kino mělo aspoň gramofon nebo klavír, ta přepychověji i celý orchestr - a v některých případech byl k němým filmům skládán speciální hudební doprovod, který pak zněl naživo při každém promítání. Ostatně původně němé filmy, pokud byly uváděny později, získávaly i dodatečnou hudební stopu, ať již vycházející z původní partitury nebo zcela novou, někteří režiséři si dokonce skládali vlastní hudbu (například Chaplin).

dejiny filmove hudby nahravani

Cooke přibližuje a současně charakterizuje filmovou hudbu v klasickém období Hollywoodu (cca od 30. do 50. let), kdy nikoli tvůrci, ale výrobci nakonec rozhodovali o konečné podobě snímku - a v případě své nespokojenosti neváhali do něho razantně zasáhnout (tak například byl svévolně přestříhán Wellesův film Skvělí Ambersonové, 1942). Padnou zmínky o důležitých skladatelích té doby, ale také o přebírání Wagnerovy (původně operní) koncepce Gesamtkunstwerku.

dejiny filmove hudby amadeus

Její ideu působit na diváka všemi prostředky jako by až film coby syntéza obrazové, slovesné i hudební složky dokonale naplňoval. Tomu odpovídala i průběžně se linoucí "hlavní hudební témata", provázející každou z důležitých postav. Tento princip přetrvává až do současnosti, stačí si vybavit až vtíravě zapamatovatelnou ústřední melodii z příběhů Indiany Jonese, abychom ji okamžitě přiřadili k jeho představiteli Harrisonu Fordovi.

singing in the rain

Na rozdíl od Ameriky, kde psaní žánrově vhodné hudby - pro dotváření veselí, dojetí i strachu - připomínalo dobře fungující továrnu, v Evropě se prosazovalo autorsky svébytnější pojetí, zbavené primitivně ilustrativní funkce a plynoucí z úzké spolupráce mezi skladatelem a režisérem (kupříkladu Federico Fellini a Nino Rota, Sergio Leone a Ennio Morricone, Sergej Ejzenštejn a Sergej Prokofjev). Cooke obhlíží novátorské postupy, které se nejprve vynořily na samém úsvitu zvukové éry a poté se vrátily v průběhu 60. let jako doprovod různých "nových vln", pokaždé však jako součást pokusů o přehodnocující přístup k vyprávění, stačí připomenout aspoň experimentující filmy režiséra Jeana-Luca Godarda.

Záběr knihy je ovšem daleko širší: Cooke věnuje pozornost animovanému i dokumentárnímu filmu, zabývá se melodiemi převzatými, ať již se jedná o hudbu populární, zpravidla právě oblíbenou (s cílem nalákat zejména mladé publikum, jež nejvíce oslovuje), nebo klasickou, která se díky tomu tudíž šíří i mezi ty divácké vrstvy, které by ji jinak nevyhledávaly. Důležitá je zmínka o výslovném provázání hudebního rytmu s montážní skladbou filmu, jak to ve svých filmech dovedl k dokonalosti zejména Stanley Kubrick (hlavně ve filmech 2001: Vesmírná odysea a Mechanický pomeranč).

dejiny filmove hudby starci na chmelu

Cooke si všímá též filmové transpozice původně divadelních druhů jako opera, opereta či muzikál, zvláště pak v souvislosti s pěveckou i taneční stylizací, kterou doslovnost filmového zpodobnění rázem odhalí jako faleš. Rozlišuje přitom mezi užitím výňatků z hudebních děl jako součásti příběhu (byť někdy ve výrazně karikované poloze, tak je tomu třeba v komedii bratří Marxů Noc v opeře, 1935) a mezi celistvým zfilmováním samotného hudebního díla. Dnes bychom mohli navíc přidat nový fenomén, jakým jsou přímé přenosy operních představení až na plátna kin.

dejiny filmove hudby

Musím ocenit čtivost i pečlivost českého překladu (David Petrů), zvláště pak terminologickou přesnost i bezchybné "vychytání" českých distribučních názvů u filmů, které se u nás uváděly. Stejně tak si pochvalu zaslouží správně český přepis jmen původně psaných jinak než latinkou (ruských, japonských atd.), v originálu samozřejmě transformovaných do anglické podoby. Nalezneme rovněž jmenný i názvový rejstřík, který umožňuje rychlé vyhledání potřebné informace. Škoda jen, že čtenář si nemůže text porovnávat s ukázkami filmového užití hudby na přiloženém DVD, jak to mohl učinit u nedávno vydané Teorie filmu.

Je pravda, že českou (československou) kinematografii autor nejspíš nezná, protože nepadne ani jediná zmínka o Formanových raných filmech a ironizujícím užívání hudby v nich, ani třeba o Zdeňku Liškovi a jeho zásadním podílu na výsledném tvaru například Vláčilových děl. Naštěstí může případný zájemce nahlédnout do tuzemské publikace Antonína Matznera a Jiřího Pilky Česká filmová hudba, která vyšla před rovnými deseti lety, byť je více popisná a výčtová nežli analyticky zkoumavý spis Cookeův.

 

Dějiny filmové hudby
Autor: Mervyn Cooke
Překlad: David Petrů
Vydavatelé: Nakladatelství AMU a Casablanca, Praha 2011 (v knižní distribuci od července 2012). 568 stran.
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: Casablanca, calstatela.edu, cswu.cz, last.fm, bestpage.cz
Zdroj videa: youtube.com



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Temnější odstíny Švédska

temnejsi odstiny 200John-Henri Holmberg  představuje sedmnáct krátkých próz švédských spisovatelů detektivně-kriminálních žánrů, které doposud nebyly u nás vydány. On sám (nar. 1949) patří mezi spisovatele (hlavně sci-fi), ale také překládá a je vyd...

Divadlo

Divadlo na cucky uzavře sezónu pohádkovým titulem

tucnaci 200Olomoucké nezávislé Divadlo na cucky připravilo na závěr letošní sezóny inscenaci pro děti i pro dospělé. Hru současného německého autora Ulricha Huba Tučňáci na arše soubor poprvé uvede o víkendu 18. a 19. června.

...

Film

Miloš Forman slaví osmdesátiny
ImageMiloš Forman jako jediný z českých režisérů, kteří kdy emigrovali (připomeňme uměleckou rezignaci Gustava Machatého, Františka Čápa, Ivana Passera, Vojtěcha Jasného, nemluvě o Janu Němcovi atd.), plně souzněl s cizím prostředím a pro...