Reklama
Banner

Jak se cenzurovala literatura

Email Tisk

Nebezpecna literatura 200Snad každá společnost kdekoli na světě se snažila zabránit šíření myšlenek či artefaktů, které vnímala jako rozkladné či z jakéhokoli důvodu - mravního, náboženského, ideologického, konkurenčního - nepřípustné. Jistě bylo možné nežádoucí knihu i s jejím autorem spálit, ale to bývalo až nejzazší opatření, které mnohdy vyvolávalo nežádoucí odezvu. Cenzura měla zajistit, aby taková kniha vůbec nevyšla či nejlépe ani její rukopis nespatřil světlo světa. A pokud už shodou okolností byla vytištěna, neměla se dostat ke čtenáři, tudíž měla být zatajena samotná její existence. O tom všem pojednává sborník Nebezpečná literatura?, poskládaný ze šestnácti přeložených statí a dvou původních českých textů, úvodního a závěrečného, které téma cenzury aplikují na domácí prostředí.

Zahrnuté texty lze rozdělit do dvou skupin: v první nalezneme teoretická pojednání, která se pokouší dospět k nějakým zobecňujícím poznatkům, v druhé se vyskytují studie, které zkoumají konkrétní případy cenzurních zásahů i reakce na ně napříč dějinami. Pro běžného čtenáře bude tato část zajisté záživnější i srozumitelnější, protože zjištěné údaje může porovnat s vlastními zkušenostmi, s vlastním povědomím.

Úvodní shrnující pojednání z pera Michaela Wögerbauera, jenž čtenáře zevrubně informuje, co jej při četbě jednotlivých příspěvků čeká, si dokonce dopřeje drobný žertík, když stejně jako v odborných publikacích z éry komunistického režimu začíná citátem klasika marx-leninismu - upozorňuje, že Karel Marx v jednom ze svých prvních článků příznačně napadl právě funkci cenzury. A vznáší otázku, zda to, co lze či nelze sdělit (i vinou autocenzurních zábran), nevypovídá spíše o stavu společnosti nežli o cenzuře samé.

Bezpočet příkladů nasvědčuje, že cenzura stíhala nejen knihy či texty prokazatelně (z jejího pohledu) závadné, ale vlastně vše, co se neshodovalo s prosazovaným "obecným" náhledem na prospěšnost. Vždycky jsem romanopisce Roberta Merla podezíral, že si přibarvil jednu výmluvnou epizodu, zapracovanou do historické fresky odehrávající se v době náboženských bojů ve Francii 16. století - když hrdinové procházeli před vstupem do Říma prohlídkou, byla jim zabavena pravověrně katolická kniha s odůvodněním, že proti jejímu autoru nikdo nic nemá, avšak překlad že pořídil kacíř. V Nebezpečné literatuře je podrobně rozebrán případ jednoho španělského augustiniána ze 16. století, profesora jazyků na univerzitě v Salamance. Inkvizice jej nařídila uvěznit za to, že biblickou Píseň písní přeložil z "nečistého" hebrejského originálu, a nikoli z kanonizované latiny...

Nebezpecna literatura 3

Autoři jednotlivých statí se pohybují v časovém rozpětí od raného novověku až po současnost, mnohdy porovnávají události časově odlehlé, aby zjistili, zda obsahují nějaké shodné rysy - například situaci v předvečer Velké francouzské revoluce (1789) a v rozpadajícím se sovětském bloku (1989). Domýšlejí různočtení, skryté významy, schopnost čtenáře nacházet smysl mezi řádky - jedna ze studií se přímo nazývá Ezopský jazyk jako literární systém a soustředí se hlavně na ruskou literaturu.

Ale stejně tak průzkum divadelních textů z (post)alžbětínské Anglie - například Krále Leara - ukazuje, jak mocní tohoto světa si mohli tu či onu postavu, tu či onu situaci vztáhnout na sebe. Ostatně i různá vydání téhož textu vykazují odchylky, v některých případech nejspíš zaviněné cenzurním škrtem. Leckdy zazní stěží uvěřitelné informace, třeba o strastiplném vydávání proslulé osvícenské Encyklopedie (nejen editorsky se na ni podílel například Diderot), kterou zachránil její cenzor. Ale stejně tak si povšimneme deziluzivního zjištění, že běžného čtenáře - a to přinejmenším od 19. století - zajímalo hlavně oddechové čtivo, a nikoli přemýšlivé texty, byť i sebevíce provokující či přímo skandální.

Ačkoli stati mapují především literární oblast, nechybějí ani výpravy mimo ni, najmě do filmového podnikání. Ze studie Cenzor jako spoluautor se hodně dovíme také o zákulisí filmové cenzury v Polsku. Probleskne však i zmínka, že scénář ke slavnému východoněmeckému dramatu Jakub lhář (1974) existoval už v polovině 60. let, ale tehdy byla jeho realizace zamítnuta (nepochybně v souvislosti s tažením proti "netřídním" filmům). Spisovatel Jurek Becker jej proto přepracoval do románové podoby, která byla schválena a dokonce přivítána veskrze kladně. Na základě toho vznikla konečně i filmová verze, která záhy získala nejprestižnější umělecké ocenění.

Ostatně dnes stěží pochopitelné zákazové veletoče známe i z tuzemska. K dočasně zakázaným filmům patřila satirická pohádka Tři přání (1958), ačkoli divadelní hra, podle které vznikla, se bez potíží uváděla a televize dokonce vysílala záznam jednoho představení! Prostě Kocourkov, který zhusta bujel všude tam, kde cenzura měla rozhodovat o všem, co ke čtenáři, diváku či posluchači doputuje...

Nebezpecna literatura
Tomáš Pavlíček, Petr Píša, Michael Wögerbauer (eds): Nebezpečná literatura? Antologie z myšlení o literární cenzuře.
Autoři statí: Michael Wögerbauer; Aleida a Jan Assmannovi, Pierre Bourdieu, Judith Butlerová, Michael Holquist, Reinhard Aulich, Armin Biermann, Andrzej Urbański, Beate Müllerová; Lev Losev, Annabel Pattersonová, Richard Burt, Roger Chartier, Robert Darnton, Marta Fiková, Thomas Loué a Blaise Wilfert-Portal, Brook Thomas; Magdaléna Pokorná, Petr Šámal, Pavel Janáček.

Vydalo nakladatelství Host, Brno 2012, 552 stran.

Hodnocení: 100%

Foto: Host, www.pirati.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

O schůzce, která se vlastně neuskutečnila

Rendez vous 200Přestože se román Deborah McKinlayové jmenuje Rendez-vous v Paříži, nejde vůbec o milostné randění v městě nad Seinou. Ti dva, o nichž je řeč, se do francouzské metropole spolu vůbec nedostanou. Na rendez-v...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Arto Paasilinna tentokrát přizval ke svému příběhu slonici

chobot 200Čeští čtenáři si měli zatím možnost přečíst přibližně třetinu Paasilinnovy tvorby. Takže ví, že autor rád své příběhy proplétá se zvířaty – ať už se jedná třeba o Zajícův rok, Les oběšených lišek – a nebojte se hororového názvu, jde o velice milý p...

ProART uctí památku Horákové, Palacha a Pasoliniho

200divProART Company uvede v premiéře s názvem JAN trojdílný taneční večer choreografů Martina Dvořáka a Nira Ben Gala věnovaný mučedníkům a obětem doby 20. století. Společným jmenovatelem tu však nejsou dramatické okolnosti smrti tří hrdinů, ale naopak jejich ž...

XII. Mezinárodní festival outdoorových filmů v Praze

a 200Mezinárodní festival outdoorových filmů, který již od 3. října brázdí kinosály a další spřízněná místa nejen České a Slovenské republiky, ale i Sibiře, dorazí 20. listopadu také do hlavního města. Letošní ročník uvádí desítky snímků s adrenalinovou, ale i...

Zemřela Whitney Houston
ImageAmerická zpěvačka a herečka zemřela včera v odpoledních hodinách v Los Angeles. Zde byla ubytovaná v hotelu Beverly Hilton jako host. V ranních hodinách onoho dne ještě byla viděna, jak opouští před-večírek k slavnostnímu předávání...