Raymond Chandler, Loučení s Lennoxem

„... Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík ...“

Máte rádi dobrou detektivku, která přinese napětí a zajímavou zápletku a přitom v ní nemusí téct potoky krve? Pak je příběh R. Chandlera se známým detektivem Philem Marlowem v hlavní roli právě pro Vás.

Hned od první stránky Vás do příběhu vtahuje představa vypravěčova zastřeného hlasu a před očima se začíná odvíjet snímek po snímku drama jednotlivých postav podobně jako na filmovém plátně. Tohle dobrá detektivka umí.

Phil Marlowe v noci na parkovišti pomůže z nesnází poněkud opilému Terry Lennoxovi a tím roztočí kolotoč událostí, které mu přinesou nejednu pernou chvilku. Dokonce skončí na nějaký čas ve vězení, když se ukáže, že pomohl za hranice člověku podezřelému z vraždy vlastní manželky. Pak přijde zpráva, že se Terry Lennox zastřelil a nechal po sobě písemné přiznání, a zdá se, že už není co vyšetřovat. Tak začíná zápletka knihy, na jejímž konci dojde k poněkud překvapivému rozuzlení.

„Předně,“ opakoval jsem pomalu, „jestli jste spáchal nějaký zločin nebo skutek, který je podle zákona zločinem – mám na mysli těžší zločin -, nesmím se o tom dozvědět.A za druhé se nesmím dozvědět, že vůbec něco podstatného o takovém zločinu víte. Jinak bych vás nemohl odvézt do Tijuany. Je to jasné?“
Podíval se mi do očí. Díval se pohledem zaostřeným, ale vyhaslým. Měl v sobě porci kávy. Byl bílý jako stěna, už se však netřásl. Nalil jsem mu kávu a vylepšil ji stejným způsobem.
„Řekl jsem vám, že jsem se do něčeho namočil,“ pravil.
„Slyšel jsem to. A nechci vědět do čeho. Musím se živit, musím si chránit licenci.“
„Taky byste mohl jednat z přinucení, co kdybych na vás vybalil bouchačku?“
S úsměvem jsem mu revolver přistrčil přes stůl. Pohlédl na něj, ale nedotkl se ho.
„Ne, Terry, až do Tijuany byste na mně nemohl mířit bouchačkou.“

Raymond Chander umí zajímavě vykreslit popisy prostředí a charaktery postav tak, že nemáte pocit nějaké nadbytečnosti nebo zdlouhavosti. To každý spisovatel neumí.

Jeho knihy posloužily filmařům jako románové předlohy k filmům s detektivem Philem Marlowem. V něm Chandler vytvořil kombinaci svého vlastního charakteru – tedy sklony k alkoholismu, kouření a ironické vyjadřování. Ale čest a smysl pro spravedlnost, ač na první pohled dobře maskovaný, je velmi silný.

Knížka Loučení s Lennoxem u nás poprvé vyšla v roce 1998 a napsána byla už v roce 1953. Nic to však nemění na faktu, že dobře napsaný příběh se v běhu času neztratí, vrací se k němu další generace čtenářů a mnohými je považována za Chandlerovo vůbec nejlepší dílo.

chandler Louceni s Lennoxem
Životopis:

Celým jménem Raymond Thornton Chander (1888 – 1959), nejvýznamnější zástupce tzv. Hard-boiled fiction (Americké tvrdé školy). V r.1917 vstoupil do armády (do kanadské, protože chtěl bojovat za britské impérium) a jako vysoký důstojník bojoval mimo jiné i na známé západní frontě. V červnu 1918 jako jediný z celé čety přežil s otřesem mozku boje na hřebenu Vimy a po vyléčení se přihlásil do pilotního kurzu R.F.C. V jednom dopisu z války Chandler napsal:

„Když musíte vyskočit ze zákopu myslíte jen na to, abyste rojnici svých mužů udrželi dost rozptýlenou a tím snížili ztráty. To šlo vždycky těžko, protože přirozená touha vojáků, vystavených husté palbě, je shluknout se do houfu.“

Díky těmto hrůzným zážitkům se u Chandlera poprvé objevilo silnější holdování alkoholu, nebylo to však naposled. Další těžký úder mu zasadila smrt jeho manželky a matky. Právě kvůli nadměrnému pití přišel o práci a trpěl nouzí. Tehdy narazil na tzv. pulpy neboli šestákové magazíny (něco jako u nás rodokapsy). Tady začíná svoji kariéru jako spisovatel detektivních próz. Nejprve začal psát povídky pro časopis Black mask, ve kterých využil osobitý styl a estetiku díla (inspirací mu byl např. Ernest Hemingway) a v roce 1938 napsal román Hluboký spánek, kde se poprvé objevuje Phil Marlowe.

Jednoho z nejznámějších detektivů charakterizuje sám Chandler ve slavné eseji z ledna 1935 – Prosté umění vraždy:„ „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ (zdroj internet)