Reklama
Banner

Jiskřící román plný erotiky, nečekaných zvratů, lásky i nenávisti

Email Tisk

Schody do nebeskeho pokoje200Dvoudílný román Lubomíra Müllera Schody do nebeského pokoje se odehrává na sklonku šedesátých let. Převratná doba plná očekávání, byla zakončena vstupem vojsk Varšavské smlouvy na území republiky. Velké dějiny, které ovlivňují dějiny malé, osobní. Mít patnáct let je samo o sobě těžké – být patnáctiletým v době, která klokotá, bublá a nikdo neví, kudy proud poteče, je mnohem složitější. Jenže, může si jedinec vybírat? Nemůže – a tak žije svůj život v kulisách velkých dějin, které ho mohou ovlivnit někdy i zásadně, ale i tady záleží na mnoha okolnostech.

Velké dějiny hlavní hrdiny románu Schody do nebeského pokoje až tak moc netrápily. Patnáctiletý Lumír Milovský je beznadějně zamilovaný do stejně staré Mileny Lažanské. Jeho city jsou opětovány, tak co víc si přát. Jediné, co oba skutečně trápí, jsou neustále ataky jejich vrstevníků v čele s Viktorem Fendrychem. Viktor je šéf party a nenechá si nic jen tak líbit. Rád trápí druhé, podrobuje je násilí a ponižování. Přitom je to zbabělec, který se schovává za ramena Petra Altmana. Lumír je už dlouho skvělým terčem šikany – je jiný, rád čte, maluje, poslouchá hudbu, je dvorný k dívkám a klukům přijde jaksi zženštilý. Jak je tedy možné, že okouzlil Milenu, která do jejich školy nastoupila v září 1967? To nejde nikomu ve Viktorově partě na rozum. Hlavně ne Petru Altmanovi, věrnému ochránci Viktora Fendrycha. A právě za to tihle dva z pohledu party podivní milenci, musejí pykat.

Často teď přemýšlel, jak by ji Lumírovi odloudil, ale cítil, že to nepůjde jen tak. Kdyby Mileně řekl, že ji miluje, v lepším případě mu odpoví, že ji to těší, ale že má jiného, v horším případě se mu rovnou vysměje. Taky nebyl moc chytrý, aby ji chytrostí oslnil. Zato Lumír stále ležel v knihách a byl podle slov jeho spolužáků třídní mazánek.
Ještě jsem ale nepotkal holku, kterou přitahujou kluci, co jsou víc v knihovně než na hřišti, přemýšlel, kudy chodil. Pokud by byla Milena výjimka, musím najít něco, co by ji přesto od Lumíra odradilo. Aby se za něj styděla, aby ho prostě začala považovat opravdu za cucáka…
(strana 93)

Schody do nebeskeho pokoje

Lumír s Milenou nehledí na okolí, milují se a jejich postupné poznávání se vyvrcholí jedné květnové soboty v společně prožitém dnu plném laskání a fyzického poznávání se. Jsou spolu šťastní, prožívají první erotickou zkušenost, věří, že už navždy budou spolu. Ale do cesty jim vstoupí Viktor se svou nenávistí. A pak také ona doba, která zamotala osudy každého, nejen náctiletých.

Usmála se. Do její mysli se opět vrátila rozechvělá nálada okamžiku, kdy se objímali a líbali na posteli před tím, než Viktor rozbil okno. Cítila, že nastává ten nejvhodnější okamžik – nyní by chtěla stát poprvé před klukem bez šatů. Až bytostně toužila, aby se konečně objímali vysvlečeni, aby jejich dlaně nemusely hladit látku pyžam, ale jen kůži napjatou na všech těch místech, která jsou zdrojem krásného, ještě neprožitého vzrušení.
(strana 188)

Lubomír Müller napsal erotikou nabitý román o dospívání. Jeho poetický jazyk nás vede příběhem, který je plný nečekaných zvratů. V jeho románu můžeme rozpoznat autobiografické prvky. Proto k době, o které vypráví, přistupuje citlivě a současně s patřičným odstupem a nadhledem. Stejně přistupuje i k prožitkům všech hrdinů. Vznikl tak příběh, který dokonale vykresluje nálady náctiletých, jejich hledání sebe sama a jejich pokusy v milostné oblasti. Prožitky náctiletých tak vyznívají naprosto realisticky, nepřikrášleně. Při čtení brzy pochopíte, že je jedno, ve které době žijete, v patnácti totiž každý prožívá toto období skoro stejně – hledáte se! Na druhou stranu je zřejmé, že převratná doba dokáže uspíšit dospívání, pak v kvapíkovém tempu se z bezstarostného dítěte stane odpovědný mladý člověk, který plně odpovídá za své skutky. Možná si to jen neuvědomujeme, ale je tomu tak. Román Lubomíra Müllera je toho také důkazem.

Schody do nebeskeho pokoje muller

Název: Schody do nebeského pokoje
Autor: Lubomír Müller
Vydáno: 2013
Stran: 384
Vydalo nakladatelství: Egmont
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: www.egmont.cz a archiv Lubomíra Müllera


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Jde o to i bez lepku!

kucha200V roce 2006 byla potomku Radky Vrzalové diagnostikována celiakie. Toto vážné zdravotní omezení postihuje stále více lidí a začíná být opravdovou hrozbou pro společnost. Ale Vrzalová se nevzdala a jako správná matka se snažila svému dítěti všemožně pomoc...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


První díl komiksové revue zaujme především kluky

komiks200Na poli české komiksové scény se příliš často nedějí výrazné změny. V současné době se u nás můžete setkat především s formou pro dospělé. Ale tento druh četby byl přece původně určen z velké části pro děti. Jen si vzpomeňte na Rychlé šípy či Čtyřl...

Ve zlínské Prodance zazpívá celé divadlo

prod200Sbor složený ze všech zaměstnanců Městského divadla Zlín či 160 jízdních kol na jevišti – takovými raritami se může pochlubit inscenace Prodaná nevěsta v režii Jana Antonína Pitínského, která bude mít na zlínské scéně premiéru 10. října. Nejznámější česká...

Yes man říká na všechno ano

yes man 200Romantická komedie Yes man (2008) pokračuje směrem, kterým se Jim Carrey vydal už kdysi dávno. Společně s krásnou Zooey Deschanel zažívá tentokrát trochu jiné dobrodružství. Učí se říkat „ano“ v...

Kašpárek v rohlíku dospívá

kasparek 200Bejbypankoví klasici Kašpárek v rohlíku vydali na konci roku 2014 čtvrtou plnohodnotnou desku s příznačným názvem Neposlouchej to!!!  Děti tím chtějí jak přimět k poslechu, tak je upozornit, aby neposlouchali každého a měly vlastní názory.

...