Černá kniha: svět se drží na nohou díky příběhům
Banner

Černá kniha: svět se drží na nohou díky příběhům

ImageV pořadí čtvrtý román Černá kniha tureckého nositele Nobelovy ceny Orhana Pamuka je – názvu navzdory – jeden z nejbarevnějších titulů, které jsem držela v ruce. Mistrovskou koláží lidských charakterů, osudů a příběhů vzdal autor literární poctu svému rodnému Istanbulu. Titul loni vydalo nakladatelství Argo.

 



Každý byl alespoň jednou „bezdůvodně opuštěn“


Ústřední příběh románu je poměrně minimalistický a nejeden čtenář se v něm najde (snad každý má nějakou vzpomínku na to, jak byl „bezdůvodně opuštěn“). Milujícího, dobře situovaného, čestného, pracovitého, rozvážného a spořádaného advokáta Galipa opustila znenadání manželka, jeho sestřenice Rüya. Zůstal po ní jen nic neříkající dopis na rozloučenou. Zároveň zmizel i Galipův bratranec, populární sloupkař Celâl.  Galip je přesvědčen, že jsou někde spolu, a vydává se je hledat. Bloudí všemožnými zákoutími Istanbulu, pátrá v Celalových poznámkách a textech. Všude nachází skrytá znamení a stopy, ale čte z nich „pouze“ svou minulost, až si je nakonec jistý, že místo, kde se oba nacházejí, je právě tam – v Galipově minulosti.

Vyprávěj…

Spíše než o jeden hlavní příběh jde Pamukovi o vyprávění samotné („Nic nemůže být tak ohromující, jako život. Kromě psaní.“). Objemným svazkem se hemží desítky tváří a lidských osudů, je protkán spoustou odkazů a řadou alegorií. To vše se díky Pamukově obdivuhodné a odzbrojující imaginaci vzájemně proplétá a vzniká tak monumentální plastická mozaika současného Istanbulu a jeho obyvatel.

Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě

I z těchto důvodů patří Černá kniha mezi čtenářsky náročnější kousky. Pamuk si s oblibou hraje na „co kdyby“, má rád nejednoznačnosti a dvojsmysly, libuje si v dlouhých složitých větách (jedna věta pro něj někdy znamená jeden příběh). Střídá er formu (Galipovo pátrání), s ich formou (Celâlovy sloupky). Často se odkazuje na klasická turecká, perská a arabská díla, která jsou běžnému českému čtenáři neznámá. Pro lepší pochopení proto doporučuji nejdříve přečíst doslov překladatele Petra Kučery, který vás dostatečně uvede do obrazu a zároveň na román příjemně navnadí.

Image


Odlehčení představují pasáže, v nichž si autor vypomohl detektivními prvky. Například ta, v níž si Galip, pronikající čím dál více do Celâlových textů, uvědomuje, že se začíná svému bratranci podobat (zjišťuje při tom, že tu a tam pomáhá podívat se na svět očima někoho jiného). Čelit musí i výhrůžným telefonátům Celâlova šíleného fanouška. Za dramatický závěr knihy by se pak nemusel stydět nejeden thriller.

Vzpomínám, abych nezapomněl…


Černá kniha rozvíjí řadu témat. Zabývá se láskou a samotou, hledáním vlastního já. Říká nám, že svět není místo, které by na první pohled vydalo svůj smysl, a že každý život je neopakovatelný. Připomíná, jak moc je důležité být sám sebou. Začíná u těch nejpalčivějších existenciálních otázek a končí úvahami o psaní samotném, o vztahu fikce a reality i čtenáře a autora, o paměti a zapomínání…  

„Když začne vysychat zahrada paměti, pečuje člověk útlocitně o poslední stromy a růže, které mu ještě zbyly. Od rána do večera je zalévám a laskám, aby nezchřadly a nezašly: vzpomínám a vzpomínám, abych nezapomněl!“

Image


Orhan Pamuk (1952) je nejen romanopisec, ale také scenárista, esejista a profesor srovnávací literatury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Jeho knihy byly přeloženy do více než padesáti jazyků, v roce 2007 získal jako první turecký spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. Velkou část života prožil v Istanbulu, jemuž věnoval stejnojmennou vzpomínkovou knihu (česky BB/art 2006). Krátce studoval architekturu, ale brzy přešel na žurnalistiku na istanbulské univerzitě a od roku 1974 se věnuje pouze psaní. Debutoval rodinnou ságou Pan Cevdet a jeho synové (1982), která mu hned vynesla cenu Orhana Kemala za nejlepší román roku. Následovala díla Tichý dům (1983), Bílá pevnost (česky Argo 2010), Černá kniha (česky Argo 2011) a Nový život (česky Agite/Fra 2008, Argo 2012). K vrcholům Pamukovy tvorby patří také román Jmenuji se Červená (česky Argo 2007).

Knihu vydalo nakladatelství Argo v roce 2011, překlad a doslov s obsáhlými vysvětlivkami Petr Kučera, 536 stran.

 

Rozhovor

Od dětství mě lákal svět filmu. To není klišé, tvrdí maskér Bobo Sobotka

bobo sobotka 200Už před lety si zvolil profesi maskéra, díky čemuž se podílel na řadě nezapomenutelných filmů a poznal přitom fůru osobností. Bobo Sobotka spolupracoval nejen s Karlem Kachyňou, ale také třeba s Milošem Formanem, když tady točil oscarovéh...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Vydejme se s Brontíkem do středověku

Brontik perNakladatelství Albatros přináší třetí díl oblíbené dětské pohádky o Brontíkovi, malém dinosauřím kamarádovi, kterého dvojčata Týna s Tobíkem objevila zmrzlého v jedné opuštěné jeskyni. Brontík je díky překladači zvířecí řeči, který má ukrytý v zub...


Literatura

O schůzce, která se vlastně neuskutečnila

Rendez vous 200Přestože se román Deborah McKinlayové jmenuje Rendez-vous v Paříži, nejde vůbec o milostné randění v městě nad Seinou. Ti dva, o nichž je řeč, se do francouzské metropole spolu vůbec nedostanou. Na rendez-v...

Divadlo

Letní shakespearovské slavnosti zahájí Hamlet v hlavní roli s Jaroslavem Pleslem

hamlet 200Přesně tři týdny zbývají do zahájení dalšího ročníku Letních shakespearovských slavností, které v premiéře uvedou slavnou Shakespearovu tragédii Hamlet v inscenaci Michala Vajdičky. Hrát se bude opět na scénách v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. ...

Film

SPALOVAČ MRTVOL SE VRACÍ – NEJPRVE SE PŘEDSTAVÍ V KARLOVÝCH VARECH

spalovac mrtvol perexRežisér Juraj Herz (1934-2018) od počátku své tvůrčí dráhy inklinoval k poetickým bizarním výpovědím, jak již to naznačily Sběrné surovosti podle Hrabalova námětu. Postupně v nich začaly převažovat hororově děsivé prvky, za...