Černá kniha: svět se drží na nohou díky příběhům

Černá kniha: svět se drží na nohou díky příběhům

Email Tisk
ImageV pořadí čtvrtý román Černá kniha tureckého nositele Nobelovy ceny Orhana Pamuka je – názvu navzdory – jeden z nejbarevnějších titulů, které jsem držela v ruce. Mistrovskou koláží lidských charakterů, osudů a příběhů vzdal autor literární poctu svému rodnému Istanbulu. Titul loni vydalo nakladatelství Argo.

 



Každý byl alespoň jednou „bezdůvodně opuštěn“


Ústřední příběh románu je poměrně minimalistický a nejeden čtenář se v něm najde (snad každý má nějakou vzpomínku na to, jak byl „bezdůvodně opuštěn“). Milujícího, dobře situovaného, čestného, pracovitého, rozvážného a spořádaného advokáta Galipa opustila znenadání manželka, jeho sestřenice Rüya. Zůstal po ní jen nic neříkající dopis na rozloučenou. Zároveň zmizel i Galipův bratranec, populární sloupkař Celâl.  Galip je přesvědčen, že jsou někde spolu, a vydává se je hledat. Bloudí všemožnými zákoutími Istanbulu, pátrá v Celalových poznámkách a textech. Všude nachází skrytá znamení a stopy, ale čte z nich „pouze“ svou minulost, až si je nakonec jistý, že místo, kde se oba nacházejí, je právě tam – v Galipově minulosti.

Vyprávěj…

Spíše než o jeden hlavní příběh jde Pamukovi o vyprávění samotné („Nic nemůže být tak ohromující, jako život. Kromě psaní.“). Objemným svazkem se hemží desítky tváří a lidských osudů, je protkán spoustou odkazů a řadou alegorií. To vše se díky Pamukově obdivuhodné a odzbrojující imaginaci vzájemně proplétá a vzniká tak monumentální plastická mozaika současného Istanbulu a jeho obyvatel.

Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě

I z těchto důvodů patří Černá kniha mezi čtenářsky náročnější kousky. Pamuk si s oblibou hraje na „co kdyby“, má rád nejednoznačnosti a dvojsmysly, libuje si v dlouhých složitých větách (jedna věta pro něj někdy znamená jeden příběh). Střídá er formu (Galipovo pátrání), s ich formou (Celâlovy sloupky). Často se odkazuje na klasická turecká, perská a arabská díla, která jsou běžnému českému čtenáři neznámá. Pro lepší pochopení proto doporučuji nejdříve přečíst doslov překladatele Petra Kučery, který vás dostatečně uvede do obrazu a zároveň na román příjemně navnadí.

Image


Odlehčení představují pasáže, v nichž si autor vypomohl detektivními prvky. Například ta, v níž si Galip, pronikající čím dál více do Celâlových textů, uvědomuje, že se začíná svému bratranci podobat (zjišťuje při tom, že tu a tam pomáhá podívat se na svět očima někoho jiného). Čelit musí i výhrůžným telefonátům Celâlova šíleného fanouška. Za dramatický závěr knihy by se pak nemusel stydět nejeden thriller.

Vzpomínám, abych nezapomněl…


Černá kniha rozvíjí řadu témat. Zabývá se láskou a samotou, hledáním vlastního já. Říká nám, že svět není místo, které by na první pohled vydalo svůj smysl, a že každý život je neopakovatelný. Připomíná, jak moc je důležité být sám sebou. Začíná u těch nejpalčivějších existenciálních otázek a končí úvahami o psaní samotném, o vztahu fikce a reality i čtenáře a autora, o paměti a zapomínání…  

„Když začne vysychat zahrada paměti, pečuje člověk útlocitně o poslední stromy a růže, které mu ještě zbyly. Od rána do večera je zalévám a laskám, aby nezchřadly a nezašly: vzpomínám a vzpomínám, abych nezapomněl!“

Image


Orhan Pamuk (1952) je nejen romanopisec, ale také scenárista, esejista a profesor srovnávací literatury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Jeho knihy byly přeloženy do více než padesáti jazyků, v roce 2007 získal jako první turecký spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. Velkou část života prožil v Istanbulu, jemuž věnoval stejnojmennou vzpomínkovou knihu (česky BB/art 2006). Krátce studoval architekturu, ale brzy přešel na žurnalistiku na istanbulské univerzitě a od roku 1974 se věnuje pouze psaní. Debutoval rodinnou ságou Pan Cevdet a jeho synové (1982), která mu hned vynesla cenu Orhana Kemala za nejlepší román roku. Následovala díla Tichý dům (1983), Bílá pevnost (česky Argo 2010), Černá kniha (česky Argo 2011) a Nový život (česky Agite/Fra 2008, Argo 2012). K vrcholům Pamukovy tvorby patří také román Jmenuji se Červená (česky Argo 2007).

Knihu vydalo nakladatelství Argo v roce 2011, překlad a doslov s obsáhlými vysvětlivkami Petr Kučera, 536 stran.

 





Rozhovor

Radůza: „Hudba se nedá dělat bez radosti, bez úporného zaujetí a vášně.“

raduzaK rozhovoru s námi svolila mladá maminka a především písničkářka a harmonikářka Radůza. V hudbě se věnuje především šansonu, ale nebojí se ani folkových melodií. Písním vždy dominuje skvělý text. Nejen o nich je tento rozhovor, ve kterém...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Démonolog vás ovládne a pohltí

Demonolog perexPřiznám se, že nemám moc ráda příběhy o démonech. Necítím se při nich dobře, je mi při nich nepohodlně a bojím se. Tady ale byla zvědavost silnější než obava z nepříjemných pocitů, a sáhla jsem po silné knize se zajímavou obálkou. Koukaly ...


Literatura

Fejetony s příchutí Británie: Mé anglické sezony

me anglicke sezony 200Po roce od vydání prvotiny fejetonů Anglické listí aneb Coolturní šok české autorky Aleny Damijo přináší nakladatelství Ikar druhý spis fejetonů s názvem Mé anglické sezony aneb Fucktografická ročenka. Tentokrát nabízí bližš...

Divadlo

Petra Hřebíčková nasadila při mateřské terapii divadlem

Hrebickova 200Herečka Petra Hřebíčková je zatím stále na mateřské dovolené, ale zvolna se už vrací do divadla. Konkrétně na svou domovskou scénu Švandova divadla v Praze: už v lednu, půl roku po porodu syna Šimona, se tu znovu objevila v komorní inscenaci ...

Film

Režisérka a scenáristka Agnieszka Holland převzala čestný titul doctor honoris causa AMU

Holland 200Sál Martinů v Lichtenštejnském paláci se dnes, ve čtvrtek 23. března, stal dějištěm slavnostního zasedání Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze, konaného při příležitosti udělení čestného titulu doctor honoris causa Agnieszce Holland. Pr...