Čistá běloba řeckých ulic, bohaté kvetoucí pnoucí rostliny, líné kočky a srdeční lidé – vše prosyceno vůní oregana, pečeného masa, zeleniny a sladkých dezertů. Tak to je Řecko. A i když jste tam nikdy nebyli, tak i po pouhém prolistování této knihy se zamilujete! Není to jen kuchařka, je to i cestopis a svědectví o otevřené a přátelské povaze řeckých lidí.
Recepty prominou, ale nechám je na druhé koleji… zatím
Ach, snad mi ty nádherné recepty prominou, ale to, co mne uchvátilo nejvíc, jsou obrázky, fotografie, pohledy do světa a bydlení obyčejných Řeků, ze kterých sálá domáckost, tak trochu dnes oblíbená vintage styl. Místa, ze kterých je cítit, že jsou děděna s láskou z generace na generaci a že udržování stejného vzhledu jako před dávnými léty je tu věnována velká pozornost.
U moře si lidé dávají péct jídlo do takzvaných pekáren. Když jdou k moři, dají hrnec pekaři, a cestou zpět si ho vyzvednou. Pekaři jim za pár korun upečou jejich jídla, a ještě je kolikrát trochu okoření a vylepší.
Ó ano, jen při takové představě jsem se zasnila, něco, co by tady snad ani nebylo možné? Nebo ano, lidskost na rozmachu? Kéž by. Jistě to má i své praktické důvody, když si takhle někam jdete, necháte si maso upéct jinde, eliminujete vedro, které si doma tvoříte troubou. Důvěra, mít „své prodejce“ zeleniny, vajíček, masa – je tu na denním pořádku, sousedské a přátelské vztahy jsou pěstovány na každém kroku. Země, kde to má konzum velmi těžké, protože pravé lidské hodnoty se tu drží a pěstují dál.
Není to póza, je to do hloubi duše žitý život…
Za srdce mne chytlo třeba toto:
„Řekové říkají, že nikdo nemá jíst sám. Je to ten nejsmutnější způsob, jak naplnit žaludek. Duše totiž zůstává prázdná. Možná i proto je řecká kuchyně tak zdravá a Řekové žijí v lepší kondici déle než většina Západoevropanů.“
Milujete-li jídlo a společnost, je Řecko tím pravým místem pro život. Všechno se tu točí jen kolem pohostinnosti, plných talířů prostřených pro všechny, ano, i pro kolemjdoucí, a o tak otevřeném srdci, že to pro našince je jako obraz dokonalého ráje, který člověk jako tvor někde ztratil na cestě k nesmyslné civilizaci.
Pro mne tato kniha byla jako lidská pohádka, která mne okouzlila několika krátkými texty a srdcenaplňujícími obrázky.
Ale co si uvaříme?
Jídlo je snad už jen doplňující hodnota celé této publikace a když jsem se probrala z okouzlení, tak mne čekalo okouzlení další. Pity, chobotnice, pomazánky, lilky, rajčata, okra, česnek, tymin, sušená rajčata, olivy… ingredience se nám tu opakují, ale stále se tvoří nové a nové vůně, chutě a kombinace. Jestli autoři vybrali to nejlepší z řecké kuchyně, tak bych prosila klidně dodat i ten zbytek, protože tohle je trápení čtenářů. Namlsají se a… a potom má kniha konec.
Přednosti řecké kuchyně? Asi bych řekla, že to je jednoduchost jídel. Takové logické poskládání ingrediencí a lehkost, s jakou jsou jídla připravována. Hrncem zatřeste, chcete-li masové kuličky obalit v omáčce.
Přidejte víno, které se tu nikdy nepije jen tak, ale kousek salámu, dvě tři sardinky, sýr, nakrájený okurek, rajče – kdepak, v Řecku neuvidíte nikoho vínem zpitého. Víno tu je přijímáno v dokonalé symbióze s jídlem a stylem.
Potěcha pro duši, čtení pro horké letní dny, kniha, ze které si nejen uvaříte, ale ke které se vrátíte, když budete chtít ochutnat krásnou lidskost, horké slunce, víno a klid…
Stoprocentní hodnocení má tato kniha, protože jsou tu podnětné recepty odpovídající řecké kuchyni a zvyklostem, kvalitní obrázky a doplňující text, který unese čtenáře přímo do řeckých ulic a olivových hájů…
Domácí řecká kuchyně
Autor: Veronika Hájková, George Agathonikiadis
Žánr: kuchařka, svět
Nakladatelství: Euromedia, Esence
Rok vydání: 2017
Počet stran: 189
Hodnocení: 100 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Touha po svobodě znamená mimo jiné odmítnout každodenními činy a postoji diskriminaci ženského pohlaví, které v naší společnosti bohužel stále trvá. Ve faktických podmínkách, to jest v zákonech, které umožní ženě, aby vychovávala dět...
Máma říkala, že mě nebavily klasické české pohádky. Zřejmě mě vyloženě nudily. Většinu pohádek, které mi říkala, si vymýšlela. Pokud už mě něco bavilo, byly to pohádky eskymácké a nebo Čertík Fidibus. Mám tu knihu doteď.
Rok 1972 se poprvé zapsal do dějin Spojených států amerických v prvenství hry v šachy. Zasloužil se o to geniální mladík z chudých poměrů – Robert „Bobby“ James Fischer, který zvítězil jako první Američan v tét...
Městské divadlo Zlín převedlo na velkou scénu novelu Romaina Rollanda, a to v muzikálové podobě. Za jejím vznikem stojí zajímavý příběh, protože toto dílo vzniklo díky náhodně objevené nahrávce slovenského muzikanta Deža Ursinyho a na je...
Kryštof Hádek a Kristina Svarinská se po společném působení v seriálu Volha znovu sejdou. Tentokrát na filmovém plátně v hlavních rolích nové filmové komedii režiséra Tomáše Diani...