V Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně jsou v rámci velikonoční výstavky VAJÍČKO MALOVANĚ, Z LÁSKY DAROVANÉ k vidění desítky kraslic zdobených různými technikami. Lidové zvyky a obyčeje starého Zlína připomínají panely výstavy i doprovodný program pro děti i dospělé, jímž je tradiční ZELENÝ ČTVRTEK V MUZEU 28. března s pletením tatarů, pečením jidášků, zdobením perníčků a dalšími aktivitami. U vitrín s kraslicemi se ale zastaví každý návštěvník.
„V početných sbírkách zlínského muzea se nachází mimo jiné soubor více než dvou tisíc kraslic, zdobených velikonočních vajíček. Nejstarší vznikla v roce 1903, velká část pochází z 20. a 30. let, zastoupeny jsou i kraslice poválečné a současné,“ vysvětluje Blanka Petráková z Muzea luhačovického Zálesí. „Mezi regiony původu se nejčastěji objevuje Slovácko, Valašsko a Haná, ale své zastoupení tu mají i Jižní Čechy a Chodsko. Sbírka obsahuje vejce slepičí, kachní a husí, najdete tady i vajíčka křepelčí či pštrosí.“
Dnes už z původního barvení přírodními barvivy (kůra olše, jabloně či dubu, oves, osení, kopřivy, fryžulka aj.) zůstala v povědomí veřejnosti jen cibulová slupka, ale do konce 19. století byla příroda jediným zdrojem barev pro výzdobu kraslic. Také styly jejich zdobení se značně proměňovaly v čase. Pro region jihovýchodní Moravy bylo charakteristické zejména negativní vykrývání dekoru voskem, ale také rezervování pomocí rostlin (patronování), vyškrabování dekoru (gravírování či rýsování) a aplikace textilem, slámou anebo dalšími přírodními materiály, např. tzv. bezovou duší či jezerní sítinou (sítinování). Zajímavou raritou jsou kraslice s drobnými vzory leptanými šťávou z kyselého zelí. Součástí výzdoby batikovaných a gravírovaných kraslic byly často krátké texty a veršíky, které se různě obměňovaly. K oblíbeným patřilo například Vajíčko malé, láska veliká či Koho ráda mám, tom vajíčko dám. Nechyběly ale ani verše rozverné, jako Kůlaj sa vajíčko podle vody, enem sa nestavuj do hospody, případně Ty si synek jako pták, pomiluješ, necháš tak.
Díky kraslicím ve sbírce zlínského muzea máme také dochovány jejich nejrůznější podoby z éry socialismu – od vysloveně budovatelských, zdobených obrázky továren, holubic míru, srpů a kladiv, až po politickou satiru v říkadlech jako Radujme se, veselme se, houby máme, podělme se či Závěry 17. sjezdu plníme i do přinesených nádob. Vzácným odrazem doby s hlubším poselstvím je pak sbírková kraslice autorky Anežky Beňkové připomínající válečnou tragédii nápisem Nezapomeňme obětí Ploštiny a Již nikdy válku..
„Soudobí tvůrci dnes doplňují sbírku o kraslice zdobené drátováním, plastickým voskem, perforací či pozitivní malbou,“ doplňuje Blanka Petráková. „V současnosti spolu s rozšiřováním sbírky provádíme i její postupnou digitalizaci, aby tento mimořádný doklad lidové tvořivosti zůstal uchován i do budoucnosti.“
Více informací: www.muzeum-zlin.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
V rámci stého výročia Slovenského ochranného zväzu autorského sme spravili pre našu redakciu rozhovor so spevákom, skladateľom, textárom, producentom a fotografom Petrom Nagyom.
Městské muzeum a galerie v Chrasti, které sídlí barokním zámku, bývalém letním sídle královéhradeckých biskupů, představuje v zámecké galerii výstavu nazvanou Chrastečtí Židé – transporty roku 1942
V nakladatelství Kazda vyšla další moc krásná knížka, tentokrát zaměřená na včely. Nese název Jeden rok v životě včely a moc vám ji doporučuji.
Klasické pojetí, minimalistická forma, skvělé herecké výkony, jednoduché kostýmy, které vás přenesou do 19. století. Takové je představení Anna Karenina v pražském Divadle Kampa (Nosticova 2a), nacházejícím se – poměrně symbolicky – poblíž c...
Jaká je podoba televize? Jakým jazykem se vyjadřuje? Co svými pořady sděluje? V čem se liší poslání veřejnoprávních a soukromých televizí? Jak se vytváří iluze reality, potažmo "jediné" pravdy? O tom všem pojednávaly příspěvky na konferenci, která zaštítě...