Reklama
Banner

Ponorná řeka kinematografie je dobře ukrytá pod povrchem

Email Tisk

200filmVše, co nabízejí kina a co chrlí televize, jsou iluzionistické rozprávky vystavěné na více či méně snadno rozlišitelných příbězích. Jenže o nich kniha Ponorná řeka kinematografie nepojednává. Její autor Martin Čihák hned v prvních velkými písmeny psaných slovech varuje případné čtenáře, kteří se i nadále chtějí opájet právě takovými příběhy, aby další stránky raději vůbec neotevírali. Ač se rád nechávám opájet výše zmíněnými díly, pokusím se do tajů Čihákovy práce přece jen nahlédnout.

 

 

Čihák obhlíží řekněme různá experimentální snažení, která negují pravidla "dějové" kinematografie. Hlásá přitom puristické hledisko, když za jediný směrodatný zdroj považuje film natočený na klasický filmový materiál a z něho také promítaný za spoluúčasti dalších diváků. Odmítá tedy všelijaké digitalizované verze na DVD či jiných nosičích, které lze v privátní samotě sledovat na obrazovce. Potíž ovšem spočívá v tom, že běžný zájemce o "ponornou řeku" vlastně nemá jinou možnost, jak se s ní seznámit, protože i ojedinělá archivní kina (u nás vlastně jen pražské Ponrepo) je uvádějí jen sporadicky.

film1

Martin Čihák se zvoleným tématem zabývá dlouhodobě, uveřejňoval své texty v časopisech Cinepur, Film a doba, Iluminace, na Slovensku v pololetníku Kino-ikon, napsal jednu z kapitol do knihy Alternativní kultura. Ponornou řeku kinematografie lze tedy považovat za jakési shrnutí dosavadních průzkumů. Pokouší se nějak rozčlenit experimentálně zaměřené filmy, které rozčleňuje na strukturální, absolutní, čistý, sklížený, spontánní a avantgardní, kde již prosakují spojnice k "běžné kinematografii", byť Čihákem odsuzované.

 

Podrobně vysvětluje jednotlivé druhy na důležitých dílech i osobnostech, jmenuje příznačné vlastnosti a postupy. Téměř každý čtenář ovšem okamžitě narazí na to, že stěží si bude moci Čihákova tvrzení ověřit vlastní zkušeností, pokud se neuchýlí právě k oné odsuzované praxi spatřit je na DVD.
Například strukturální zacílení vysvětluje k opozici k běžným hraným filmům takto: "V běžných hraných filmech je jediným rozdílem (mezi tím, co vidím a co je na filmu) iluzivní dojem pohybu. Strukturní film naproti tomu pracuje s čistě filmovým pohybem daným následností odlišných světelných impulsů." (s. 23)

U filmů absolutních připomíná, že někdy byly - nepřesně - označovány jako "abstraktní", ačkoli v nich používané geometrické tvary nejsou od něčeho abstrahovány, existují jakoby samy o sobě. Počátky absolutních dílek spatřuje Čihák v Německu 20. let (Oskar Fischinger a jeho vizuální symfonie, později i zvukové a barevné), nahlíží do americké tvorby. Zato podceňuje domácí ozvuky u Karla Dodala.

film3

K čistému filmu uvádí, že rozhodně nehledá abstraktní tvary, ale naopak hodnoty v realitě přítomné, a to takové, které lze vytěžit pouze využitím vlastností světlocitlivé filmové vrstvy, použitých optických prostředků kamery a vlastního pohybu filmového pásu (s. 121). Vyplývá z toho, že čistý (a vlastně ani jiný) film nelze natáčet digitální kamerou, která žádný filmový pás nemá. I k čistému filmu přiřazuje jeho průkopníky: Fernanda Légera, Mana Raye, Hanse Richtera.

Sklížený film spatřuje zejména v kolážích, k nimž připojuje i sovětskou montážní avantgardu, najmě Kulešova a Věrtova. U spontánního filmu nalézá paralelu k zájmu malířů o dětskou kresbu či umění domorodých národů, o princip tzv. řízené náhody. Avantgardní film chápe v užším smyslu než termín "filmová avantgarda" a zahrnuje do něho pokusy se záznamem často podivné, surreálné reality, postavené před kameru. A mezi první důležité projevy řadí například Mezihru (1924) Reného Claira. Vlastně Entr'Acte, protože Čihák se důsledně vyhýbá počešťování názvů (i kdyby byly dávno zavedené či užívané v české distribuci).

Ponorná řeka kinematografie s potěchou svého čtenáře mate. Do výsostně odborného pojednání, jakým je třeba závěrečné zamyšlení nad sedmerem geometrických řezů, Čihák vkládá jakoby parodické prvky, v tomto případě pohádku ("Za sedmero horami, sedmero řekami, tam, kde létá sedmero krkavců, aby nakonec odpočinuli ve svém letu dne sedmého a třeba i pozřeli všech šest prvních prvočísel...").

film

Hravost ostatně prozrazuje i šest předmluv, adresovaných nejrůznějším typům předpokládaných čtenářů včetně hypotetického budoucího. A jistě zaujme i vášnivými, zaujatě psanými odsudky těch děl, která považuje za zhoubná pro svou ponornou řeku - třeba Andaluského psa (1928) pánů Buñuela a Dalího. Označuje ho za slizký vřed, který zavinil chorobné pomatení mnoha myslí, ačkoli je obecně považován za důležitý avantgardní počin nejen své doby.

Ponorná řeka kinematografie se vlastně také stává experimentujícím textem, v němž se čtenář orientuje o poznání hůře nežli v obdobně zacílené publikaci Stanislava Ulvera Západní filmová avantgarda, vydané před dvěma desetiletími.

Martin Čihák: Ponorná řeka kinematografie.
Vydalo nakladatelství AMU, Praha 2013. 304 stran.
Hodnocení: 70 %

Foto: AMU, www.centerforvisualmusic.org, www.2.bp.blogspot.com, www.medienkunstnetz.de


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Banner

Hledat

Mimísek 16

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

RECENZE: Harry Potter a Prokleté dítě

harry potter200Již několik měsíců fanoušci Harryho Pottera netrpělivě očekávali další díl ze série knih o chlapci, který zůstal naživu. Já k nim samozřejmě patřila také, a jaké jsou moje dojmy?
...

Divadlo

Nekonečno snů Michala Nesvedy

nekonecno snu200Bez mučení přiznávám, že jsem v neděli vstupovala do Vinohradského divadla v Praze poněkud skepticky. První, čeho si ovšem k mému velkému překvapení všímám, je velké množství lidí, které se tu ten den sešlo. Hmatatelné napětí prostupuje ...

Film

Raubíř Ralf aneb když padouch začne toužit po uznání!?

taubir ralf disnesyWalt Disney Pictures v posledních dnech uvedl v kinech dlouho avizovaný, originální a vychvalovaný videoherní animák Raubíř Ralf, a soudíme-li podle premiérových tržeb ve výši 49 milionů dolarů, leg...