Nakladatelství HOST mě neustále, zas a znovu přesvědčuje, že je prostě sázkou na jistotu. Na jistou kvalitu knih. Ať už se jedná o odbornou publikaci z edice Teoretická knihovna, prózu či ,jako v tomto případě, poezii (nebo něco na pomezí poezie a prózy?), je to prostě vždy dobré.

Publikace s názvem Koho vypijou lišky autorky Lidmily Kábrové je počinem, se kterým jsem se na českém literárním poli dosud nesetkala. Autorka si pohrává s myšlenkou, zda je padesát slov hodně nebo málo k tomu, aby jimi člověk vystihl situaci, myšlenku, kterou chce světu říci.

V knize je cítit, že je autorka svým založením novinářka. Každou kapitolu otevírá úryvek z novin – Rudého práva – z padesátých let. Další stránky vždy po padesáti slovech popisují situaci jedné rodiny. Její vývoj, vztahy, příběhy. Je to strohé, dojemné a opravdové. Někdy drsné a kruté. Každé „padesátisloví“ má svůj titulek. Jako básnička. A často své rozuzlení, poučení. Jako bajka.

Autorka objevila zcela nový literární styl. Jde svou vlastní cestou a to se mně osobně hrozně moc líbí. Autorce moc fandím a doufám, že ve své tvorbě bude pokračovat.

Úryvek:

Pojízdná prodejna II
Na autobusové zastávce se mačká osm důchodkyň.
Všechny se stejnou taškou jako ona.
„Dobrý den“, pípne.
„Copak je mamince?“
Pokrčí rameny.
„Vy nevíte?“ otočí se jedna z žen k ostatním.
Jejich šeptání nejde neslyšet.
Kolečka tašky hrkají nezvykle rychle.
Dnes večeří jen míchaná vajíčka. Chleba, lančmít ani tavený sýr nedonesla.

Název: Koho vypijou lišky
Autor: Lidmila Kábrová
Nakladatelství: Host
Počet stran: 190
Rok vydání: 2013
Hodnocení: 100 %

bNakladatelství Host