V nakladatelství Kazda vyšlo pokračování knihy 25 gramů štěstí od Itala Massima Vachetty s názvem Srdce pro ježky.

 

 

 

Čtenáři se s Massimem setkávají, když vzpomíná na Ninnu, ježka, který mu změnil život. Nemá však času nezbyt, volá mu kolega, že je zde další, co potřebuje pomoc. Opět se jedná o samičku mající na mále. Pro její roztomilost ji dává jméno Lisa a okamžitě se do ní zamilovává. Kromě ní se stará o několik dalších píchajících tvorů v jeho záchranné stanici pro ježky. Všem je připraven věnovat spoustu péče a také času.

To však mnohdy na úkor sebe i svých blízkých. Do toho všeho se jeho matce zhoršuje zdravotní stav a on by ji měl pomoci. Někdy je v tomto ohledu opravdu smutné, jak autor upřednostňuje péči o čtyřnohé tvory bez před jeho rodinou. Musím říct, že to mě na něm chvílemi až rozčilovalo a do čtení jsem se kvůli tomu často musela nutit.

„Druhý den jsem měl telefon, který mě zničil ještě víc.
„Žiješ ještě?“ ptal se známý hlas napůl vážně a napůl žertovně.
„Samozřejmě!“ já na to energicky.
„Vzpomeneš si na mě ještě někdy?“ pokračoval ten hlas.
„Jak by ne? Jsi moje maminečka…“ opáčil jsem laškovně, abych to trochu odvděčil.
Chvíle ticha a pak jasně mířený dotaz: „Záleží ti na mně ještě pořád aspoň trochu?“
„Hodně,“ odpověděl jsem po chvilce zaváhání, skoro jako bych měl strach si to připustit
„Už jsme se nějaký ten pátek neviděli, víš to, že jo?“ povzdechla si.
„Ale nene, nepřeháněj, jsou to tři čtyři dny.“
„Hm, když to říkáš,“ okomentovala to jízlivě. (str. 87)

Stejně jako v předchozím díle i zde nechybí barevná příloha s fotografiemi zmiňovaných ježků. Moc jsem se na její prohlížení těšila a stejně jako minule jsem se u toho rozplývala. Jedná se o opravdu roztomilé tvory, když jsou menší, tak o to více. Navíc byly takové fotografie znázorněným důkazem Massimovy lásky k ježkům.

Na konci knihy se nachází velmi důležitá osvěta v podobě rad SOS ježek: Pravidla pro záchranu života obsahující 10 rad, co dělat, 10 rad, co nedělat a s praktickou radou navíc. Dozvíte se zde například, že máte zpozornět, pokud ježky spatříte během dne, nebo že pokud najdete opuštěná mláďata, musíte je v první řadě zahřát a rehydrovat. Neměli byste jim však dávat kravské mléko ani se k ježkovi chovat jako k domácímu zvířeti.

Srdce pro ježky je opět pěkným příběhem, který tentokrát není jen o zvířatech a ve výsledků přináší i přesah v podobě sledování vývoje hlavní postavy. Působil na mě trochu jako klasický druhý díl, tedy napsaný spíše na efekt a s menší kvalitou, ale přečetla jsem si jej ráda.

Massimo Vacchetta žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako veterinář se přes dvacet let specializoval na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici pro ježky s názvem „Ninna“ (Centro di Recupero Ricci „La Ninna“). Spolu s Antonellou Tomaselli napsal knihu 25 gramů štěstí, která se úspěšně prodává v USA, Velké Británii, Francii, Německu, Japonsku a mnoha dalších zemích.

Srdce pro ježky
Příběh malé učitelky, která dodala odvahu žít
Autor: Massimo Vacchetta
Překlad: Barbora Šupíková
Žánr: zvířata, beletrie
Nakladatelství: Kazda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 224 + 16 barevná příloha
Hodnocení: 77 %

https://www.knihykazda.cz/srdce-pro-jezky/

< Předchozí		Další >