Osobitá polská death metalová kapela Decapitated bývá často podceňována a opomíjena, ale třeba jí s novým albem Anticult přinesou štěstí sedmičky. Svou sedmou desku totiž vydali 7. 7. 2017 a  jestli máte rádi technický, ale melodický death metal, proč nesáhnout po produkci zrovna našich sousedů?

 

 

 

Polská kapela Decapitated se dala dohromady už v roce 1996 v Krosnu, kdy ji založila parta mladých nadšenců (mozek kapely Vogg má teprve 35 let!). Záhy si vydobyli v metalové komunitě respekt díky svému technicky pojatému death metalu. Štěstí jim však nepřálo – v roce 2007 jejich tourbus boural a následkem toho bubeník zemřel a zpěvák upadl do komatu. Kapela to však nevzdala a dala se v roce 2011 znovu dohromady

Funguje s různými personálními změnami v následujícím složení: Wacław "Vogg" Kiełtyka – kytary; Rafał "Rasta" Piotrowski – zpěv; Hubert Więcek – basa a Michał Łysejko – bicí. Za dobu své existence vydali pouze sedm alb: Winds Of Creation (2000), Nihility (2002), The Negation (2004), Organic Hallucinosis (2006), Carnival Is Forever (2011), Blood Mantra (2014) a novinka Anticult (7. 7. 2017).

Když se řekne Polsko, vybavím si národ patriotů a bigotních katolíků. Samozřejmě ale také oblíbené kapely, kterými jsou Behemoth a bohužel o pořádný kus méně slavnější Decapitated. Ráda bych pochválila obálku alba, která perfektně ladí s názvem desky a jež hlásá, že jsme tu každý sám za sebe. Cover art dal dohromady Lukasz Jaszak.

Anticult překvapil poměrně krátkým hracím časem (37:54) s osmi písněmi, ale jako shrnutí dvacetileté kariéry to považuji za promyšlený tah. Texty sepsal zpěvák Rasta a hudbu složil Vogg – který desku produkoval - s pomocí bubeníka. Květnatý začátek úvodní písně Impulse značí, že nejde o další zapomenutelnou death metalovou kapelu. Tady se experimentuje se střídáním temp i různými podkresy, bohužel zpěv se trochu utápí. Naopak v Deathvaluation hraje zpěv prim a celkové zpracování a tempo je na jedničku. Dále tu máme Kill the Cult a já se sama sebe ptám – neslyším budoucí hitovku a favorita živáků? Písnička podle mého gusta, navíc s jasným poselstvím. Další výborně kompozičně zvládnutou skladbou je mnohovrstvá One-Eyed Nation. Anger Line do nás buší od prvních tónů a tady dostává hodně prostoru ukázat své umění právě bubeník. Earth Scar je pořádná klepačka a refrén s čistým zpěvem a lehkým podkresem mě dostává do kolen. Jen kytarové sólo mi tam zrovna moc nesedí, dle mého ubírá na momentu. Podívejte se na videoklip od vyhlášené polské produkční společnosti Grupa13:

Předposlední Never je nejdelší písní na albu se stopáží 6:04. Experimentuje, balancuje jak s technikou, tak s melodiemi a já mám pocit, že na takový typ skladby si člověk musí postupně navyknout. K písni vydali ofiko klip, tak si to můžete otestovat sami:

{youtube}Dzsnunj-5gg{youtube}

Závěrečná a nejkratší (2:50) skladba Amen je (téměř zcela) instrumentální, ale nenechte se mýlit, rozhodně se nejedná o žádnou výplň! Oceňuji, že přinesla zádumčivé tóny i to, jak se postupně vytratila do ztracena.

Většina pravověrných nadšenců death metalu nedá dopustit na ikonické čtvrté album kapely a novější desky odsuzuje, protože nedosahují takové technické vyspělosti.  Ano, Blood Mantra i Anticult sázejí na opakování podobného vzoru, co se týká strukturování skladeb, ale funguje to a stále dokáží překvapit a chytnout posluchače.  Pokud ryzí death metal neposloucháte a třeba vás z něj bolí hlava, zkuste něco melodičtějšího a variabilnějšího. Třeba právě Anticult.

Název nosiče: Anticult
Interpret: Decapitated
Žánr: death metal
Skladby: 01. Impulse, 02. Deathvaluation, 03. Kill the Cult, 04. One-Eyed Nation, 05. Anger Line, 06. Earth Scar, 07. Never, 08. Amen
Stopáž: 37:54
Vydavatelství: Nuclear Blast
Hodnocení: 90 %

< Předchozí		Další >