V archaickém období starověkých společností ještě panovalo přesvědčení, že lidské smýšlení, pohnutky i vášně ovládají bohové, člověku je vnuknuto jeho počínání tak říkajíc shůry. To nalezneme ve Starém zákonu i v Homérových zpěvech. Teprve přemýšliví Řekové doby klasické - v časech Solóna či Thaleta - dospívají k názoru, že existuje lidská mysl a vytyčují heslo "Poznej sám sebe". A zajímají je ty neviditelné, skryté myšlenkové procesy, které se odehrávají jako reakce na vnější dění a další podněty. Aniž by tušili, vymezují základy vědy o mnoho později nazvané psychologie.
Americký psycholog a publicista Morton Hunt se v objemných Dějinách psychologie - svou knihu rozčlenil do dvacítky kapitol - zaměřil na proměny, kterými psychologie v průběhu dějin prošla. Ve čtivě napsaném (a do češtiny čtivě přeloženém) textu se pokouší přiblížit, jak jednotliví učenci tento obor vymezovali, jak jej vykládali a čím jej obohatili, nakolik ovlivnili své následovníky.Nejprve probírá nejstarší období, řeckou i římskou éru, kdy vzdělanci byli schopni pojmout a rozvíjet veškeré dobové vědění - mezi takové zajisté patřili Platón nebo Aristoteles. Později přicházejí na scénu stoikové, věřící, že jedině ovládáním emocí lze dojít klidu, ale také křesťanští pisatelé, kteří se horlivě zabývají takovými pro ně znepokojivými jevy, jakým je třeba sexuální puzení. A také dokazovali (např. Augustinus), že mysl a duše živého člověka je totéž, aniž by si byli jisti, zda naše vnímání skutečně odráží realitu. Podle některých historiků bylo Augustinovo učení předchůdcem dokonce i psychoanalýzy!
Po pádu antické civilizace nastalo bezmála celé tisíciletí temnoty, z níž lidstvo (aspoň to evropské) pozvolna vyváděly takové osobnosti jako Tomáš Akvinský, Descartes, Locke nebo Kant, vesměs filozofové, jejichž domněnky Hunt shrnuje pod označení předvědecká psychologie. Hunt mezi první "zkoumatele" psychologie uvádí tzv. fyzikalisty, přesvědčené o měřitelnosti psychických procesů. Řadí sem Mesmerův magnetismus, Gallovo měření lebky, Helmholtzovyexperimenty s prostorovým vnímáním atd. A zrod psychologie klade do jednoho prosincového dne roku 1879, kdy skupinka vědců na Lipské univerzitě zkoumala časový interval mezi okamžikem sluchového podnětu a fyzické reakce na něj.
Od toho okamžiku průzkum lidského čití i myšlení košatí, vynořují se badatelé, kteří konstruují dodnes vlivné směry - stačí zmínit Freudovu psychoanalýzu s vhledem do podvědomí nebo behavioristy, kteří naopak hledali spojitost mezi zvířecím a lidským chováním. Mezi ně je zařazen rovněž ruský vědec Ivan Pavlov (právě po něm je pojmenována jedna stanice pražského metra), podle něhož veškeré naučené chování, ať již osvojené kdekoli, není ničím jiným než dlouhým řetězcem podmíněných reflexů. Každopádně behavioristé odmítali odhalování nitra a zabývali se jen vnějším jednáním.
Tvaroví psychologové, jim je také věnována celá kapitola,řešili problémy dodnes atraktivní, a sice zrakové klamy. Lidská mysl si o některých viděných objektech - často se jedná o kresby či malby - vytváří mylné výklady nebo iluze. Asi nejznámější iluzí je iluze pohybu, která vzniká dostatečně rychlým posunem jednotlivých statických obrázků; na tom je založené předvádění filmů v kinech, pokud ještě existovaly v podobě filmového pásu. Některé proslulé zrakové klamy připojuji: která úsečka se zdá být delší? vidíme vázu nebo siluety tváří? může existovat takto pojednaný trojúhelník? je takovéto schodiště myslitelné?
Psychologie se rozštěpila do množství směrů (v USA je jich prý nyní uznáváno 58!): Hunt svého čtenáře provází po těch nejdůležitějších. Všímá si osobnostních, vývojových. sociálních psychologů, pozornost upíná na psychology vnímání, na motivační a emoční psychology, na psychoterapeuty, ale také pohlédne, jak psychologie může být zneužívána.
Použijeme-li "náš" test inteligence na odlišná, málo asimilovaná etnika (romská, arabská, černošská), nejspíš vyjdou jiné - horší - výsledky nežli při zkoumání plně vřazeného (bělošského) příslušníka zdejšího civilizačního okruhu. Jenže není to způsobeno tím, že některé otázky či témata mohou být pro ně nepochopitelná či neuchopitelná? Další aktuální zneužití lze nalézt v propagandě a reklamě,které sledují jediný cíl - přesvědčit o naprosté správnosti nabízených sdělení. Ovšem poznatků psychologie lze využít i v soudní síni, kde jak známo nerozhoduje spravedlnost, nýbrž právní kličky, přesvědčivost důkazů a důvěryhodnost svědků či soudních znalců.
K čemu dospěly nejnovější výzkumy v psychologii? Ve letitém sporu, zda pro vývoj dítěte je důležitější genetická předurčenost nebo výchova, se vynořuje řekněme "sjednocující" odpověď, že naše vrozené tendence se utvářejí a vyvíjejí prostřednictvím zkušenosti a že že zážitky jsou vnímány a interpretovány pomocí vnitřních předpokladů. Podobně je konstruována odpověď na pradávnou otázku, odkud pocházejí myšlenky - jsou výsledkem zkušeností a učení, avšak zformovány neuronovými předpoklady.
Prozatím platí, že i ten nejdůmyslnější počítač je v mnoha ohledech horší než kterýkoli průměrný člověk právě proto, že si není (ještě) vědom sebe jakožto entity. Albert Einstein měl pronést postřeh, že nejnepochopitelnější věcína světě je to, že svět je pochopitelný. Hunt se naopak
snaží čtenáře dovést k poznání, že naše pochopení světa je pochopitelné, jak zní poslední věta jeho knihy.
Morton Hunt: Dějiny psychologie
Přeložili Renáta Mlíkovská a Ivo Müller
Vydalo nakladatelství Portál, Praha 2015. 710 stran
Hodnocení: 100%
Foto: kniha
| < Předchozí | Další > |
|---|