Reklama
Banner

Tuomas Seppälä (Amberian Dawn): „Mám v hlavě soukromé rádio.“

altFinští melodic metalisté Amberian Dawn vydali své první album v roce 2008. Nyní po čtyřech letech na hudební metalové scéně vydali čtvrté album s názvem Circus Black, které obsahuje i duet se známým zpěvákem Timem Kotipeltem ze Stratovarius. Zda jim tato spolupráce pomůže k většímu zviditelnění ukáže až čas. O kapele, novém albu a mnohém dalším jsme si povídali se zakladatelem kapely Tuomasem Seppäläm, který je také hlavním hudebním skladatelem a klávesistou skupiny. Na konci článku najdete audioverzi rozhovoru.

 

Hned ze začátku bych tě poprosila, zda bys krátce představil Amberian Dawn a vaši hudbu pro lidi, kteří o vás ještě neslyšeli.

Amberian Dawn je skupina, kterou jsem založil zhruba před 5 lety. Na samotném začátku jsem stál spolu s Heidi, během tohoto období s námi spolupracoval i Heikki. Heikki Saari se k nám později znovu vrátil a nyní je naším současným bubeníkem. Jukka Koskinen je náš basák (známý je hlavně díky práci na Winter Sun). Dalším členem je Kimmo Korhonen – kytarista, který stíhá hrát ještě ve skupině Waltari. Kasperi Heikkienen a já – Tuomas Seppälä hrajeme na kytaru a klávesy. Naše hudba by se dala zařadit do melodic metalu. Hudba však není náročná. Máme spoustu fanoušků, kteří vůbec netíhnou k  heavy metalu. A myslím si, že Heidi je zkrátka lehce poslouchatelná a zalíbí se. Pokud tedy nemá někdo rád heavy metal, pořád se mu může líbit Amberian Dawn.

Pamatuješ si na nějaké koncerty, které jste měli v České republice?

Ano, samozřejmě. Hráli jsme v ČR už třikrát. Pokaždé zde byla úžasná atmosféra a měli jsme vyprodáno. Troufám si dokonce říct, že nejlepší publikum jaké jsme kdy měli, bylo právě zde v České republice.

Takže si myslíš, že čeští fanoušci jsou skvělí?

Jasně, vždycky tu rádi hrajeme a doufám, že se do České republiky zase jednoho dne vrátíme.

Často jste přirovnáváni k Nightwish. Co na to říkáte?

To se hodně říká. Slyšel jsem to už několikrát. Není to nic nového, že lidi srovnávají Heidi s Nightwish, ale osobně to nějak neřeším. Je to zcela normální. Lidi budou vždycky srovnávat jednu skupinu s druhou skupinou. Neznám žádnou skupinu, která by se nedala s nějakou jinou srovnat. Je velmi těžké konkrétně určit hudbu, snadnější je ji přirovnat, a proto se to děje. Jen vím, že  kluci z Nightwish jsou super lidi a skvělí muzikanti.

Jak se tedy liší Amberian Dawn od jiných metalových skupin, kteří také mají zpěvačku?

Samozřejmě. Obě skupiny, naše i Nightwish, mají ve skupině zpěvačku, to je pravda. Ale myslím, že hudba je v podstatě odlišná. Pokud bychom vymazali onen hlas zpěvačky, myslím, že by lidé spíš poznali onen rozdíl ve stylu hudby. Každá skladba je specifická.

Jméno vaší skupiny působí docela poeticky.  Co stojí za vznikem jména?

Vzniklo vlastně hned v začátku, kdy jsme všichni formou brainstormingu přemýšleli nad názvem skupiny. Bylo strašně těžké přijít s nějakým novým názvem. Výsledkem byl tento náš společný výplod. S názvem se však také pojí i příběh, který si můžete přečíst na našich oficiálních webových stránkách.

Letos jste vydali nové album - Circus Black. Mohl bys nám album více přiblížit? Jak se liší od předchozího?

Celkově každé naše nové album se nějak liší. Rozdíly mohou být malé, ale myslím, že na každém albu se objevuje velmi specifický zvuk, tón. Circus Black považuji za nejvíce symfonické album vůbec. Naše hudba celou tu dobu zrála a mnoho lidí říká, že skladby na Circus Black jsou více propracované, vyspělé. Já skládám hudbu od 13 let. Celkem už okolo 25 roků a pořád si myslím, že neustále měním způsob psaní skladeb. Dokonce stačí jeden rok mezi alby a cítím zde malý rozdíl ve stylu.

alt

První píseň z alba Circus Black se jmenuje Cold Kiss. Tu ztvárnil spolu s Heidi i Timo Kotipelto. Mohl bys nám přiblížit, jak probíhala spolupráce? Jaké to bylo pracovat s takovou hvězdou?

Bylo to docela normální...  Nevím, zda víte, že Jörg Michael (bývalý bubeník Stratovarius) je nyní naším manažerem, a protože probíráme spoustu věcí, zmínil jsem se mu o tom, že hledáme nějakého zpěváka, který by byl náš host. Zeptal se mě, proč nekontaktuji Tima. Všichni jsme si mysleli, že jeho hlas by byl pro naše album naprosto skvělý, a tak jsme mu navrhli spolupráci a on souhlasil. V podstatě to bylo opravdu snadné. O našem stylu hudby věděl, a tak si nechal poslat demo skladby, zda by seděla k jeho hlasu, a aby měl jistotu. Píseň se mu moc zalíbila a bylo hotovo.

Pro tuto skladbu byl natočený i videoklip, kde se Timo objevuje. Jaké celé natáčení bylo a na jakém místě vzniklo?

Video se natáčelo na několik etap. A Amberian Dawn zrovna nebyla u natáčení, když se dělala pasáž s Timem, ale úsek, kdy hrajeme jako skupina, byl natočený ve Finsku v Helsinkách. Přesněji jsme natáčeli ve slavném místě – Nosturi. Celé video režíroval Ville Lipiäinen , který nachystal i scénu ve Švédsku, kde byl i Timo. Takže jsme vlastně s Timem nebyli na stejném místě, ve stejnou dobu. Potom se video nastříhalo a části se daly dohromady.

Dalším hostem na albu je Jens Johanson, hrající také ve Stratovarius. Také se podílel na vašem třetím albu. Proč zrovna Jens?

Poprvé jsem Jense potkal je tomu tak 2 roky zpátky. A v okamžiku, kdy jsme se dali dohromady, padli jsme si do noty. Já hned oceňoval jeho hraní a Jensovi se líbilo to moje. Toho jsem si moc vážil. Když jsem byl malý, byl mým idolem. Myslím, že mezi námi vzniklo i nějaké přátelství. Během roku se teď občas vídáme. Takže jsem se přirozeně nebál se ho zeptat na spolupráci na albu. Jens okamžitě souhlasil.

Takže Jens bude i na vašem dalším albu?

To je docela pravděpodobné. Bylo by to super. Myslím si, že jeho styl hraní velmi vyhovuje naší skupině a spolupráce s ním jde hladce a je přirozená. Proto doufám ve další spolupráci i v budoucnu.

alt

Spolupráce se slavnými hvězdami jako je Timo a Jens vetšinou pomůže skupině k větší popularitě. Krásný příklad je Sonata Artica, která spolupracovala s Stratovarius na turné v roce 2000. A nyní je Sonata Arctica na pomyslném vrcholu metalové scény. Zaznamenali jste i vy větší zájem od medií, nahrávacích studií a fanoušků?

Nemyslím si, že by se stalo něco senzačního po spolupráci s nimi. Naše kariéra jde s časem nahoru rovnoměrně. Samozřejmě ale v budoucnu doufáme ve větší zájem.

Dočetla jsem se, že váš obal alba Circus Black je velmi podobný obalu Imaginaerum od Nightwish. Co si o tom myslíte?

To může být pravda. Nějaké podobnosti zde opravdu jsou. Byla to docela náhoda. Začali jsme plánovat návrh našeho obalu dlouho dobu před tím, než Nightwish vyšlo ven se svým vlastním, takže jsme vůbec netušili, jaké oni mají návrhy. Každopádně nechceme, aby se to opakovalo. Vlastně je to i vtipné, že jsou zde takové podobnosti.

A co si myslíte o recenzích? Čteš je? Bereš si z nich něco k srdci? Nebo je vůbec neřešíš?

Když jsem začal svou kariéru, věnoval jsem jim hodně pozornosti a snažil se pochopit, proč lidi napsali ono a ono. Ze začátku to pro mě bylo velmi těžké, protože jsem většině nerozuměl, ale časem si zvyknete. V současné době už je tolik nečtu. A když ano, jen když na ně náhodou narazím. Nyní vím, že je to názor jednoho člověka a neberu je tolik vážně. Zkrátka někomu se naše práce líbí, jinému ne. A každému se člověk nezavděčí nikdy.  To jsem se naučil, a to je také důvod, proč už recenze naší hudby tolik neberu vážně.

Máš nějakou oblíbenou písničku z nového alba? Nebo z toho předchozího?

Mí osobní favoriti z posledního alba jsou Kiss, Crimson Flower a možná i Guardian. Je pro mě těžké zodpovědět tuto otázku, protože jsem tyto písně skládal a podílel se také na jejich předprodukci. Takže občas se mi i stalo, že se mi víc líbil song v předprodukci, než v konečném výsledku. Zase na druhou stranu, když se mi méně líbí předprodukce, může být finální song o to lepší.

Metalová a rocková hudba je v České republice velmi populární, ale podpora médii není tak velká. Zato Finsko je metalový ráj. Co je těžší? Hrát v zemi, kde je spousta metalových skupin, nebo v zemi, kde jich je málo, ale jejich podpora je téměř nulová?

Na to se dá těžko odpovědět. Pocházím z Finska a zde je opravdu mnoho metalových skupin. Sitauaci  moc nemůžu porovnat, protože jsem nikdy nežil v žádné jiné zemi. Je pravda, že s reputací je to horší. Lidé u nás poslouchají metal ve velkém, máme několik rádiových stanic (některé i národní), které hrají jen metal. Na jednu stranu je to dobře, ale má to i negativní dopad. Faktem je, že mezi obrovským množstvím skupin se lze hůře prosadit. A každý den hraje někde nějaká metalová skupina. Je těžší najít si větší publikum. Ale obecně lidé u nás velmi rádi poslouchají heavy metal. Rádia je hrají, a tak mají skupiny docela velký prostor na to, aby se do medií dostaly.

alt

S jakou skupinou byste jeli rádi na turné? Dvakrát jste byli s Epicou. S kým dalším?

Rád bych jel na turné s kapelami, které hrají melodic metal. Také jsou velmi důležití členové skupiny, protože když jste na turné, musíte s nimi strávit spoustu času a dobře spolu vycházet. Pokud strávíte spoustu času v autobuse do konfliktu se lze dostat velmi snadno. Takže je to většinou o sympatiích a toleranci. My jsme měli zatím vždy štěstí na strašně vlídné skupiny. Tak doufám, že nám toto štěstí vydrží i do budoucna, a že potkáme další super lidi a budeme s nimi moct hrát. Asi by bylo super jet na turné se Stratovarius. Navzájem bychom se mohli doplňovat. Timo by se mohl ukázat během našeho představení a já během jejich. To by byla zřejmě pěkná kombinace.

Co máš na turné nejraději a co máš rád nejméně?

Myslím si, že jet na turné je fakt něco… Ani nevím, jak bych to vyjádřil. Je to jako vstoupit do jiného světa, velmi se to liší od světa, ve kterém žijeme každodenně. A když turné skončí, vždycky je strašně těžké se zase srovnat do denního koloběhu. Tam jsou lidé všude a pořád, neustále se něco děje a potom přijedete domů a nemůžete relaxovat. Osobně turné miluju. Je skvělé hrát každý den v cizím městě. Je to úžasné. Například uděláte koncert ve Francii. Potom si možná tak dáte pivo a jdete spát do autobusu. Když se probudíte, jste zase v jiné zemi, v jiném městě. Ani nejste unavený, protože po celou cestu můžete spát. Je super procestovat třeba 15 zemí a být ve 20 různých městech, poznat rozdílné lidi, a to je přesně to, proč to tak miluji.

Byla hudba vždycky tvým životním snem? Jak jsi vůbec s hudbou začal?

Začal jsem hrát, když mi byly tak 4, možná 5 let. Rodiče chtěli, abych se začal učit hrát na klavír. Chodil jsem do hudební školy a na klavír jsem hrál asi 15 let. Takže jsem vlastně klasický klavírista. To je moje hudební minulost. Okolo 13 jsem začal skládat, a když mi bylo 15 – 16 roků, začal jsem hrát na kytaru. Od začátku jsem měl takové domácí hudební studio, hudbu jsem skládal doma. Tak jsem dělal hudbu. Víte je jednodušší dělat hudbu přes počítač, takže může hrát i klavír i kytara a nepotřebujete skoro žádný talent. Jako mladý jsem neměl skoro žádné skupiny, ve kterých bych hrál. Když jsem založil Amberian Dawn byla to vlastně moje první opravdová skupina. Měl jsem před tím nějaké experimentální, ale nebyly to opravdové skupiny. Hudba byla vždycky náplň mého života, ale protože je velmi těžké se uživit pouze hudbou, musím mít i druhou práci. Takže mám vlastně 2 zaměstnání. Hudba je momentálně druhá v pořadí, protože se musím uživit, ale do budoucna bych byl rád, kdybych mohl dělat jen hudbu.

Jsi hlavním skladatelem písní. Kde bereš inspiraci?

V podstatě, když skládám nějakou píseň ani na nic nemyslím. Přijde to nějak samo. Obvykle si třeba brnkám na kytaru, nebo si zahraju na klavír nějakou melodii a dostanu nápad. A tenhle nápad je většinou takovým prvním kouskem puzzlí. Když mám teda tu prvotní myšlenku, začnu přidávat další hudební nástroje pro celou skupinu, počítač, bubny, basu atd. Takhle jsem vždycky skládal hudbu. Myslím, že moje kořeny jsou zapuštěny někde v heavy metalu, možná v 70. - 80. letech. Můj největší idol byl kytarista Ritchie Blackmoore, který hrál ve skupině Black Sabbath. Poslouchal jsem hodně metalu, takže to mě určitě ovlivnilo. Mám ale také oblíbené skupiny jiných žánrů, třeba Abba a Modern Talking. Je fakt, že znám málo lidí, kteří by poslouchali Modern Talking, to je zkrátka na heavy metal už moc. Nejspíš dokážu poslouchat rozdílné žánry bez toho, abych byl zaujatý. Klidně si poslechnu disco, nebo techno. Neřeším zkrátka styl hudby. Je pro mě důležité, zda je dobrá kompozice a zní dobře hudba. Jestli je to black metal, nebo něco jiného to neřeším. Mám rád dobrou muziku, ne určitý žánr.  

Potom co složíš hudbu, Heidi složí k hudbě slova?

Ano, vždycky to děláme v tomto pořadí. Udělám před produkci písničky v domácím studiu, takže použiju počítač, bázi kytary, nebo použiju pouze počítač a hraju klávesovou pasáž, kytarovou pasáž a potom vokální část s kytarou nebo s klávesy. Poté pošlu demo Heidi a ta napíše slova. Měli jsme jen jednu výjimku, když jsme dělali naše druhé album. Řekl jsem Heidi, že bychom měli zkusit něco jiného. A tak jsme postup obrátili. Heidi napsala slova a já pak skládal hudbu. Tak vznikl Lionheart a je jediný, který vznikl tímto způsobem. Takže jedna výjimka tu přeci jen je.

Ve vašich textech se často objevuje mytologie. Je to Heidin koníček?

Myslím, že se zajímá o různé druhy mytologie. Četla spoustu knížek o Kalevale a další druhy národní poezie. Nevím, jestli je to přímo její koníček, ale zajímá se o to dost. Osobně, moc slova neposlouchám. Mám rád spíš samotnou hudbu. Zpěváka beru jako rovnocenného hudebníka kytaristovi, nebo basákovi, nebo bubeníkovi. Heidi ví, že poslouchám spíš samotnou hudbu, než slova a navzájem si to tolerujeme. Možná právě v tom je ta síla. Já na text moc nedám, ale pro Heidi je text důležitý.

alt

Stane se vám někdy, že máš prostě okno a nevíte, co skládat?

Jasně. V podstatě určitým způsobem o hudbě přemýšlím pořád. Často i nevědomě. Třeba když řídím auto. Prostě mi hlava pořád jede. Říkám, že mám v hlavě soukromé rádio, které pořád hraje. Možná že po cestě složím i dvě písničky, ale než dojedu domů, celé to zapomenu. To se mi stává pořád. Z těch všech nápadů jsem schopný si zapsat tak 10%. Zbytek zapomenu. A někdy když jedu domů, chci složit nějakou písničku a zkrátka to nejde. Naučil jsem se už, že nemá smysl se do toho nějak tlačit. A když si přehráváte pořád něco v hlavě, pak se může stát, že chytnete do ruky kytaru a ono to přijde samo.

Jaké máte plány do budoucnosti? Chystáte se na turné a co dál? Máte turné i na poslední album?

Jo, minulý podzim jsme byli na turné spolu se skupinami Tristania, Van canto, Xandria a Serenity. Všichni doufáme, že dostaneme další příležitost vyjet na turné. V dnešní době je však velmi těžké dostat skupinu na turné, protože obecně se odbyt CD snižuje. Problém je celosvětový a všichni vědí, že hlavním zdrojem peněz na turné jsou právě nahrávací studia, když ty budou mít méně peněz, bude i méně turné. Turné je opravdu drahá záležitost, a pokud jej nefinancují nahrávací studia, nevím, kdo jiný by měl. Hlavně je to docela špatné pro fanoušky. Lidé chtějí vidět skupinu naživo na turné, ale když nejsou peníze?

Máš nějaký vzkaz pro české fanoušky?

Rád bych řekl za celou skupinu Amberian Dawn, že si vždy návštěvu České republiky užíváme a letos tomu není jinak. Česko je opravdu krásná země. Osobně jsem byl zrovna loni na dovolené v Praze. Asi na týden. Je to úžasné město. K tomu všemu je právě v ČR náš kytarista Kimmo Korhonen. Také na dovolené. A jak už jsem říkal, v Česku jsou zkrátka nejlepší fanoušci.

 Audio verze rozhovoru (v anglickém jazyce, in English):

 

Děkuji Veronice Dominikové za překlad a mé sestře Šárce za pomoc při vzniku rozhovoru.

Zdroj foto: amberiandawn.com



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Mandrage: Akustické turné jsme chtěli udělat jinak, než ostatní kapely a teď hrajeme divadlo!

Mandrage 200Kapela Mandrage má za sebou první čtyři koncerty svého akustického turné. Za čtrnáctiletou existenci kapely je to poprvé, co se na podobné turné vydala. Koncerty reflektující historii kapely je možné navštívit v divadlech ve vybraných městech Č...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Vášeň ku knihe alebo príbeh emancipácie žien

zeny200Ako napovedá názov knihy, pôjde o vášeň, o silné emócie a zmenu sociálneho postavenia. To všetko má za následok kniha. Dnes vymierajúci predmet, do ktorého musíme mládež nútiť, v 18. storočí kľúč k pokroku a vzdelanosti.

...
Záchranná mise Ferdy Mravence

ferda mravenec mala scena zlinZlínské divadlo Malá scéna uvedlo poslední zářijový den pohádku z pera Ondřeje Sekory Ferda Mravenec aneb Škola jízdy na kolečkových bruslích. Tu si otevřel Ferda Mravenec, sympatick...

Expendables: Postradatelní 2: sólo pro akční hrdiny

postradatelni 2Pokračování úspěšného akčního trháku nabytého filmovými hvězdami je tady. Kdyby mi někdo před natočením Expendables řekl, že se v jednom filmu sejde taková herecká sestava, asi bych mu opravdu nevěřil a označil ho za blá...

THREE iN – tři live kapely bořily Lucernu pro Dům světla!

altPoslední květnový večer tři výborné české kapely rozličných žánrů věnovaly svá představení Domu světla. Benefiční koncert na podporu boje proti AIDS se zúčastnila přední ska kapela Fast Food Orchestra, Andělem ověnčení ...