Banner

Vlídné Ovace nevlídnosti

Email Tisk

altNová kniha Sylvy Lauerové nese název Ovace nevlídnosti a obsahuje výběr poezie z let 2010-2012. Titul vás upoutá nejen svým paradoxním názvem, ale i graficky velmi zdařilou vazbou s netradičním průsvitným přebalem, který svým pergamenovým vzhledem evokuje pocit tajemna a neuchopitelnosti, něžné nevlídnosti. Autorkou grafických ilustrací, velmi přiléhavě a vkusně doplňujících text básní, je Monika Sedlářová.

 

 

O samotné básnířce a spisovatelce Sylvě Lauerové se v anotacích můžete dočíst zejména to, že je řazena mezi kontroverzní osobnosti české literární scény se sklonem k provokování a tvrdošíjnému zachovávání extrémní tvůrčí polarity… Zda ona sama se s touto charakteristikou ztotožňuje nevím, ale je možné, že její pohled na svět a události v něm je natolik reálný a přesný, že si s tím ti „takzvaně normální“ nevědí rady a uchylují se k podobným, extrémně laděným prohlášením. To však nic nemění na pozici Sylvy Lauerové mimo meze průměrnosti a obyčejnosti, neboť obsah veršů se dotýká i běžných témat s hlubokým vhledem do lidských duší v jejich rozervanosti, touze po lásce, dokonalosti a hledání smyslu žití.


Ačkoliv většina básní evokuje pocity deprese, bezradnosti a beznaděje, v mnohých lze nalézt i stopy humoru, sarkasmu a laskavosti. Některé glosují i společenské klima, aniž by však odradily čtenáře. Naopak – mohou jej nakopnout a inspirovat k dalšímu přemýšlení a sebereflexi, stejně jako verše o ztracených láskách, mládí, iluzích, ba i smrti. Protože i přes všechno to temnější ladění sbírky jím prosvítá naděje a víra – hlavně v sebe sama, v nekonečnost lásky a sílu přátelství.

Právě proto nesou niterná sdělení básnířky silný duchovní rozměr, se kterým nám předkládá laskavou nevlídnost. Nevlídnost, díky níž můžeme mnohem intenzivněji vnímat opačnou polaritu stavu naší mysli a emocí.

Na webových stránkách autorky ( www.sylvalauerova.cz ) naleznete nejen informace o ní samotné, ale i o jejím díle, akcích a projektech, do nichž vkládá svou energii. Z reakcí čtenářů zaujme výstižný obsahově-pocitový „výcuc“, který, podle mého názoru, velmi zdařile postihuje a shrnuje podstatu Ovací nevlídnosti: „... ve vlaku do Prahy mohla bych být označena zklamaným mimem toužícím po štěstí ve vlastním mozkem determinovaném světě nebo snad ještě lépe královnou bezradnosti, když  pořád čekám a ptám se  Kde je ten anděl ke mně milosrdný? Kde je ten, kdo křídlem mé pochybnosti smetá? Připadám si jak perpetuum mobile, pro které bolest je setrvalý stav. Už nechci víc tvé moře jedu…v naději vysypávám místo v srdci, kde po tobě zbyla stopa. V hlavě si promítám, jak jdu mezi stromy za tebou…opět domů… kde docela prostě-lidsky vytvoříš náladu vanilkovo-skořicově intimní, kde budeme vést naše pozdní monology a já v Tvé náruči a v touze znovu nacházím se i sebe a znovu se bojím, že zítra už nebude co říct.
Některé věci jsou tak prosté...
Tvé verše mám ráda, i Tebe!
(Jitka, 32)

A komu Sylva Lauerová knihu věnovala?...“ možná právě Vám ne“

alt

Ovace nevlídnosti
Autor: Sylva Lauerová
Ilustrace: Monika Sedlářová
Vydáno: 2012
Počet stran: 111
Nakladatelství: van Aspen, s.r.o.
Hodnocení: 97%

Zdroj foto: sylvalauerova.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Věčný polštář z trávy Antonína Límana

vecny polstar z travy limanKdyby můj otec i matka
byli lučními kvítky,
mohli by se mnou sdílet
polštář z trávy,
až budu na cestách.
(Manjóšú 4325, XX)

 

 

...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Útěk z Berlína: smutné dobrodružství židovské dívky

Útěk z BerlínaNa podzim loňského roku se v Terezíně konala vzpomínková tryzna u příležitosti 70. výročí zahájení deportací českých a moravských Židů a současného vzniku terezínského ghetta. Akce se zúčastnila i dnes devadesátiletá Margot Friedlanderová, pamě...

Divadlo

Špagety a pizza na sto způsobů

improshow 200V rámci italského dne na festivalu Culturea se představila Improshow z Brna se svou osobitou dávkou vtipu a improvizace.

...

Film

V Českém Brodě se učili filmem a oslaví to festivalem

ucime se filmem 200Učíme se filmem je název projektu spolupráce, na kterém pracují místní akční skupiny z okolí Českého Brodu. Partnerem tohoto vzdělávacího projektu je občanské sdružení Harvest Films, jehož úkolem je odborné pora...