Reklama
Banner

Ďábelský Jeremy podmíněně

Email Tisk

clark200Pokud člověk chce mít dokonalý přehled o vyráběných vozech, zejména těch adrenalinových, strastech ledních medvědů, či trucštajfech  Evropské komise, dobře ví, že v The Sunday Times najde sloupek Jeremy Clarksona.
Pokud je člověk stejně postižený motoristickou vášní, ostrým humorem, střízlivým názorem na současný svět a starostí o ekologii jako náš Jeremy, má ale v Čechách prostě problém.

Anglický nedělník je nám platný jako zmrzlému kabát a podobně dostupný. Ale kde jinde si opatříme naprosto nezbytné, fundované informace o migrujících žabičkách, či plnokrevném dvanáctiválci, který se prý mění podobně jako Tyranosaurus rex? Sokol stěhovavý, údajný rexův potomek, je bezesporu nádherný pták, což mě volně přivádí (slovy autora) k titulu nakladatelství Dokořán Ďábelská jízda v citlivém překladu Aleše Drobka od Jeremyho Clarksona.
Jeho v pořadí čtvrtá u nás vydaná a opět naprosto nedostižná publikace obsahuje nedělní sloupky Timesů z let 2011–2013. Z motoristického hlediska zdánlivě naprosto pasé. Clarkson svým nezaměnitelným stylem hodnotí nejen modely mnohdy již notoricky známé, ale i šlechtice, které pravděpodobně v životě ani nepohladíme. Jenže díky Jeremymu pak velmi dobře víme, že Ferrari  458 Italia bylo stejně lepší…  Přestože informace o tom, odkud stříká adrenalin při krocení Aston Martin Vanqish je pro některé velice podstatná, nepřekoná vtip a moudrost v rebelantských sloupcích obsažený. Neomrzí.

Clarkson


Pokud člověk problém vyřeší, zažívá blahý pocit, úlevu. Když se při tom ještě málem umlátí smíchem, je to fajn. Ale když se dokáže poučit a zamyslet (nepovinné), pomáhá to i těm ledním medvědům, což je nezanedbatelné pro všechny. Právě proto nás Jeremy Clarkson neustále fascinuje, což mě volně přivádí ke zprávě pro některé velmi zarmucující: stahování z kůže a čtvrcení  Jeremyho  Clarksona se prý odkládá na neurčito. Někteří říkají, že do vydání dalšího titulu.


Autor: Jeremy Clarkson
Název: Ďábelská jízda
Nakladatelství: Dokořán
Rok vydání: 2015
Hodnocení: 99 %

http://www.dokoran.cz/index.php?&;p=book&id=875

( 1 hlas )

Zdroj: týdeník Naše rodina
Zdroj foto: nakladatelství


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Cena Waltera Sernera pro studenty

altLiterární cena se uděluje za nejlepší dosud nepublikovanou povídku roku, a to studentům středních škol.

 

...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Jak se žilo na černé listině

cerne 200Na přelomu 40. a 50. let, kdy naplno hořela studená válka, se v USA rozpoutal hon na komunisty, prý ohrožující americkou bezpečnost, z pohledu postižených připomínající dávné pronásledování čarodějnic. Počínání "vrchního inkvizitora" senátora McCarthy...

Její pastorkyně: Co ještě sneseš, děvčico?
ImageNárodní divadlo moravskoslezské před nedávnem uvedlo na svá prkna jednu z nejvýznamnějších her realistické dramatičky devatenáctého století Gabriely Preissové. Předpokládám, že o této hře už sl...
Frankenweenie - Domácí mazlíček: Když vědu neděláme s láskou

Frankenweenie-plakat-200Film z produkce Walt Disney Pictures s prapodivným názvem Frankenweenie - Domácí mazlíček je animovaným příběhem chlapce Viktora a jeho psa Sparkyho. Když Viktor nečekaně přijde o svéh...

Umělecký trojlístek Clarinet Factory, Alan Vitouš a Petr Nikl vtiskne Českému muzeu hudby originální světelnou a zvukovou tvář

clarinet perexHravou, fantaskní a působivou přehlídkou pro všechny smysly se stane dvojice únorových koncertů multižánrového souboru Clarinet Factory v impozantní dvoraně Českého muzea hudby v Praze. Poté, co 20.ledna vystoupili s americký...