Uhrančivý tanec podsvětím
Banner

Uhrančivý tanec podsvětím

Zoran Čirić hobo„Dýdžej“ Hobo je drsňák každým coulem, žije od mejdanu k mejdanu, svět má zalitý alkoholem a zakrytý dýmem z cigaret a jointů. Donedávna byl pouhým Zoxem a svou přezdívku Hobo používal jen v klubu, kde pouštěl hudbu. Pak to přišlo. Bratr Bokan dostal nakládačku a podrazil ho producent. Bokan byl hlavně muzikant a byl podle Zoxe ve všem lepší než on. Musel mu pomoct. Kvůli tomu použil i tátovu nelegálně drženou pistoli. Nestřílel, ještě ne. Jen s ní hrozil.

Doma to bylo prosté – máma se o všechny starala, táta vzpomínal na svou úspěšnou minulost a kluci si dělali, co chtěli. Jsou už dospělí. Tátu nebrali dávno, tedy hlavně Zox. Jeho vzorem přestal být jedné noci, kdy ho nechal s mámou v hořícím domě. Sám utekl. Od té chvíle si Zox myslí, že táta je srab a podrazák.

Jednoho dne se tenhle život od mejdanu k mejdanu, od sklenky ke sklence zhroutí. Hobo v mlžném opileckém oparu najde bratra s prostřelenou hlavou. Neví, jak dlouho je v oné místnosti, ví jen, že bratr nedýchá a cosi červeného mu zamazalo ruce. Policie tvrdí, že jde o sebevraždu. Otec to přijímá, matka se Zoxem ne. Tehdy se z něho stane jen Hobo – gorila Saši Barona. Nechce totiž, aby matka „zabalila život“, a jen mafián může přimět zkorumpovanou policii, aby potvrdila, že bratrova smrt je vraždou. To jediné matku může ochránit od žalu a chřadnutí.

Hobo se stane postrachem okolí. Je drsňákem za všech okolností, prochází se po tenkém ledě, ctí hierarchii, ale nehodlá se před nikým klanět. A jedno nebere vůbec – nenechá si vzít své přátelství s pozitivní Kinky a platonickou lásku k Darince. Když Darinka spáchá sebevraždu poté, co ji Baron potrestá za nevěru, Hobo jedná. Nehodlá se smířit s druhou sebevraždou v tak krátké době. Ale byla Bokanova smrt opravdu sebevraždou? Na to musíme přijít sami.

V románu Zorana Ćiriće najdeme všechny atributy, které patří k označení thriller – drogy, alkohol, sex, hazard, podivné obchody, surovost, konspiraci… Autor nás promyšleně vede světem, který není (naštěstí) každému přístupný. Světem, jenž přináší mnohé výhody, pokud je člověk na mafiánské straně, pokud není za nepřítele. To se však obratem může změnit a v mžiku se někdejší kápo ocitá na ošklivci. Román Hobo přísně odpovídá mafiánské literatuře, jak ji známe od amerických a italských autorů. Hlavní hrdina není vzorem ctnosti. Není lehké ho zařadit – váháme: je to citlivý kluk hrající si na drsňáka nebo jen odporný zabiják? Kyvadlo pravdy se zhoupne tu na jednu, tu na druhou stranu. Je těžké se rozhodnout, zda se stal mafiánem, aby pomstil bratra, nebo už ho nebavilo pracovat v obchodě s cédéčky a rozhodl se pro přepych v mafiánově suitě. Pokud přistoupíme na to, že je andělem pomsty, pak jeho plán přesahuje míru mstitele a spíš se blíží k hranici zločince, vyděrače a vraha. V opačném případě je to stejné…

Zoran Čirić hobo

Na knížce mi tak vadí jen jedno – dobře napsaný román, který vychází ve velmi pěkném překladu, mi kazí grafická úprava knihy. Jsem stará škola, a tak si myslím, že některé zásady by se neměly přecházet, že by se měly dodržovat. Začínat stránku koncem odstavce a končit jeho začátkem je pro mne rušící a nesnesitelné. Tyto „sirotky“ a „vdovy“ v knížkách nechci. Obdobně mne rozčilují různě dlouhá odražení odstavců. Překlepů jsem mnoho nenašla, což neznamená, že je jich sazba prosta. Spíš mne pohltil obsah a chyby jsem prostě neviděla. Ale prohřešky proti grafice mne ruší, ruší a také si myslím, že mnohé vypovídají o tom, jak moc si jejich autor váží vlastní práce.

Zoran Čirić – výrazná osobnost srbské literatury. Proslavila ho energická, živelná, umělecky přesvědčivá vyprávění o aktuálním životě, ve kterých prokazuje schopnost výtečného pozorovatele s citem pro pointy. Nevšední příběhy často umisťuje na periferie společnosti, do různých subkultur a míchá lokální kolorit s globální rock a jazz kulturou. Vydal pět románů, třináct povídkových knih a šest básnických sbírek. Žije v Niši, městě s „destruktivně-hédonistickou“ atmosférou.

HOBO
Autor: Zoran Ćirić
Překladatel: Jan Doležal
Vydáno: 2012
Stran: 250
Vydalo nakladatelství: Runa
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: Runa


 

Rozhovor

1. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

BMC perex1Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům pís...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Detektivku Bez duše jsem četla bez pauzy a bez dechu

bez duse 200V nakladatelství Motto vyšel debut mladému autorovi Martinu Stručovskému s názvem Bez duše. Anotace slibovala „skvělou detektivku z pera talentovaného českého autora“ a já už po zklamáních s podobnými označeními ani nevěřila, že říká pravdu....


Literatura

František Nepil pro všechny milovníky Vánoc

nepil200Ještě před vypuknutím krásného období adventu se objevila na trhu malá, roztomile vypadající kniha Vánoce mám rád s fejetony Františka Nepila. Na navození vánoční atmosféry a nálady nebo na večery v dece s čajem úplně ideální záležitost.

...

Divadlo

Zlín kráčí Za kulturou krok za krokem

krok 200Za kulturou krok za krokem je název unikátní losovací akce, která sdružuje podnikatele s podobným zájmem a hlavně dělá radost. Firmy si navzájem přeposílají své klienty a dělají radost těm stávajícím. My vám v tomto článku představíme, co nabízí Městsk...

Film

Ztraceni v Mnichově představuje trailer

ztrac200Režisér Petr Zelenka, tvůrce divácky úspěšných komedií Knoflíkáři, Rok ďábla a  Příběhy obyčejného šílenství se po sedmi letech vrací s novým snímkem podle vlastního námětu a  scénáře Ztraceni v Mnichově. Film, který vstoupí do českých kin 22. října, nab...