Radši nekoukat/ Beletrie pro dospělé
Banner

Radši nekoukat/ Beletrie pro dospělé

Email Tisk

radsi 200Pro mě je Motto už dávno symbolem pohody a odpočinku. Hlavně proto, že každá kniha je plná příběhů, u kterých si opravdu odpočinu. A proto jsem už dopředu věděla, že tahle knížka formátu „tak akorát do kabelky“ nazvaná Radši nekoukat mě jistojistě nezklame. Kdo zná Ivanku Devátou, ví, o čem mluvím. Tahle dáma umí uchopit každé slovo s takovou něhou, že výsledkem jsou fejetony psané životem. A v mnoha z nich jsem našla podobnost se svými prožitky a myšlenkami. A ještě něco: už samotná obálka bravurně vyvedená Ivou Hüttnerovou z dálky vybízí, abyste ji vzali do ruky. A tak jsem se začetla. Já mám ráda tyhle krátké příběhy. Dají se přečíst naráz, mají svoji myšlenku a nemusíte tu knihu odkládat uprostřed kapitoly. A v případě Ivanky Deváté jsou většinou humorné. A co víc, autorka si nezřídka dělá legraci i ze sebe, umí poukázat na svoje drobné chyby a nedostatky a klidně se svěří, kde je její slabina, anebo naopak nepokrytě a přesto skromně řekne, v čem je fakt dobrá.  

 

 

Ivanka tuto knihu věnuje svému synovi Markovi. V předmluvě pak přiznává, že je tato knížka nejspíš poslední, kdyby však přišlo téma, které by ji oslovilo natolik, že by opět zatoužila vzít pero do ruky a popustit uzdu svým myšlenkám, ráda to udělá. A stejně jako ona přeje čtenářům hodně štěstí a krásných chvil, to samé nechť popřeje spokojený čtenář autorce, která je ve svých bezmála osmdesáti letech neuvěřitelně vitální a je zdárným příkladem toho, že věk je opravdu jen číslo.

Já jsem napočítala čtyřiasedmdesát povídek. To je úctyhodné číslo vzhledem k počtu stran. Kdybych se měla zastavit u každé z nich, asi bych tu byla pěkně dlouho. Vybrat tu jednu nejlepší nejde, protože každá z nich je jiná, jinak zaměřená, jinak cílená. Ať už jsou to Srpnové Vánoce, Bulvár v ústním podání, Rourárna, Štědrý celý den, Nejlepší dárek nebo snad Pozitivní přístup, jedna je lepší než druhá. Napustila jsem si vanu, kápla tam trochu levandule a začetla se. A tohle jsou ty nejlepší chvíle pro odpočinek, které znám. Co na tom, že prádla mám plný koš a k večeři byly zase párky? Jednou za čas mi rodina tenhle „můj komfort“ dopřeje. Obdivně jsem četla řádky a s údivem mi došlo, že je toho mnoho i mezi nimi. A tak to má být. Autorka napsala pro svoje potěšení to, o čem přemýšlela. Ale jistě si přála, aby si v tom jejím psaní při čtení každý něco našel. A to se opravdu povedlo.

rads 1

 „Ivanka Devátá má dar vidět i v běžných věcech a událostech všedního dne zajímavé náměty pro své fejetony, čerpá je ze života své rodiny, ale pozornost věnuje i lásce, vztahům, nemocem, náhradním dílům, ale třeba i bulváru…“ Tohle se píše na zadní straně knížky. A všechno je do puntíku pravda. Tak například mě, jako autorku podobných povídek, nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, co si myslí věci, například diář nebo galoše. Člověk se pořád učí. Milá Ivanko, děkuji za inspiraci!

P.S. Jo a ještě jedna věc: je tomu nějakých 15 let, co jsem paní Deváté psala prosebný dopis o spisovatelskou radu. A představte si, že mi odepsala. Prý se nemám vzdávat a dělat to, co mám ráda, bez ohledu na to, co si myslí ostatní. A taky psala, že mi drží palce. No tak to vidíte, ona mě vlastně podpořila na mojí spisovatelské cestě, ani to neví. Báječná paní!    

Název: Radši nekoukat
Autor: Ivanka Devátá
Žánr: Beletrie pro dospělé
Ilustrace na obálce: Iva Hüttnerová
Grafická úprava obálky: Robert Imrych
Odpovědná redaktorka: Miluše Krejčová
Technický redaktor: Lubomír Kuba
Vydalo: Nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s., Praha 4
Rok vydání: 2014, vydání první, vázaná, číslo publikace 18705
Obálka: Marcel Bursák/PT MOBA
Počet stran: 180
ISBN: 978-80-267-0181-1

http://www.albatrosmedia.cz/radsi-nekoukat.html

    
                                                   


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 36

Z archivu...

Čtěte také...

Dobrodružné pátrání po historii knihoven dětskýma očima

Vášspolkla me knihovna200niví čtenáři se vyznačují přeplněnými knihovnami a hromadami knih v okolí postele a stolů. Kdykoliv se pokusí udělat si v knihovně pořádek, ztroskotá jejich úsilí na první knize, kterou vezmou při úklidu do rukou a začtou...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Svět podle Vacátka: nejen nostalgie

zlociny a vasne pana vacatka kovarikovaVstupte do lepší společnosti! Kokainistka, penězokazec, kasaři, kapsáři, prostitutky, podvodníci… Potkáte je v knize Zločin a vášně za rady Vacátka. Autoři Blanka Kovaříková a

Divadlo

Putování za zaniklým divadlem

Divadla 200V  tematické edici Zmizelá Praha právě teď vydává nakladatelství Paseka ve spolupráci s Národním muzeem (jeho Divadelním oddělením) práci teatroložky Olgy Vlčkové (*1976) s názvem Divadlo a divadelní scény.

...

Film

Jaké to je 154 krát zemřít? Aneb nesmrtelná Červená

cervena200Na Soňu Červenou mám živou vzpomínku. Byla jsem s rodiči v Národním divadle na Čapkově hře Věc Makropulos, kde ztvárnila hlavní roli. Psal se rok 2005. Tenkrát jí bylo osmdesát a mě ani ne dvacet. Po vystoupení jí ministr kultury předal státní vyznam...