Láska, hádky, chtivost, závist, nemoc, alkohol – život? Nadčasovou divadelní hru si tentokrát rozebralo Divadlo Šumperk pod režijním vedením Petra Štindla.
Psychologické divadelní drama Tennesseeho Williamse z roku 1955 patří mezi jeho druhou inscenaci, která získala Pulitzerovu cenu. Často se hraje až půl třetí hodiny, ovšem tento fakt se naštěstí nestal důvodem k tomu, aby se režiséři nepouštěli do nových zpracování.
Velkému množství režisérů se podařilo stěsnat děj do dvou hodin, což je pro běžného diváka mnohem přijatelnější délka představení. Učinil tak i šumperský režisér Petr Štindl. Premiéru jsme mohli zhlédnout 17. září 2011 v Šumperku. Po Novém roce se inscenace v Divadle Šumperk hraje nadále.
V jednoduchosti je síla
Osm postav, jednoduché výstižné kostýmy, děj plný vypětí a emocí, tímto způsobem bych charakterizovala šumperské zpracování. Scéna divadla přenesla diváky do šatny amerických fotbalistů, zde se odehrála první scéna zlomeného Bricka (Matěj Kašík) a jeho manželky ,,kočky“ Maggie (Vendula Nováková).
Brick byl v době svého mládí pohledný a úspěšný fotbalista. Po sebevraždě nejlepšího přítele Skippera a po zranění svého kotníku se však ocitl na rozhraní manželské, ale především životní krize. Začal tedy hledat útěchu v alkoholu. Maggie, toužící po starém dobrém Brickovi, se nehodlala s jeho stavem smířit a prohrát boj o manžela. Ten k ní od přítelovy smrti cítil až nenávist. K nápadné dějové linii se zde vyskytly hned dvě další – chorý otec (Petr Komínek) a nemorální podlézání druhého syna Goopera (Jiří Bartoň) i jeho manželky Mae (Bohdana Pavlíková) jen proto, aby zdědili tatíčkovo jmění.
Tatíček, posílen falešnými nadějemi doktorů i svou buldočí povahou, se pokouší vyřešit životní krizi svého syna Bricka namísto léčení své nemoci. Neuvědomil si totiž, že zpráva o jeho uzdravení byla pouze milosrdná lež. Jeho potenciální dědici byli však dosti bystří, aby fakt odhalili, a tak začali všemožně tatíčkovi podlézat a přetvařovat se. To nebyl případ tatíčkovi manželky (Olga Kaštická) a Maggie, která celou dobu ztělesňovala kočku na rozpálené plechové střeše. Metafora se v ději objevila vícekrát a dokonce celý děj zakončila. Symbolizovala totiž jakési životní motto zoufalé ženy, která touží po šťastném manželovi.
Střet lásky životní mizérie a lidské podlosti v divákovi vyvolává určitě mnoho různorodých pocitů. Navíc složitý děj byl díky dobře napsanému scénáři, monologům a výkonům herců, zcela jasný a dostatečně důrazný. Proto se zpracování rozhodně řadí k jedněm z nejlepších představení šumperského divadla za poslední období.
Foto zdroj: www.divadlosumperk.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Milí čtenáři, s prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou chybět ani tipy na ...
Čtvrtý ročník rodinného festivalu Holešovská Regata se koná 20. – 21. června v areálu holešovského zámku. Právě u zámku úspěšně proběhla rekonstrukce nádvoří, což nalákalo organizátory festivalu k uspořádání několika divadelních ak...
Čas od vydání Busny TAM rychle utekl a už je tady její pokračování s názvem Busny ZPĚT s podtitulem Vracíme se z Afriky.
Už je to skoro zvyk. Profesionální divadelní soubor, kterému se říká Burani uvádí na jevišti pravidelně nové, často provokující díla ze světového repertoáru. Tak i divadelní hra pro pět herců, Parchant v klobouku, má zde českou premiéru.
Už dříve čeští filmaři, inspirováni skutečnými událostmi, učinili protagonistou svých filmů zločince (připomenu aspoň Sametové vrahy a Kajínka), a přitom se zjevně pokoušeli čerpat z poetiky amerických thrillerů. Takže leckdy převáží výrazová expresivi...