V poslední době je moderní všímat si darů přírody a s tím souvisí i trend jezení divokých rostlin. Na ruku mu jde i kina Les a louka na talíři obsahující 150 receptů z divoké kuchyně.

 

 

Po úvodu následují základní recepty na sirupy a šťávy a dále je kniha je rozdělena podle toho, kde můžete dané rostliny najít. Kapitoly tak nesou názvy: Ryzí louka, Rostliny přechodového pásma: Okraje lesů a remízky, Plevele: V zahradě, kolem domu a dvoru, Rozkvetlé louky: Barvy a vůně, Svět stromů a lesů, Síla kamene: skály, rokle, sutě, Aply, pastviny, úhory a Cesty, paseky, zelené skládky. V závěru se nachází rejstřík rostlin použitých v receptech.

Gisula Tscharner toto rozdělení po kapitolách vysvětluje tím, že neodráží biotopy, ale zvolila je podle sebe na základě pozorování a zkušeností. Některé rostliny se zde podle ní prolínají a jejím cílem nebylo nějaké přesné uspořádání. „Výběr odpovídá mnohem více cestě, která vedla můj čich. Každý rok jsem objevila nějakou novou rostlinu. Nebo spíše… ona objevila mě,“ popisuje v úvodu. S tímto řazením evidentně zřejmě souvisí moje výtka k odkazování na recepty, které se nacházejí v knize až dále. Nejprve je zmíněn jeden sirup a postup je k němu až u jiné byliny. Logické by to podle mě bylo obráceně. Také mi někde chyběl obrázek určité byliny.

Recepty jsou však ve většině případů velmi zajímavé a inspirativní. Člověk si ani neuvědomuje, co vše může do svého jídelníčku přidat. Mě nalákaly například švýcarské bramborové placky rösti s bylinkami, zelený chléb, smažené kopretiny, lípový sendvič pro bolestné dny, chlebíček s medvědím česnekem, studená kostivalová polévka nebo dvojitý řebříčkový burger. Také chci vyzkoušet voňavý sirup ze střemchy a nápoj „Mléčný slunovrat“ z květů bezu a mléka.

Co mi přišlo trochu mimo byly „recepty“ na to, že si mám dát nějaký květ na jazyk a vychutnat si ho, jako například tato Píseň violky ze strany 84: „2-3 květy vezměte do úst, lehce je rozmělněte zuby a jazykem přitiskněte na patro. Velmi pomalu polykejte, čímž si užijete veškeré aroma jako něžnou melodii.“ Jinak se mi autorčiny texty četly docela dobře, byla mi sympatická a dozvěděla jsem se různé zajímavosti, například o bezu, který prý patří k nejstarším a nejvěrnějším průvodcům usazeného života.

Pokud vás lákají divoké byliny a nevíte, jakou vyzkoušet nebo jak je využít, může pro vás tato kniha být skvělým průvodcem!

Gisula Tscharner se narodila v roce 1947 u Curyšského jezera, posledních více než třicet let žije v hornatém švýcarském kantonu Graubünden. Po studiu teologie se věnovala nejen své rodině, komunální politice a sběru léčivých rostlin, ale také práci farářky a psaní knih. Od orku 1995 se na volné noze zabývala duchovním vedením. Nabízela kulinářské zážitkové exkurze ve volné přírodě, ceremonie a rituály, přednášky a školení. V roce 2017 se ve svých 70 letech stáhla do ústraní.

Les a louka na talíři
Autor: Gisula Tscharner
Překlad: Lucie Rybová
Žánr: kuchařka
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2020
Počet stran: 160
Hodnocení: 70 %

https://www.grada.cz/les-a-louka-na-taliri-11402/

< Předchozí		Další >