Indické slonice patřily v ústecké zoologické zahradě vždy mezi nejnavštěvovanější obyvatele. Oblíbeny jsou zejména mezi dětmi, jejichž kroky směřovaly vždy k jejich obydlím. Indický slon je menší než africký, žije ve skupinách a v divočině po celý den hledá potravu (býložravec), které zkonzumuje podle své velikosti 100 až 230 kg za den a k tomu 80 až 200 litrů vody. Matky jsou těhotné až 22 měsíců a svá miminka kojí až do 3 let. V divočině se dožívají 60 až 70 let, v zajetí méně. Mezi sebou se dorozumívají pomocí infrazvuku, pro člověka neslyšitelné zvukové frekvenci. Na chobotu mají jeden prstík, 19 párů žeber a na zadním chodidle 4 nehty. Patří mezi ohrožené druhy.

Vraťme se do historie k našim dámám. Obě pochází z Vietnamu, kde žily v přírodě, dokud nebyly odloveny lidmi. Kala přišla do Ústí nad Labem koncem roku 1985 jako roční slůně a byla přepravena letecky. Delhi již tříletá, cestovala lodí a do ZOO byla přivezena v polovině roku 1987. Jak vyplývá z předchozího, Kala byla velmi brzy bez matky, navíc s poškozenou levou přední končetinou. To vše se negativně odrazilo na různých zdravotních problémech po celý její život. Její celoživotní partnerka měla větší štěstí, zkušenosti s lidmi měla již od počátku. Kala byla mladší, menší a slabší, bála se lidí a zvykala si velmi pomalu. Získání důvěry k ošetřovatelům bylo důležité vzhledem k jejím neustálým zdravotním problémům. Ošetřovatelé museli mít s těmito svými dětmi velkou trpělivost a neustále pro ně vymýšleli různé aktivity, aby nezlobily. Mezi sloní hračky patřily různé míče, hadice, pneumatiky, nerezový pivní sud s otvory v plášti naplněný ovocem a zeleninou, připevněný řetězem k zemi, a mnoho dalších vychytávek.

Slonice v porcelánu nerozbila ani hrníček

Pokud se o nešikovném či neobratném člověku říká, že je jako slon v porcelánu, tak Kala dokázala, že slon je šikovnější. V roce 1992 na výstavě v Brně ukázala, jak se slon pohybuje v porcelánu. A nebyl to obyčejný porcelán, ale výrobky Českého porcelánu z Dubí (modrý porcelán). Kala se mezi křehkými kousky prošla a nerozbila ani hrníček. I když za to tehdy ZOO dostala nemalé peníze a nabídku k opakování, už se tak nestalo. Nebylo to vůbec jednoduché pro doprovodný personál a hlavně pro Kalu, tak se od toho upustilo.

Chov a rozmnožování slonů v zajetí

Chov a rozmnožování jsou v zajetí velmi obtížné. Najít vhodného partnera a pak několik let čekat, jestli se mu samička bude líbit, je časově i finančně náročné. Proto byly slonice připravovány na umělé oplodnění. To je podstatně složitější a náročnější, nežli u lidí. U Kaly to zdravotní důvody nakonec neumožnily, ale u Delhi byl náročný projekt oplodnění nakonec v roce 2002 korunován úspěchem. Bohužel, mládě se po 22 měsících narodilo mrtvé, přes veškerou péči lidí, kteří k tomu obětovali vše, a to nejen ošetřovatelé, veterináři, ale i odborníci z Berlína, kteří dohlíželi na slonici při porodu ve dne i v noci. S napětím a zájmem to sledovali i Ústečané. Právě v té době byl dokončen nový sloní pavilon.

Sloní malířské umění

Slonice si vybudovaly mezi sebou citovou závislost, a tak spolu běžně začaly chodit na procházky po ZOO, doprovázeny svým ošetřovatelem. V poslední době si zamilovaly malování, stačilo když ošetřovatel napnul plátno, do prstíku dal štětec na dřívku a už to jelo. I když s výběrem barvy si žádné starosti nedělaly, stačilo, že při ochutnání byla dobrá. Delhi byla šikovnější, jejich obrazy se začaly prodávat a část z výtěžku byla určena na výzkum sloních nemocí. Zdravotní stav Kaly se přes neustálou péči stále zhoršoval a už se nedokázala sama postavit. Smutné rozhodnutí bylo vydáno 5.2.2019, Kala byla uspána a odebrala se do sloního nebe. Úplně ale z města neodešla, její kostru získalo ústecké muzeum.

Prameny: www.zoousti.cz
Foto: autorka

< Předchozí		Další >