„Psát jsem chtěla vždy, jen jsem dlouho nedokázala najít svůj způsob vyjádření,“ přiznává autorka Slezské tetralogii Eva Tvrdá, která je od roku 2009 také nakladatelkou. První díl Slezské tetralogie Dědictví vyšel v roce 2025 již v pátém vydání a kniha je mezi čtenáři stále velice oblíbená a je také v audio verzi.

Pocházíte ze Slezska, z mikroregionu Hlučínsko. A právě tomuto regionu jste věnovala několik knih. Jak na období svého dětství vzpomínáte? Co vás v té době bavilo? Zkoušela jste v té době také něco napsat?

Psát jsem zkoušela od dětství, ale tehdy mě ani nenapadlo psát o svém okolí. Hlučínsko ani Slezsko mi nepřipadaly dost atraktivní na to, abych se jimi ve svých literárních pokusech zabývala. Zajímal mě moderní vzdálený svět, svět vyspělých literatur. Byla jsem hodně ovlivněna anglo-americkou a francouzskou kulturou. Angloamerickou kulturu preferovala moje matka a ta francouzská si mě našla prostřednictvím kinematografie. Část dětství a dospívání jsem trávila v kině, každý týden jsem ve středu a v sobotu chodila do našeho vesnického kina a viděla jsem tam spousty francouzských filmů, mnohé z nich nebyly pro můj věk vhodné, ale velmi mě ovlivnily. Jinak mé dětství, to byly hlavně dětské party, veškerý čas jsem trávila mezi dětmi. Hráli jsme divoké hry, později jsme sportovali, chodili do kina, a ještě později na zábavy. Myslím si, že přes ty moje kamarády se ke mně dostalo Hlučínsko. Byly to různé poznámky, reakce, příhody, které se do mě ukládaly. Vlastně se tak ke mně inspirace dostává dodnes. Mám ráda anonymní pohyb mezi lidmi, ovlivňují mě náhodně zaslechnuté věty, poznámky, situace, které zahlédnu. Hlučínsko, potažmo Slezsko, jsem nasávala spolu se vzduchem, který jsem denně dýchala.

Co vás přivedlo ke studiu českého jazyka a historie na Pedagogické fakultě v Ostravě? Řadu let jste učila na základních a středních školách. Co vám profese učitelky dala?

Český jazyk a historii jsem si vybrala jako obory, které jsou nejpříbuznější tomu, co jsem chtěla opravdu dělat, tedy psát. Původně jsem jako hlavní zájem viděla český jazyk a literaturu, ale nakonec se ukázalo, že mě daleko více ovlivnilo studium historie. Dalo mi vše, co jsem pro svoje psaní potřebovala. Učení jsem brala jako svoje zaměstnání, snažila jsem se ho vykonávat co nejlépe. Mojí prioritou bylo získat děti a mladé lidi pro přemýšlení. Měla jsem ve své učitelské práci velké štěstí, protože jsem nacházela mezi svými žáky a studenty odezvu a ve své práci jsem spatřovala smysl.

Jako autorka jste debutovala v roce 1996 novelou s krimi zápletkou Dálka. Ještě téhož roku vám vyšly knihy pro děti Pohádka o červené kostce a Neuvěřitelná dobrodružství panáčků z tvého pokojíčku. Co vás přivedlo ke psaní? A jak se vám knížky pro děti psaly?

Psát jsem chtěla vždy, jen jsem dlouho nedokázala najít svůj způsob vyjádření. Knihy pro děti považuji v kontextu své tvorby za naprosto irelevantní záležitost.

V roce 2000 jste začala publikovat v lokálním měsíčníku Zrcadlo Hlučínska příběh na pokračování a v roce 2005 z něho vzešla brožovaná knížka Dědictví a o dva roky později již pevná vazba. „Dědictví není moje nejlepší kniha, je to však kniha, kterou čtenáři doslova milují.“ A tak v roce 2025 vyšla již v pátém vydání. Kniha Dědictví se stala základem knižní série Slezská tetralogie, kterou tvoří další tituly – Třešňovou alejí, Okna do pokoje a Pandořina skříňka. „Moje Hlučínsko, to jsou osudy silných žen, které dokázaly unést tíhu doby, nefňukaly, stiskly zuby a konaly.“ Jak se vám jejich osudy psaly?

Slezská tetralogie vznikala postupně, neměla jsem v úmyslu psát jakýkoliv soubor, jakoukoliv sérii. Zpětně mi připadá, že jsem se pohybovala slepá, jako kdybych slepeckou holí oťukávala, kudy vede cesta, a tento způsob pohybu mě vedl od jedné knihy ke druhé. Knihy si nakonec propojili čtenáři, já jsem jen zareagovala nakladatelsky. Nejdříve to byla Slezská trilogie (Littera Silesia 2012), později překladatelka mých knih do polštiny Karolina Pospiszil začala hovořit o Slezské tetralogii. Trvalo mi ale téměř deset let, než jsem došla v roce 2025 k vydání tetralogie. Z toho, co jsem zmínila, je zcela zřejmé, že se mi píše těžce. Podřizuji se hodně hledání a chápání souvislostí, to je časově náročný proces. Navíc traumata, která ve svých knihách zachycuji, mě hodně zatěžují, prožívám je spolu se svými postavami.

Své knihy od roku 2009 vydáváte ve vlastním nakladatelství Littera Silesia, s. r. o. Co vás přivedlo k tomu, založit vlastní nakladatelství?

Vlastní výroba knih je v mém případě jediná možnost, jak své knihy dostat ke čtenářům. Dosud se mi nepovedlo najít nakladatele, pro jedny nemají moje texty komerční potenciál, pro druhé nejsou dost umělecky na výši. Moje řešení je vlastní nakladatelství a je to velké dobrodružství. Každá kniha je zápasem o další existenci nakladatelství.

V roce 2017 jste vytvořila žánr Silesia noir, příběhy ze Slezska s prvky krimi – Mrtvou neměl nikdo rád a Dlužná částka. Proč právě tento žánr a budete v něm pokračovat dále? Připravujete novou knížku?

Žánr Silesia noir jsem si vytvořila pro současnost. Původně jsem si myslela, že budu psát klasickou krimi zasazenou do Slezska, ale teď se mi zdá, že je škoda zůstávat jen na půdorysu zločinu a jeho vyšetřování. Chtěla bych se teď žánru více věnovat, protože jsem v něm objevila svoje nové možnosti. Zajímá mě pozadí kriminálního činu, napětí ve vztazích, napětí mezi iluzí a realitou, hranice možného. Už zase v ruce držím slepeckou hůl a hledám.

Detektivka Mrtvou neměl nikdo rád má také audio verzi a čte Alena Sasinová Polarczyk. Dědictví čte Jana Štvrtecká. Jako četba na pokračování v ČRo v Ostravě byla převedena kniha Na odvrácené straně (čte Sára Erlebachová). Jak jste spokojená s audio verzí? Troufla byste si svoje knížky také načíst?

Audio verze mých knih, to je jejich nový rozměr, líbí se mi. Načíst své knihy sama, na to se necítím. Na besedách čtu svým čtenářům, hodně jsem předčítala svým žákům a studentům, kdysi jsem v Českém rozhlase Ostrava načetla své texty pro rozhlasové vysílání, ale načtení celé knihy, to je na mě příliš. Zkoušela jsem načíst jednu ze svých knih, ale zjistila jsem, že se téhle cestě věnovat nechci. Stojí mě to hodně sil, je to finančně náročné a můj hlas nevydrží profesionální tlak. Rozhodla jsem se zůstat u psaní. Čtu jen na besedách.

„Mojí inspirací je především historie a to čemu jsme si zvykli říkat genius loci.“ A co vás baví na psaní? A jaká jste čtenářka? Máte oblíbené autory, k nim se ráda vracíte, nebo raději objevujete nové?

Nevím, jestli se můj vztah k psaní dá označit slovem „baví“. V mém případě jde spíš o pocit zadaného úkolu, který je třeba splnit. Možná je přede mnou ještě etapa, při které se budu bavit, kdo ví, ale zatím tomu tak nebylo. A jaká jsem čtenářka? Nevyhraněná. Čtu napříč žánry a snažím se knihy vnímat v rámci žánru. Mám řadu oblíbených autorů, k některým se vracím, ale ráda spíš objevuji nové. Mám radost, když narazím na dosud nepřečtenou knihu svých oblíbených autorů, nebo když mě zaujme kniha autora, kterého jsem ještě neznala. Nejradši mám prózu, opakovaně se vracím k autorům jako je Hemingway, Waltari, Fitzgerald, Proust, Woolfová, Bulgakov, Camus, Beauvoir, Llosa, Houellebecq, Kundera. Knihy těchto autorů nepomíjím bez povšimnutí, hodně mě ovlivňují.

A co volný čas, jak jej ráda trávíte? Co vám říká slůvko relax?

Relax mi mnoho neříká, protože hlavu, tu mám vždy s sebou. Neumím takzvaně vypnout, i při tom, čemu se říká volný čas, tvořím. Ráda ale čtu, pracuji na zahradě a hraji golf. To jsou činnosti, které jsou v souladu s tím, co dělám, je při nich prostor pro uvažování a spojování souvislostí. Jen se na mě u toho nesmí nenadále promluvit, to se pak strašně leknu, protože myšlenkami bloudím hodně daleko, v krajinách svých budoucích knih. Moji sousedé by mohli vyprávět…

Eva Tvrdá:

• Narodila se 10. 3. 1963.
• Vystudovala Pedagogickou fakultu v Ostravě. Vyučovala na základních a středních školách.
• Knihy - Dálka (1996), Pohádka o červené kostce (1996, 2011), Neuvěřitelná dobrodružství panáčků z tvého pokojíčku (1996), Dědictví (2005, 2007, 2010, 2018, 2025), Třešňovou alejí (2008), Hravé příběhy (2008, 2011), Nenápadný půvab Slezska (2009), Okna do pokoje (2010), Viva la Revolución? (2011), Andělé, tabulky a sny (2013), Obrázky ze Šilheřovic (2014), 5x Honza Novák (2014), Pandořina skříňka (2015), Mrtvou neměl nikdo rád (2017), Města v Českém Slezsku (2018), Očima vidět/Očami vidźeć (2019), Dlužná částka (2019), Na odvrácené straně (2024).
• Knihy Nenápadný půvab Slezska, Dědictví a Třešňovou alejí byly přeloženy do polštiny.
• V roce 2009 založila nakladatelství Littera Silesia, s. r. o. v Ostravě.
• V roce 2018 Čestné uznání Asociace autorů detektivní literatury za knihu Mrtvou neměl nikdo rád.
• Je vdaná a má dva syny.

Info na: www.evatvrda.cz

Foto: archiv Evy Tvrdé

Další >