Svoji první povídku napsala v osmi letech a již tehdy si uvědomila, že psaní je jejím posláním. První básnickou sbírku vydala v osmnácti letech a v devatenácti první knihu. Na svém kontě má přes desítku knih a několik divadelních her. Kromě psaní se Natálie Kocábová věnuje také hudbě, ráda zpívá a vydává desky, ale v první řadě je autorkou. Kromě toho je také maminkou tří dětí a i dětem by ráda věnovala nějaké své literární dílko.

Maminka Marsha je Američanka, spisovatelka, textařka a bývalá tanečnice, tatínek Michal hudebník a politik. Váš český dědeček byl evangelický farář a chartista, americký dědeček zase vysokoškolský profesor matematiky. Jaké bylo vyrůstat v prostředí takových osobností?

Na to nedokážu jednoduše odpovědět. Bylo to nesmírně bohaté, občas náročné a nikdy nudné. Kromě americké babičky Margarety o sobě moji rodiče i prarodiče každý napsali knihu. Dokonce několik.

Velice brzy jste začala psát a své první povídky jste napsala, hned jak jste vzala pero do ruky a naučila se písmenka. A už jste nepřestala. První básnická sbírka Slyšíš mě? vám vyšla když vám bylo osmnáct let. V devatenácti první próza Monarcha Absint a ve dvaceti druhá básnická sbírka Někdo v domě. Pamatuje si svoje první literární dílko, co jste napsala?

Ano, první povídku jsem napsala v osmi letech. Byla o nějakém králi, co zemřel. Povídku jsem dopsala a ovázala stuhou, byly to asi čtyři listy. A v tu ránu jsem věděla, že toto je mé poslání. Byl to definující moment. Od té doby jsem prakticky nepřestala psát.

Na svém kontě máte přes deset knih a také několik divadelních her. Komedie Pohřeb až zítra je inspirována vaší rodinou Kocábů a uvedlo ji Švandovo divadlo. Hru Sova SND v Bratislavě a nejnovější hru Slávy dcery uvádí La Fabrika. O čem ráda píšete? Připravujete novou knížku nebo pracuje na nové divadelní hře? A co psaní filmových scénářů, neláká vás to?

Já právě dopisuji jednou velkou věc pro televizi, nesmím o tom ještě mluvit. Dále se chystám psát další divadelní hru. Píšu většinou o tom, co se děje mně, nebo lidem v mém okolí, zatím to nemám vyčerpané, ale časem se to jistě stane. Takže přemýšlím i o tématech, která nemám odžitá a budu si je muset hodně zrešeršovat.

 

Foto: Petr Bartoš

Nemáte chuť si někdy zahrát ve svých divadelních hrách nebo si napsat roli přímo pro sebe?

Hah, to jste teda dobře odhadla! Já vždycky toužila zahrát si v seriálu nebo ve filmu. Nějakou menší roli. A jo – asi si ji časem napíšu, to jste mě pobavila.

Kromě psaní se věnujete od dětství také hudbě a již v patnácti letech vám vyšla první autorská písnička a brzy první CD Fly Apple Pie, ke kterému vám hudbu složil tatínek, a maminka napsala anglické texty. V roce 2002 jste zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Vyšlo vám další CD Humminngbirds In Iceland a pak ještě Walking On The A-Bomb. Zpíváte anglicky i česky. Ve kterém z vašich rodných jazyků (angličtina a čeština) se vám lépe zpívá?

Jednoznačně anglicky, čeština je na zpěv děsná. Jsou lidé, co ji umí dobře prodat, třeba táta rozhodně, ale já moc ne. Jo a umím napsat v podstatě všechno, hru, film, knihu, báseň… ale český text, byť sebejednodušší, prostě nedokážu. Opravdu ne, celé roky to pokouším a nedokážu to. Obecně texty jsou pro mě utrpením.

Čím se cítíte více – zpěvačkou, nebo autorkou? Nebo vás naplňuje obojí?

Jednoznačně autorkou, od narození. Ale ráda zpívám a vydávám desky, asi to prostě jednou za čas budu dělat. Mám také výbornou spolu producentku a autorku hudby na těchto CD Michaelu Polákovou. Naposled jsme spolu udělali album Ellis Island. Teď jsme v půlce dalšího.

Foto: Petr Bartoš

V soukromí jste trojnásobnou maminkou. Neláká vás napsat také něco pro děti nebo dospívající?

Ano, to mám dlouhodobě v plánu. Mám asi dva nebo tři nápady…

Co ráda čtete jako čtenářka a jakou ráda posloucháte hudbu?

Já hudbě zas tolik nedám, vesměs je to retro. Já nejvíc koukám na seriály, filmy a pak čtu. Často o fyzice, kosmu, ezu, historii. Prostě cokoliv najdu zajímavého, ale času je méně, než bych ráda. Doháním to i audioknihami.

Jak ráda trávíte chvíle volna? Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

Je to bohužel nejen posedlost, ale už i závislost. A poslední dva roky jsem zjistila, že nedokážu nepracovat a že si to bere daň už i fyzickou. Vždycky jsem myslela, že workoholismus je taková „já jsem děsně důležitej“ diagnóza. Poprvé jsem zažila, že to fakt není sranda. Jste situací dotlačena do ohromného výkonu práce a postupně si na to zvykáte tak, že nejde přestat, ani když už začne odcházet tělo. No úlet.

Foto: ČTK

Natálie Kocábová:

• Narodila se 16. 5. 1984 v Praze v česko-americké rodině. Maminka Marsha Kocábová – Crews pochází z Wilmingtonu v Severní Karolíně v USA, je spisovatelkou, textařkou a bývalou tanečnicí. Otec Michal Kocáb je hudebník, skladatel, člen skupiny Pražský výběr a politik, dědeček Alfred Kocáb byl evangelický farář a chartista. Sestra Jessica je psycholožka a bratr Michal se věnuje hudbě a filmu.
• Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze.
• Působí jako spisovatelka, scenáristka a zpěvačka.
• Knihy – Slyšíš mě?, Monarcha Absint, Schola alternativa, Někdo v domě, Tři maminky a tatínek, Růže: Cesta za světlem …, Dark Side of Prague, Tohle byl můj pokoj, Jmenuje se Veronika Peková …, Nepatrně smutná žena, Domů.
• Divadelní hry – Na rohu světla, Bílé víno, Pohřeb až zítra, Slávy dcery.
• Je podruhé vdaná – manžel horolezec Miloš Hoffman. Je matkou tří dětí – syna Vincenta, dcery Mii a syna Elliota.

< Předchozí		Další >