Ondřej Neff se stal patronem naší literární soutěže sci-fi a fantasy povídka, jejíž výsledky jsme nedávno vyhlásili. Osobně měl tu čest vybrat tři nejlepší povídky a my jsme měli tu čest s ním spolupracovat. Jak se mu povídky hodnotily, kterou svou knihu má nejraději a co pro své čtenáře chystá do budoucna?

Jak se vám hodnotily povídky a co byste vzkázal soutěžícím?

Povídka Útěk z věznice Rurakach má jako základ zajímavě navozenou situaci ve světě, kde vládnou roboti a kyborgové jsou na dně. Autorka omezuje na nezbytné minimum vysvětlování situace – objasňuje ho v ději, v dramatu. Velmi to oceňuji, protože právě sáhodlouhé vysvětlování je slabina – troufnu si tvrdit – většiny pokusů o povídku. Ten námět je tak dobrý, že by si zasloužil rozsáhlejší zpracování a propracování.

Povídka Dolů má přitažlivou atmosféru. Putování opuštěným dolem je dobře viděné. I zde oceňuji absenci vysvětlování: prostě, je to tak, jak to je. Chybí mi tu jasný konflikt, setkání s trpaslíkem ho slibuje, ale jaksi k němu nedochází.

Povídka Matka moudrosti dostala podle průvodního mailu málo bodů, snad proto, že je to skutečně short short story, tedy velmi krátká povídka, tento žánr obvykle počítá do 3000 znaků a je to velmi obtížný žánr. Oceňuji, že autor ztvárnil konflikt dvou lupičů s kouzelníkem na tak malý prostor a obešel se bez jakéhokoli vysvětlování s minimálním popisem. Uvažoval jsem o druhém místě pro tuto povídku, nakonec volím třetí: je zde logická mezera. Zápletka povídky je v tom, že lupiči zabili kouzelníka a on je zaklel do časové smyčky. Problematická pasáž je tato:

„Ale pamatuješ si, jak nás varoval, ne? Říkal: ‚Pokud mě zabijete, nikdo odtud neodejde živý!' Já myslel, že tady ti čarodějníci nemůžou kouzla sesílat posmrtně.“
„Však taky jo,“ chlácholil ho Gaboš. „Byl to bluf, kterej mu nevyšel. Z falešnýho čaroděje tuhoun a jeho prachy naše. Nepřemejšlej nad tím, beztak tě už hlava bolí z toho bouchnutí.“

Oni tedy vzpomínají. Já bych tu vraždu dal na scénu. Breden se praští do hlavy, Gaboš se mu směje – to jsou ty dva první a poslední odstavce. Pak bych poslal Gaboše s kudlou ke kouzelníkovi, on řekne „pokud mě zabijete atd…“, následovaly by řeči o podvodníkovi a závěr:

„A teď padáme, než začne mrtvola zapáchat. Nechci peníze hned utratit za nový hadry,“ řekl Gaboš vesele a kývl na Bredena, ať vyrazí první.
Bredenovu cestu ven přerušil snížený strop chodby, o který se bolestivě praštil. S rukou na temeni se otočil zpět do kruhové místnosti a zakřenil se na svého parťáka: „Au, zatraceně! To tady navrhovali trpaslíci, nebo co?“
Gaboš se zařehtal. „Nemáš bejt takovej čahoun. Měls narůst jak já. Výška tak akorát, abys ženskejm koukal přímo na kozy.“

A bylo by to absolutně logické. I teď lze najít vysvětlení, proč ta smyčka má začátek až v okamžiku po vraždě. Ale mnou navrhované řešení je myslím dějově čistší.

Na čem momentálně pracujete a čemu se věnujete? Mohou se vaši čtenáři ještě těšit na něco nového?

Dopisuji stostránkovou novelu, prostředí kolonie na Měsíci, jde o tzv. Arkadský cyklus, loni vyšel pátý románový svazek a letos navazující povídková sbírka. Na podzim chystám román Operace Armagedon z prostředí Marsu ve vzdálené budoucnosti: historické bádání se promění v boj o přežití.

Který z vašich vlastních literárních výtvorů považujete za nejzdařilejší a ke kterému máte nejsilnější citovou vazbu?

Největší ohlas má postkatastrofický román Tma, ale srdcem jsem v tom Arkadském cyklu a jemu se chci nadále věnovat.

O čem jste snil jako malý chlapec?

O kosmických letech. Vyrůstal jsem v době prvních pokusů, ve škole jsme si psali Kroniky kosmických letů, brali jsme to jako úžasné romantické dobrodružství. Což v jistém smyslu dodnes je.

Sledovat články Ondřeje Neffa můžete zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/ondrej-neff.N498

< Předchozí		Další >