V minulých dnech jsme navštívili Grébovku a byli jsme překvapeni skvělým výsledkem rekonstrukce grotty. Konal se dětský den, děti skákaly na nafukovacím hradě jako pominuté, a my jsme bloudili po jednotlivých patrech nově opravené kulturní památky grotty.
Z historie
Havlíčkovy sady neboli Grébovka či Gröbovka je park anglického typu v Praze 2, který najdeme na Vinohradech, a je ohraničen ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek.
V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná grotta a nově opravené dětské hřiště. Od roku 1964 je areál nemovitou kulturní památkou. Od roku 1999 je ve správě Městské části Praha 2. Vzhledem k celkové zchátralosti probíhala od roku 2001 rozsáhlá rekonstrukce areálu, která zahrnuje i obnovu zeleně a cest.
Moritz Gröbe v roce 1891 zemřel a pro dědice bylo obtížné a nákladné sídlo nadále udržovat. Po smrti Gröbeho manželky areál pronajímali a v roce 1905 ho prodali tehdejšímu městu Královské Vinohrady, které ho po nezbytných úpravách 16. května 1906 otevřelo pro veřejnost jako Havlíčkovy sady. Již při zakládání zahrady bylo využito přirozené různorodosti místa. Parkové úpravy byly od počátku realizovány v duchu celoročně přitažlivého místa s malebnými zákoutími a zdařile dotvářeným terénem. Do druhé světové války byla zahrada udržována a ve večerních hodinách zamykána. Při bombardování Prahy 14. února 1945 byla poškozena vila, vstupní brána, vivárium (malé zoo) a zahrada se stala volně přístupnou bez omezení. Po zahlazení válečných stop byla postupně ničena historická hodnota sadů a to nejen z nedostatku prostředků na údržbu, ale zejména kvůli vandalskému ničení. V roce 1964 byl areál vyhlášen nemovitou kulturní památkou.
Grotta - umělá jeskyně
Grottu se skalkami navrhl Josef Vorlíček. Umělá jeskyně grotta byla začleněna do parkového areálu jako romantizující prvek. Samotné stavbě předcházely studijní cesty architekta Barvitia, stavitele Havla a jeho asistenta do Itálie a Německa. Umělá krápníková jeskyně byla nakonec postavena a obklopena skalkami podle modelu Josefa Vorlíčka. Grotta byla kompletně rekonstruována (nákladem cca 40 milionů Kč) v letech 2010 až 2011. Před ní stávala kašna a socha Neptuna od Bohumila Schnircha. Socha se nachází v depozitáři a po rekonstrukci by zde měla být znovu instalována. V grottě byly natočeny některé scény (netvorův zámek) filmu Panna a netvor z roku 1978.
Grotta vznikla jako součást parku u vily, kterou si v letech 1871 až 1888 nechal postavit průmyslník Moritz Gröbe. Stavět umělé krápníkové jeskyně bylo v té době v Evropě módní záležitostí. Jeho dědici však vilu i s parkem a jeskyní brzy prodali. Před druhou světovou válkou byla v jeskyni zahradní restaurace, poté začala chátrat. První velká rekonstrukce nastala až nyní. Odpadky, bezdomovci, poničené omítky. Tak ještě nedávno vypadala takzvaná grotta v Havlíčkových sadech. Přes šedesát let obrovská umělá jeskyně chátrala.
Víme, kolik pater grotta má?
Grotta je čtyřpatrové umělé skalisko postavené před skutečnou skálou. Nahoře je terasa, pod ní krápníkové jeskyně, níže hlavní jeskyně a v přízemí je loubí. Jedním z nápadů bylo, že by tu byla restaurace. To ale téměř s jistotou padlo. Před jeskyni, která je kulturní památkou, už se pravděpodobně nevrátí původní pískovcová socha Neptuna v hodnotě několika milionů korun. Socha Neptuna, která dříve stála v pražských Havlíčkových sadech a po převozu do depozitáře zmizela, se dnes našla na okraji Prahy v areálu tvrze Třebotov. Majitel tvrze prý skulpturu před pár lety oficiálně koupil a netušil, že byla kradená. Neptun byl dříve součástí kašny před umělou jeskyní Grottou. Socha z nich byla převezena v roce 1974 kvůli restaurování do depozitáře na Kavčí hory. Naposled byla vyfotografována před deseti lety, pak zmizela. Spekulovalo se o tom, že socha už opustila republiku. Neptun byl nalezen po telefonním oznámení, v Třebotově sloužil několik let jako hlavní součást svatebních obřadů. Neptuna z jemného pískovce vytvořili v letech 1875 až 1877 Bohuslav Schnirch a Jan Vorlíček. Nyní radnice tedy hledá sochaře, který originální sochu zrestauruje a vytvoří kopii z pískovce, případně její betonový výlisek. Slavnostní otevírání grotty proběhlo v polovině září 2011 na již tradičním Vinohradském vinobraní.
A co ostatní objekty?
Park je označován za dendrologicky hodnotný. Nachází se zde 120 druhů domácích i exotických dřevin. Žije tu 25 druhů ptáků, z nich 12 druhů zde hnízdí.
Mezi dvěma světovými válkami Gröbeho vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena „Baxova domovina dětských zájezdů“ pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy, pojmenovaná po primátoru Karlu Baxovi.
Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena.
V roce 1953 byla provedena rekonstrukce pod vedením Pavla Smetany. V letech 1953 - 1990 sloužila vila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a sídlily v ní různé zájmové kroužky. Po roce 1989 zde krátce působila Soukromá taneční konzervatoř a v letech 1992 - 2000 zde působila Pěvecká konzervatoř Praha pod vedením prof. Josefa Rybičky, ředitelem byl Čestmír Kráčmar.
Vzhledem ke zchátralosti objektu a nutnosti oprav vyhlásila Městská část Praha 2 veřejnou obchodní soutěž, v níž byl v roce 2001 vybrán investor a nájemce Gröbeho vily a Dolní Landhausky. Stala se jím společnost CEELI Institut, o. p. s. (Central and East European Law Initiative), která v roce 2003 zahájila část oprav přízemí budovy a v roce 2004 i prvního poschodí. Prostory jsou koncipovány jako vzdělávací středisko pro právníky, s výzkumným centrem, knihovnou a ubytovacími kapacitami pro účastníky kurzů. Část interiérů byla zrekonstruována v roce 2005 a představena veřejnosti.
Památkově chráněná vinice je pozůstatkem bývalých „Hor viničných“. V současné rozloze byla založena při stavbě areálu, v příkrém svahu navýšeném navážkou z vinohradského tunelu. V meziválečném období nesla název Primátorská. Na konci druhé světové války byla poškozena, po válce byla obnovena a koncem 20. století pustla. V letech 1992–1993 byla obnovena na náklady Městské části Praha 2. Má rozlohu 1,7 ha a ročně produkuje 4000 litrů vína. Pěstují se zde odrůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Dornfelder, Rulandské šedé a Rulandské modré a od roku 1997 se zde každoročně koná „Vinohradské vinobraní“.
Viniční altán je chráněná kulturní památka, zrekonstruovaná v letech 2002–2004 v nákladu 20 milionů korun. Při obnově byla vytvořena replika dřevěné historické konstrukce altánu včetně dekorativních prvků, byly rekonstruovány zděné části, schodiště s vyhlídkou za altánem a obnovena břidlicová střecha. Přistaven byl viniční sklípek zahloubený do svahu. Objekt funguje jako kavárna a vinný šenk, konají se zde svatby a společenské akce.
Pavilon nacházející se v horní části parku byl vybudován v 70. letech 19. století podle návrhu Josefa Schulze. Původně sloužil jako zahradní herna se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími atrakcemi, kde si mohli návštěvníci tehdejšího areálu odpočinout a odreagovat se. Pavilon později během 20. století sloužil jako jesle nebo hospoda. V roce 1989 ho převzala společně s celým areálem do vlastnictví městská část Praha 2, která zjistila, že pavilón se nachází v havarijním stavu. Při prvních restaurátorských pracích bylo zjištěno, že se v interiérech pavilónu nacházejí vzácné nástěnné historické malby, které byly ukryty pod izolací z dob, kdy budova sloužila jako jesle. Kompletní rekonstrukce pavilónu byla dokončena v létě roku 2009 a zahrnovala celkovou opravu zdiva, střechy, podlah, oken, již zmíněných maleb nebo také dostavbu části křídla podle návrhu architekta Jiřího Javůrka. Součástí restaurátorských prací byla rovněž i replika historické kuželkové dráhy. Objekt byl zpřístupněn 19. září téhož roku a nyní slouží jako zahradní kavárna.
Dolní Landhauska je novorenesanční vila ve spodní části parku, postavená roku 1871. Stojí pod členěnými terasovitými zahradami u břehu Botiče. V rámci rekonstrukce v roce 2007 získala novou střechu a fasádu. (Objekt Horní Landhausky byl prodán do soukromých rukou dříve, než byly Havlíčkovy sady svěřeny Městské části Praha 2.)
V minulých letech byla provedena rekonstrukce historického zděného oplocení parku včetně obnovy původních bran, domku pro ostrahu parku a dostavby nové části plotu.
Původní dětské hřiště v horní části parku bylo zrekonstruováno, rozšířeno a uvedeno do provozu v roce 2006.
Není tajemstvím, že na svahu pod Gröbeho vilou, na této opravdu unikátní pražské vinici, se víno rodilo již dávno ve středověku. Prý se o to postaral sám Karel IV., ale hovoří se i o ještě starším původu této pražské vinice. Zatímco vinné hrozny zde zrají s různými přestávkami již kolem sedmi staletí, návštěvníci Viničního altánu se jejich příjemnou krásou mohli kochat jen pár desetiletí. Vinici v Gröbovce osud (a hlavně poměry v zemi) příliš nepřál. Měnily se totiž nejen názvy vinice i sousedního parku, ale i záměry jejich majitelů. V padesátých letech minulého století byla sice vinice pod Gröbeho vilou znovu vysázena, ale po pětatřiceti letech se opět ocitla na pokraji zkázy. Počátkem devadesátých let (1992-1993) v příkrém svahu na ploše 1,7 hektaru byla nákladně obnovena. Po ní pak naštěstí přišel na řadu také Viniční altán a další objekty v Havlíčkových sadech, včetně Gröbeho vily.
Tím však práce v Gröbovce neskončí. V horní části poblíž Gröbeho vily přibude umělé zavlažování, u Dolní Landhausky veřejné záchodky a skladové prostory.
Doporučuji na celodenní vycházku s možností gastronomického zážitku.
Prameny: Wikipedia a internet
Foto: Václav Koníček
| < Předchozí | Další > |
|---|