V poslední dubnové dekádě (20. – 30. 4. 2023) zve uměnímilovné diváky do kina již 30. ročník DNŮ EVROPSKÉHO FILMU. Nejprve se uskuteční v Praze, Brně a Ostravě, ale kromě nich – od 26. dubna zavítá i do dalších měst: do Boskovic, Červeného Kostelce, Hodonína, Hradce Králové, Jablonce nad Nisou, Šumperku, Vrchlabí, Vyškova, Znojma.

Jako každoročně se opět skládá z několika sekcí – z nich dvě jsou soutěžní. Jednak se představí prvotiny, mezi nimiž nalezneme díla když ne pozoruhodná, tak alespoň ambiciózní, jednak spatříme snímky avantgardně zacílené (hrané i dokumentární), které se opírají o hudbu. Ze soutěže debutů upozorním přinejmenším na rumunský Metronom, ponurý příběh z počátku 70. let, vyprávějící o tom, jak na rozjařený večírek dosud bezstarostné mládeže vtrhne tajná policie – a všichni přítomní musí řešit mravní dilema, do jaké míry jsou ochotni kolaborovat s násilnickou mocí.

Naděje přetrvává
Sekce nazvaná Hvězdy nabídne snímky oceněné již oceněné na rozličných festivalech a obsazené známými tvářemi – třeba Penelope Cruzová ztělesňuje v dramatu Nesmírnost matku dvanáctileté dívky, která se však cítí jako kluk. Jenže před půlstoletím (a navíc v katolické Itálii) se takové duševní pnutí považovalo za cosi nenormálního, ba hříšného. Mimořádný zážitek slibuje anglicko-americký snímek Aftersun, který už získal přehršel britských filmových cen a byl nominován na Oscara. Prý až uhrančivě líčí příběh rozvedeného, ne zcela příkladného otce, jenž se svou dospívající dcerou tráví léto v tureckém letovisku. Zbývá ještě upozornit na veterána švédské i americké kinematografie Lasse Hallströma (letos již sedmasedmdesátiletého), jehož Hilma se zabývá osudy rozporuplné, umanuté umělkyně, jež už na sklonku předminulého století experimentovala s abstraktní malbou – dávno před tím, než se takové postupy staly celosvětovou módou.

Planeta Praha

Sekce Naděje je cílí na otázky přírodní udržitelnosti a ekologických aktivit. Obsahuje převážně dokumenty, o jejichž zaměření dostatečně vypovídají už samotné názvy- např. Národ velryb nebo Příběh řeky Sávy. Sekce Bez rodičů zařazuje příběhy děti i odrostlejší mládeže, aby ukázala, jak si mnohdy rozporní hrdinové hledají a budují si vlastní osobitost, mnohdy skrze bolestné překážky. Zaujmout by mohla i sekce K věci – Dezinformace, která se věnuje obtížnému zjišťování, kde se vlastně nachází pravda, když nejsme spokojeni s právě prosazovanými výklady toho, čemu bychom měli věřit. Zajímavý by mohl být třeba nizozemský Rozsudek, který pojednává o tom, jak veřejné mínění i někteří novináři odmítli přijmout soudní verdikt o údajném pachateli jedné brutální vraždy. Maďarská Blokáda se zaměřila na masivní stávku taxikářů, kteří v roce 1990 protestovali proti zvýšené ceně pohonných hmot – tehdy to byla daň za pokus vymanit se ze závislosti na ruské ropě.

Před čím bychom neměli zavírat oči
Mezi nejpřitažlivější položky Dnů evropského filmu patří jednak retrospektiva Fatiha Akina, německého tvůrce tureckého původu, jenž natáčí poutavé výpovědi o nesnadném soužití rozdílných kultur a mentalit, mnohdy na divácky atraktivním půdorysu pomsty (Odnikud) nebo kriminální zápletky (Zlato Rýna, U Zlaté rukavice). Zařazení několika tuzemských děl (Banger, Oběť, Planeta Praha) ocení zejména ti, kteří je ještě neviděli, ale na základě příznivých ohlasů v tisku i na sociálních sítích by se s nimi chtěli seznámit.

Trojúhelník smutku

A konečně publikum dozajista přivítá pětici filmů v minulosti nominovaných na Cenu diváků udělovanou Evropským parlamentem (ve spolupráci s Evropskou filmovou akademií). Vstup na ně je totiž zdarma. Většinou už prošly i tuzemskou distribucí: belgický snímek Blízko pojednává o neblahém konci jednoho klukovského přátelství, španělský Alcarràs glosuje plíživý zánik jednoho výstavního ovocného sadu, skandální švédsko-francouzské podobenství Trojúhelník smutku se pokouší v obrazech notně šokujících nastínit soumrak naší přežrané, zhýčkané, hodnotově dezorientované civilizace, neschopné v kritickém okamžiku přežít.

Má smysl zajímat se o tuto přehlídku? Určitě se seznamte s nachystanými tituly: řadu z nich jsme neviděli a nejspíš ani neuvidíme. A i kdyby většinou přinesly zklamání, není vyloučeno, že se mezi nimi může vyskytnout nějaký skvůstek, neřkuli opravdový skvost.

30. Dny evropského filmu (eurofilmfest.cz)
Foto: 30. Dny evropského filmu

< Předchozí		Další >