Česko-slovenská distribuční firma Film Europe (která navíc provozuje i několik placených televizních kanálů) pořádá každoročně přehlídku svých filmů, posbíraných z nejprestižnějších filmových festivalů – z Berlína, Benátek a Cannes. K tomu odkazuje i název Be2Can, naznačující, že dvě slova začínají slabikou „Be“ a jedno na „Can“. (Pokud ovšem toto sousloví vyslovíme anglicky, mohlo by to evokovat další významy.) Cenná akce, seznamující nás s výkvětem festivalových programů, se uskuteční ve dnech 6. – 12. října v pražských kinech (jakési pomyslné centrum nalezneme v Edisonu, ale promítat se bude rovněž v Lucerně aj.). Poté se rozlétne do dalších více než dvou desítek českých (též moravských, slezských) měst. Na Slovensku se představí nabídkou jen nepatrně obměněnou.
Uváděné filmy – celkem jich je jedenáct - přitom nemusely patřit mezi oceněné, stačilo, že na příslušném festivalu byly vůbec uvedeny. Třeba gruzínský, ve francouzské koprodukci natočený snímek Začátek(režie Dea Kulumbegašvili) původně zazářil na festivalu ve španělském San Sebastianu, kde na něj dopadla sprška nejvyšších ocenění za nejlepší dílo, režii, herectví, scénář atd. Varuje před explozí nesnášenlivosti vůči všemu, co vnímáme jako cizorodé – v tomto případě jde o útok na společenství Svědků Jehovových.
Nakolik je západní společnost prohnilá a zhýralá?
Nejočekávanějším titulem by mohl být Titan (režie Julia Ducourneau), divoká vražednická historka, která zvítězila v Cannes, byť provázena skandální příchutí. Však také už titulek jednoho tuzemského článku oznamoval, že v tomhle filmu se souloží s auty (což nezůstane bez následků). Předseda poroty Spike Lee se prý svěřil, že viděl dost různě šílených filmů, ale ještě žádný, v němž by ženská otěhotněla s cadillakem. Dlužno dodat, že název neodkazuje k nějakému obrovi nebo snad duchovnímu velikánu, ale k titanové destičce, kterou má hlavní hrdinka vsazenou do lebky.
Z Ameriky dorazil snímek Mainstream o zákulisí internetu a sociálních sítí. Debutovala jím Gia Coppola, další režisérka z rozvětveného rodinného klanu, jejíž dědeček Francis Ford Coppola se proslavil (vele)díly jako Kmotr nebo Apokalypsa. Další uváděné filmy pocházejí z Austrálie, z Německa i bývalých zemí sovětského bloku, a to včetně Ruska.
Střední a východní Evropa proniká na západní festivaly – s výjimkou Česka
Je pozoruhodné, že na rozdíl od českých či slovenských filmů právě zástupci našich blízkých sousedů pravidelně pronikají do soutěží prestižních festivalů – má na mysli díla maďarská (Miloval jsem svou ženu, Přirozené světlo), polská (Sněžit už nikdy nebude) a koneckonců i ruská. Třeba žijícímu klasiku ruské kinematografie Andreji Končalovskému, letos již čtyřiaosmdesátiletému, se podařilo za politické drama Drazí soudruzi! získat v Benátkách Zvláštní cenu poroty. A podle ohlasů stvořil výpověď mimořádně působivou.
Nahlédl do duše pravověrné komunistky, kterou ani masakr stávkujících dělníků (na demonstraci přitom nesli i Leninovy portréty!) nepřesvědčil o zrůdnosti vyznávané ideologie – putování k zářným zítřkům si prostě vyžaduje oběti. Na filmu je pozoruhodné, že se neodehrává za Stalinovy krutovlády, ale až počátkem 60. let, kdy všichni obdivovali liberálního Chruščova. Končalovskij ukazuje, že se změnila jen slova stranických usnesení, ale nikoli skutky, kterými si vládnoucí vrstva zajišťovala moc.
A můžeme se zamyslet, zda doopravdy platí bizarní moudro, jaké Jaroslav Hašek propůjčil Švejkovi: Život lidskej je tak složitej, že život člověka je proti tomu úplnej hadr.
FOTO: Be2Can
| < Předchozí | Další > |
|---|