Banner

K literatuře lze přistupovat různě

Email Tisk

niceni pruvodce literarni teorii 200Od pradávna se přemýšliví mudrci pokoušeli vysvětlit podstatu literárního díla. Někdy spřádali normativní požadavky a očekávali, že se jimi budou umělci řídit, jindy naopak vycházeli ze stávajících poměrů ve slovesném umění právě vládnoucích. Bádání o podobě a fungování literárního díla (kam lze řadit nejen prózu a poezii, ale také dramatické texty určené pro jevištní ztvárnění) se v průběhu dějin měnilo - a provázely je leckteré výstřelky. Za konečný stupeň úvah o literatuře lze totiž považovat její ničení. Výklady literárního díla předkládá Průvodce po světové literární teorii 20. století, odstraňování škodlivých knih nebo obecně literatury coby škodliviny přibližují Obecné dějiny ničení knih. Oba tlusté svazky vydalo brněnské nakladatelství Host.

I.

První zmíněný titul rozebírá nejdůležitější (a v řadě případů i nejvlivnější) literární koncepce. Je to druhé, rozšířené vydání, obohacené o další tři desítky rozebíraných pojednání. Na koncepci knihy, která poprvé vyšla před čtvrtstoletím, ještě na sklonku bývalého režimu, se v zásadě nemuselo nic měnit, natolik odolávala ideologickým tlakům. Ve stručném úvodu se seznámíme se směry v uměnovědném bádání, které tvoří jakési základní stavební kameny - počínaje ruským formalismem, přes pražský a francouzský strukturalismus až k postmoderním koncepcím.

Editoři svazku (zesnulý Vladimír Macura, jenž nachystal první vydání, a Alice Jedličková, která se ujala nynější verze) dodrželi i původní rozvržení abecedně řazených hesel, povětšinou zhruba desetistránkových. Každá literárněvědná kniha je nejprve popsána, co vše obsahuje a k čemu se vztahuje, poté následuje výklad a řekněme též zhodnocení. Autoři jednotlivých hesel se pokoušejí postihnout i historický kontext každého rozebíraného díla.

Součástí každého hesla jsou rovněž bibliografické údaje: dovíme se, kde a kolikrát dotyčná kniha vyšla, zda existuje její český překlad a zda jsou u nás dostupné i další stati či knihy od daného pisatele. Přidán je stručný životopisný medailon. A uvědomíme si, že stačí pouhé půlstoletí, aby kdysi vlivné pojetí zestárlo, nahrazeno dalšími koncepcemi, které zřejmě potká týž osud...

Výběr více než stovky osobností pokrývá nám kulturně nejbližší evropský a americký prostor. Jako s prvním se seznámíme s Theodorem Adornem a jeho Estetickou teorií, jako poslední se vyskytne Viktor Žirmunskij s již notně letitým pojednáním o rýmu, jeho historii a teorii. Mezi nimi nalezneme nejznámější jména, hýbající nejen literární teorií minulých desetiletí: Auerbacha, Barthese, Bachtina, Derridu, Eca, Foucaulta, Jakobsona, Lotmana, Sartra, Vygotského...

Do čtenářových rukou se tak dostává bez nadsázky základní zdrojová publikace, psaná nezaujatě a navýsost přehledně, která se mimo jiné dotýká též role čtenáře ve vnímání čteného (či slyšeného) textu. Podle některých koncepcí neexistuje literární dílo samo o sobě, ale pouze ve čtenářově vědomí - a totéž zajisté platí obecněji i pro film nebo hudbu. Ostatně postrádáme obdobnou publikaci, která by se soustředila právě na filmovou sféru.

niceni pruvodce literarni teorii

II.

Že kniha nemusí být jen vykládána a zkoumána, dokládá druhá ze zmíněných publikací, Obecné dějiny ničení knih. Sepsal ji venezuelský literát (a také knihovník) Fernando Báez a soustředil se v ní na politováníhodné zacházení s psanými texty v průběhu dějin, od starověku až po dobu nejsoučasnější. Co je nejspodnější motivací pro ničení (či aspoň zabavování) knih? Přece to, aby se vymýtilo jakékoli povědomí o nežádoucích informacích či myšlenkách, aby se vymýtila historická paměť.

Není důležité, čím se ona nežádoucnost odůvodní - zda náboženstvím, vůlí lidu nebo státním zájmem. Sám Báez, jenž otevřeně popsal "knižní genocidu", jakou američtí vojáci rozpoutali v dobytém Iráku, se ocitl na seznamu v USA nežádoucích osob a jeho svědectví, mimo jiné též součást hodnocené knihy, by snadno mohlo být označeno za hodné zničení.

Jak ničit? Pokud byla kniha psána na hořlavém materiálu, lze ji spálit - planoucí hranice procházejí dějinami bezmála do současnosti. Ani hliněná tabulka nebyla bezpečná: bylo přece možné ji rozdrolit. Snad jedině do kamene tesané hieroglify mohly přežít věky, byť i ty mohly být odsekány. Zničeny, ať již záměrně nebo pouhou lhostejností, byly bezpočty textů napsané řeckými i římskými autory.

niceni paleni

Dovíme se třeba, že ze zhruba dvou tisíc dramatických textů se jich v úplnosti dochovalo sotva šestačtyřicet, které si lze i dnes přečíst, případně na jevišti inscenovat. Pouhé fragmenty se dochovaly z děl více než osmi set řeckých historiků (s. 69). Dovíme se, že už v antice - i ve státech podnes obdivovaných - fungovala cenzura a uctívané osobnosti vyzývaly k pálení knih; nalezneme mezi nimi i samotného Platóna.

Osud proslulé alexandrijské knihovny zůstává podnes výstrahou. Ničily ji požáry za Caesarových bojů v Egyptě, plenili ji zfanatizovaní křesťané a poslední úder prý zasadila arabská vojska. Dochoval se citát: souhlasí-li uložené knihy s Koránem, jsou k ničemu, pokud se s ním nacházejí v rozporu, nemá už vůbec smysl je uchovávat. Papyrové svitky pak sloužily k zatápění ve veřejných lázních a zásoby tohoto topiva prý vydržely celých šest měsíců.

Báez ovšem dovozuje, že zničení slavné knihovny mohlo proběhnout i jinak. Nicméně byla zničena, stejně jako jiné knihovny antického světa, soukromé i veřejné. Rozhodující podíl na tom měla nevraživost raných křesťanů, při nejlepším lhostejných k osudu pohanských spisů, při pádu Cařihradu samozřejmě plenili Turci. Ovšem i islámské písemnictví zase ničili Mongolové, když se z asijských stepí hrnuli do Evropy.

Ani mocensky se vzmáhající křesťanství nemělo žádný soucit se vším, co zavánělo pohanským modlářstvím nebo ještě hůře kacířstvím. Na hranici planuly nejen knihy, ale leckdy i jejich pisatelé či vydavatelé. Proslulý páter Antonín Koniáš, z českých dějin asi nejznámější postava ničitele nevhodných knížek (Báez jej sice nejspíš nezná, avšak mnohokrát dokládá, že podobně zanícené osobnosti se vyskytovaly kdykoli a kdekoli na světě), zdaleka nebyl výjimkou. Vyznamenávala se zejména inkvizice. Báez o ní píše: "Její činnost představovala v Evropě i jinde ve světě, kde působila, strašlivé období cenzury, pronásledování, mučení a ničení jak lidských životů, tak písemnictví." (s. 235)

Ničení všeho, co bylo vnímáno jako ohrožující (třeba mravnost, náboženství, stát), jako nepřátelské, přetrvalo do současnosti. Týkalo se to bezmála kohokoli, protože leckterý pronásledovaný se snadno proměnil v pronásledovatele. Báez rozebírá případy revolučních výbuchů či válek, ať se tak již dělo ve Francii, ve Španělsku, v Německu, Rusku, v bývalé Jugoslávii či jinde.

Někdy se o zničení postaral vlastník knih či textů - v ohni skončily deníky anglického myslitele Richarda Francise Burtona, protože koncem 19. století je jeho puritánští pozůstalí považovali za necudné.

Paličská mánie se vyskytuje podnes: na jihu USA se obětí staly třeba knížky o Harrym Potterovi, prý ďábelském to výplodu. Hubitelé prý je ani nečetli - aby nezhřešili. To je ostatně častý případ; i proti "svatokrádežnému" filmu Poslední pokušení Ježíše Krista ničivě protestovali hlavně ti, kteří jej vůbec neviděli. Totéž platí o zmanipulovaných muslimských davech, dožadujících se zatracení toho či onoho, co uráží jejich víru, aniž by dotyčné dílo znali.

Obecné dějiny ničení knih jistě imponují svým širokým historickým záběrem, snášejí hodně dokladů o rozličném kulturním barbarství, občas narazíme na čtivé zkoumání událostí či osob obklopených všelikými dohady či mýty. Nechybí ani zmínka o literárních dílech, která se zabývají ničením knih. Jenže Báez se spokojuje s pouhým seřazováním zjištěných údajů, podoben v tom pozitivistickým učencům, jak je známe z časů před jedním stoletím či ještě dříve.

Tomuto "výčtovému" stylu odpovídá i leckdy popisný až těžkopádný, monotónní styl pojednání. Netuším sice, zda to nezavinili i překladatelé, avšak některé jejich převody vyznívají podivně (třeba tvrzení, že Aristoteles byl zavrhován pro svůj neomalený a složitý styl - s. 163) a v některých případech přímo nesrozumitelně. Třeba vůbec nechápu smysl tohoto tvrzení: "V roce 1996 soud v Bordeaux nařídil zadržení Jeana-Luca Lundiho, majitele knihkupectví s údajně nevhodnými revizionistickými texty." (s. 459) Pokud pominu jistou stylistickou neobratnost, uniká mi zcela, co mají označovat ony revizionistické texty. A podobných případů lze nalézt vícero. Abych to shrnul: to by se skutečně na celém světě nenašla zdařilejší publikace na toto téma?

niceni obecne dejiny niceni knih obalka
Průvodce po světové literární teorii 20. století (editoři Vladimír Macura, Alice Jedličková).
Vydalo nakladatelství Host. Brno 2012. 840 stran.
Hodnocení: 100 %

Fernando Báez: Obecné dějiny ničení knih.
Vydalo nakladatelství Host. Brno 2012. 604 strany.
Hodnocení: 50 %

Foto: Host



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KAMILA PĚTRAŠOVÁ

redaktorka K21, PR manažerka UPM v Praze

Jestli se o mně něco dá říct, tak že jsem knihomol. A proto bych na tomto místě doporučila několik autorů, kteří mi dělají nejčastěji společnost. Zaměřuji se především na severskou krimi, a tak pokud hledáte nějaký tip a rádi se trochu bojíte, podívejte se v knihkupectví nebo v knihovně na jména: Dan T. Sehlberg, Samuel Bjork, Carl-Johan Vallgren, Kristina Ohlsson, Camila Läckberg, Gard Sveen, Jens Lapidus. Určitě se hodně z vás těší na pokračování příběhu Lisbeth Salanderové, na kterém pilně pracuje David Lagercrantz. Pro případ, že byste chtěli okusit spíše severský humor – Jonas Karlsson a Lars Vasa Johansson jsou správnou volbou. Pokud jste fanoušci severu a knihy vám nestačí, sledujte aktivity Skandinávského domu. Pro divadelní večer doporučuji hru Švandova divadla na Smíchově Zabít Johnnyho Glendenninga – jestliže vám nevadí peprná slovíčka nebo výstřely. Jako PR manažerka Uměleckoprůmyslového musea v Praze nemohu opomenout krásnou expozici Český kubismus v Domě U Černé Matky Boží a komorní Galerii Josefa Sudka, která sloužila jako Sudkův byt, až do jeho smrti – zažijte pravý genius loci.

Anketa


Banner

Chat s osobností

Hledat

Mimísek 13

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

1913. Léto jednoho století - ukázka z knihy o kterou si můžete zasoutěžit

1913 host 200Kdy to konečně začne? Následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand je z toho věčného čekání skoro šílený. Už neuvěřitelných pětašedesát let sedí na trůnu třiaosmdesátiletý císař František Josef a nechce ho uvolnit svému synovci, kte...

Nové komentáře

  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...
     
  • 17.05.2017 07:55
    problém
    Nelze odeslat odpovědní ...

Facebook

Twitter


Literatura

Jak se žilo na černé listině

cerne 200Na přelomu 40. a 50. let, kdy naplno hořela studená válka, se v USA rozpoutal hon na komunisty, prý ohrožující americkou bezpečnost, z pohledu postižených připomínající dávné pronásledování čarodějnic. Počínání "vrchního inkvizitora" senátora McCarthy...

Divadlo

Je přátelství víc než láska?

stara dobra kapela 200Studentská, a třebaže jen platonicky prožitá láska poznamená člověka na celý život. Ve většině případů zanechají tyto leckdy i první příznaky zamilovanosti příjemné vzpomínky. Najdou se však případy, které vyjdou z tohoto neop...

Film

KOUZELNÁ TAJEMNÁ CESTA THE BEATLES

the beatles magical mystery tourPřehrávám si LP Magical Mystery Tour a při písni The Fool On The Hill se mi vybaví slova Zdeňka Rytíře, která zpíval Ota Petřina v písni Nebýt tebe z LP Super-Robot (1978): ,,Nebýt...