Anna Luňáková a její experimentální román Tři! vychází v nakladatelství Dauphin. Rozhodně není pro každého, tento román spíše ocení náročnější čtenář, jež preferuje metaforickou hru se slovy a také hru psychoanalytickou.
Knihu Tři! bychom mohli usadit někam mezi Borise Viana a Franze Kafku. Rozmluva (se sebou, se světem… a nakonec i s terapeutem) je plná určitého nonsensuálna, které v sobě obsahuje jistou dávku čehosi zneklidňujícího. Jakoby se autorka snažila popsat slovy obraz, který lze vnímat pouze pomocí hmatu. Přesně takový dojem, troufám si říci, dělá četba tohoto textu. Nicméně takový dojem není opravdu na škodu, ba právě naopak. Jak jinak, než pomocí paradoxů, popsat jazyk nevědomí a nevědomých procesů, než právě pomocí jazykových her, které si jako slepci omakáváme dotykem.
Českému čtenáři se tak konečně dostává do ruky kniha od českého spisovatele, která by mohla konkurovat některým kvalitním dílům ze světové literatury jako je právě Vian či Kafka. Není to čtení průměrné, jak bývá v českém prostředí určitým standardem, ale má aspirace být něčím víc, jen si musí najít své specifické čtenáře.
„Karikatura a fraškovitost jsou jen deformace toho, co se vyčerpalo, my potřebujeme nové obsahy.“
Já je někdo jiný
Jazyk textu je často neprůhledný a mnohokrát se různě větví a obsahuje sofistikované pasáže, proto jistě Tři není pro každého. Jedná se o psychoanalytickou hru s autorčiným nevědomím, podvědomím a nakonec také s vědomím. Sama autorka v rozhovoru pro Rozhlas Vltava řekla, že se pokoušela „mapovat vícehlasí“. Nejedná se však o psychickou poruchu (nejčastěji se nám vybaví asi schizofrenie či hraniční porucha osobnosti), jako spíše o běžnou rozporuplnost naší osobní persony. Pokouší se tedy prostřednictvím vyprávění hledat a především vynalézt sebe sama – pokračuje tak v určité řekněme tradici mapování identity, s kterou přišel již v devatenáctém století básník Arthur Rimbaud. Ten pronesl mnohokrát citovanou větu: „Já je nikdo jiný.“
Na druhou stranu Anna Luňáková přináší do českého prostředí jisté inovace, které můžeme najít spíše v zahraniční literatuře, popřípadě v postmoderní filosofii. Tuto inovaci spatřuji především v tzv. ‚écriture féminine‘, která si zakládá na subjektu, jenž se vyznačuje právě mnohohlasím, tekutou identitou a ambivalentností textu.
„To, co mně působí problém, je realita fikce. Skutečnost skutečnosti.“
Experimentálním motivem zde není pouze to, že se střídá hlas ženské a mužské postavy, ale prokládání textu otázkami ze strany psychoterapeuta. Jednou z jeho všeobecných úloh je ta, že nás často na sezeních nutí znovuprožívat minulé události, rekonstruovat je a zpětně pojmenovávat. Z tohoto důvodu také sami pro sebe můžeme odhalovat lež prostřednictvím vzpomínek. Jde o motivy vzpomínek, které se udály, přičemž pravdu lze hledat právě v tom, jak se udály.
„Každý útěk je první krok návratu k tomu, před čím utíkáš. A tak je tu neustále přítomno to, před čím úniku není.“
Postupem čtení se čtenář dozvídá, proč se kniha jmenuje Tři! Prvotní myšlenka, která se nabízí pro tento název je ten, že textem promlouvají tři postavy. Muž a žena v jedné osobě a psychoterapeut. Autorka sama pak nabízí ještě další variantu, proč název Tři – tím je filosofické pozadí – není tu možnost buď a nebo. Nejedná se o dvě možnosti, z kterých bychom si mohli vybrat a druhou tím vyloučit, nýbrž odkazuje na více jak dvě možnosti. Pokud to budeme interpretovat v rámci životního pohledu postav – jedná se o jejich různé postoje ke stejným otázkám.
Konečně jedna z nadprůměrných knih z českého prostředí, která se dostává čtenáři do rukou. Nekontinuální vyprávění je poetické ve své rituální každodennosti, vizuální podoba knihy je skvělá, bohužel až na vnitřní úpravu textu. Neuškodilo by zmenšit písmo, aby čtenář neměl pocit, že čte knížku pro prvňáčky.
Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas
O autorce:
Autorka již publikovala básnickou sbírku Jen ztratím jméno (Malvern 2021). Momentálně se věnuje doktorskému studiu francouzsky psané literaturě, dále píše rozličná divadelní představení – jedno z nich se dokonce dostalo před oponu divadla v Paříži.
Název: Tři
Autor: Anna Luňáková
Nakladatelství: Dauphin
Rok vydání: 2020
Hodnocení: 91%
https://www.dauphin.cz/book_978-80-7645-012-7.html
| < Předchozí | Další > |
|---|
I když mám odmalička slabost pro sličné zpěvačky, v poslední době tíhnu po hudbě, kterou vyprodukovali bardi Vladimír Mišík, Michal Prokop a Luboš Pospíšil! Jejich poslední alba jsou totiž jedinečná, krásně vyzrálá...
Podtitul této recenze se zdá býti poněkud rozmarným. Diplomacie a upřímnost se nemají rády. Dokonce jsou jaksi v protikladu. Dobrý diplomat přece nemůže být upřímný mluvka a člověk zcela upřímný nemá na to, být diplomantem. A přece. Pan býval...
Smoothies jedině v létě? Tak tenhle trend už je dávno minulostí! Nyní mají sezónu po celý rok! Hřejivá ovocná smoothies, která jsou doplněná o bylinkové čaje a ochucená různým kořením, Vám dodají tolik potřebné vitamíny, minerály a vlákninu. Na...
Když v roce 2011 umělecký ředitel londýnského National Theatre Nicholas Hytner zvažoval, že jeho divadlo mezi záplavou vážných dramat potřebuje nasadit výrazný komediální titul, navrhl jeden z jeho dramaturgů prověřenou klasik...
A je tu opět jeden ze srdcervoucích příběhů, tentokrát o tahání figurek po černých polích těmi bílými, jak se jim to na šachovnici hodí. Příběh klasicky postavený na motivu nejlepšího přátelství, které pomalu, ale jistě nakonec zpřetrhají odlišné mo...