Dědina věrně popisuje vesnický život

Dědina věrně popisuje vesnický život

dedina 200Spisovatelka Petra Dvořáková vydala knihu Dědina obsahující velmi zajímavý příběh jedné současné vesnice. Těšte se na nářečí a zajímavé postavy i osudy!

 

 

 

Dědina má v prvé řadě velmi pěknou a nepřehlédnutelnou obálku, kde na pozadí zeleného kostkovaného ubrusu vyčnívá klasický zdobený porcelánový talíř s logem Jednoty. Pod názvem knihy najdeme také jakýsi podtitul v podobě slov: pole, závist, chtíč a otčina. Dohromady to skvěle funguje a přímo láká na čtení.

V knize najdeme 4 povídky o různé délce: Ta naše Petruška, nevím, co z ní bude, Kdo to zas vyzvání v neděli dopoledne?, „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem, „Poď, čiči, de seš? Mám pro tebe kósek párku.“. Každá povídka je trochu jiná, ale přesto nezapřou společný rukopis a navíc se navzájem trochu prolínají. A hlavně, kdo žil na vesnici, tak si bude určitě mnohokrát přikyvovat, vzpomínat, nebo dokonce ztotožní některé postavy s těmi jeho. Já sama se díky Dědině myšlenkově mnohokrát vrátila do dětství a moc jsem si to užila.

První povídka ukazuje klasický generační rozpor – pohled babičky a dědy na rozjívenou vnučku, druhá povídka čtenáře seznamuje s prostředím klasických vesnických zabijaček a také se sukničkářem Laďou. Kromě zabijaček tady jde také o uživení velké rodiny, předání řemesla a podobně. Musím uznat, že ta se mi líbila nejvíce, i když jsem s hlavním hrdinou nijak nesympatizovala. „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem je nejobsáhlejším počinem, kde se střídají vypravěči z celé rodiny. Ať už je to prodavačka Maruna, její muž Josef nebo syn Zbyněk. Každého trápí něco jiného a každý se snaží nějak protloukat životem a poprat s nastalými situacemi. Poslední povídka ukazuje soužití dvou starých manželů, spory o peníze s příbuzenstvem a hlavně pravou lásku.

Tam zas všechno znova, ale prase je menší. Kdepak dvě stě padesát kilo. To měl Vavirek velký voči. Sotva dva metráky. Už mám dost v hlavě a Vavirci taky nalejvaj. Vzpomínají, jaký bejvaly zabijačky dřív. „Ještě s tvym tató, to bylo neco. Na to do smrti nezapomenu,“ poplácává mě dědek Vavirek po ramenách a Bohóš přikyvuje. „Prase drželi skoro v každym baráku, sjela se rodina, byla to událost. Taky bévalo vic snihu, to taky dělalo tu náladu,“ vzpomíná dál dědek a přihne si rovnou z flašky. Znám to už skoro zpaměti, opakuje to rok co rok, ale vždycky ho nechám, ať povídá. Však já na to taky vzpomínám. Bejvalo to tady po dědině skoro jako na těch pohlednicích od Lady. (str. 42)

Příběhy v Dědině neukazují život nijak idylický, ale hlavně hodně reálný. Jsou zde na vesnici všudypřítomné drby, závist a také skvěle vykreslené zažité stereotypy. A to ve stylu: rád bych jí za jídlo pochválil, ale neudělám to, ani můj táta to nedělal a ženy nás taky nechválí, že jsme pěkně vykydali hnůj.

Petra Dvořáková sama uznává, že nadělila práci na víc svým korektorům, protože Dědina je psána nářečím. Moc se mi líbilo, jak se s tím v nakladatelství společně poprali, protože nářečí je zde používané přirozeně, tedy tak, že se tomu dá rozumět a vytváří to tu hmatatelnou atmosféru. Dialekt vychází z Vysočiny a je zajímavé také pozorovat, jak kombinuje okolní nářečí – něco má z Valašska, něco z hánačtiny a nezapřou se ani vlivy obecné češtiny.

K Dědině se chci v budoucnu určitě ještě jednou vrátit, šlo o dobré, poutavé a originální čtení. I když jsem se nedokázala pořádně začíst a preferovala jsem kratší povídky, byla to opravdu zajímavá a poučná vesnická sonda.

Petra Dvořáková se narodila v roce 1977 a je to česká spisovatelka a scenáristka. Do povědomí čtenářů vstoupila knihou rozhovorů Proměněné sny (2006), za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další tituly Já jsem hlad (2009) a Sítě — příběhy (ne)sebevědomí (2016). Kniha Julie mezi slovy (2013) byla oceněna Zlatou stuhou (beletrie pro mládež) a Cenou učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství. Dalšími autorčinými knihami pro mladé čtenáře jsou Flouk a Líla (2015) a Každý má svou lajnu (2017). Autorka pravidelně spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.

dedina

Dědina
Autor: Petra Dvořáková
Žánr: beletrie
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248
Hodnocení: 90 %

http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/ceska-beletrie/dedina-1438


 

Přihlášení



Imago, imagines I.-II.

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). academia.cz

Život byl pes

Tak to jsem já – pes Život. Rozhodně jsem se nenarodil jako domácí mazlíček. Díky různým okolnostem, které vám budu vyprávět, a také díky mému vzhledu a povaze, nikoho nenapadlo ho ze mě udělat. grada.cz
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Rozhovor

Portico Quartet: Praha je úžasné město. Má bohatou historii hudby a kultury a ty holky…:-)


mladi ladi jazz 200Na festivalu Mladí ladí jazz, který započal už v neděli v Praze, se v pátek 4. dubna představí anglická skupina Portico Quartet. Do Prahy se vrací po dvou letech a my jsme je u této příležit...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Jak přežít, když mě všechno štve

jakPrezit perexMám ráda publikace tohoto charakteru. Psychologie mě zajímala vždycky a od chvíle, kdy jsem se stala matkou, což bylo před jedenácti lety, hojně vyhledávám i materiály týkající se dětské psychologie. Prošli jsme různými obdobími a samozřej...


Literatura

Skála je román, který je zosobněním přívlastků MIMOŘÁDNÝ, JEDINEČNÝ, STRHUJÍCÍ

Skala 200Skála je prvním románem trilogie odehrávající se v autorově rodném Skotsku. Čtenáři na román z tohoto prostředí dlouho čekali a Peter May jim jejich očekávání splnil na dvě stě procent. Napsal děs...

Divadlo

Lávka River Stage: nový rozměr divadla

Lavka River StagePosledního červencového dne startuje již třetí ročník originálního divadelního projektu na řece Vltavě Lávka River Stage. Pódium na hladině řeky, noční osvětlení a zajímavé vizuální zážitky už mají svou tradic...

Film

Jak naše pradědečky a prababičky vábily pohyblivé obrázky

kinematografie 200Sotva bychom dnes nalezli pamětníka, jenž by na základě vlastní zkušenosti dosvědčil, jak vyhlíželo promítání filmů před první světovou válkou, jaký vztah se k nim tehdy prosazoval a z čeho všeho byly pohyblivé obrázky, samozřejmě č...