Reklama
Banner

Yonmi Parková: Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

Email Tisk

abych200Je těžké o této knize říct něco víc, než pouze to, že je silná a dojemná. Možná je to jedna z mála zpovědí, která doopravdy říká, jak to chodí v Severní Koreji, pohlíží na to očima malého děvčátka, že kterého se díky okolnostem stala předčasně dospělá žena.  Je vlastě obrovské štěstí, že autorka přežila peklo, ve kterém žila, a podařilo se jí z této země uprchnout. Poznáte s ní, jaké to je jíst vážky z hladu, jaký je strach z režimu a toho, že vám popraví rodiče, jaké to je jíst jen díky tomu, že váš otec provozuje pašeráctví.

 


Ani jsem si neuvědomovala, jak ubíhá čas. Kniha mi zezačátku přišla hodně nacpaná informacemi, na čtení jsem se musela hodně soustředit, autorka neustále opakovala, že si na mnoho detailů z doby, kterou bude popisovat, musela cíleně vzpomínat, protože je obyčejná lidská mysl v pudu sebezáchovy prostě už vytěsnila. Není divu. Přesto se jí podařilo nezatahovat do příběhu zbytečné emoce a obviňování, ale zachovala si příjemný nadhled. Snad skrze který se příběh nestává tragédií, nad kterou se samou tíhou nedá dýchat.

abych7


Často jsem obdivovala, jak vůbec dokáže po tolika přestálého nebezpečí, znásilňování, prodávání své osoby, rizika smrti a především hladu a ponižování, týrání, vůbec vzít klávesnici a o tom všem psát. Jak vyrovnaná už musí být, jak odhodlaná. Jsem si jista, i na příkladu její matky, která tímtéž peklem prošla, že u Yeonmi Parkové šlo hodně o její individuální povahu, díky které se nevzdala a notné dávce štěstí, kterou jí život nadělil. Tato houževnatost a přirozená inteligence poté dovolily, aby se poprala s nástrahami „svobody“ a stala se studentkou, lidskoprávní aktivistkou a se svým příběhem na pomoc všem severokorejským občanům objížděla svět.
A víte, co mne překvapilo nejvíc? Za prvé neopomněla posttraumatický syndrom, kterým trpí každý uprchlík poté, co se mu definitivně uleví a ví, že nyní už nemůže být popraven, nemůže být bit ani nebude trpět hlady. Prázdný stav, tupý a depresivní. Stav NULA, stav strachu, který jsme přestáli, ale nestačili jsme se v něm bát. A stav, kdy se náhle i svoboda zdá příliš těžkou.

abych9


„Nikdy jsem si nedovedla představit, že svoboda může být tak těžká a krutá. Dosud jsem si myslela, že být svobodný znamená moct nosit džíny a dívat se na filmy, na jaké se chci dívat, aniž bych se musela bát vězení. Teď mi došlo, že musím pořád přemýšlet, a to bylo vyčerpávající. Byly okamžiky, kdy jsem si kladla otázku, jestli – nebýt toho nekonečného hladomoru – by mi nebylo lépe v Severní Koreji, kde se o všechno moje přemýšlení a o všechna moje rozhodnutí postaral někdo jiný.
Vyčerpávalo mě, že musím nést zodpovědnost. V Číně jsem byla živitelkou, byla jsem ta, která udržovala matku při životě. A teď jsem netušila, jak se mám vrátit zpět a být zase dítětem….
… Obě jsme se ze všech sil snažily zapomenout na všechno špatné a jít dál. Chtěla jsem svůj starý život vymazat, ale hrůza, kterou v sobě mel, se ke mně vracela pokaždé, jakmile jsem usnula. Všechny moje sny byly noční můry a obvykle měly stejné téma: okolo mě tekla voda a já jsem se musela dostat přes řeku. Někdo mě pronásledoval, ale já jsem se odtamtud nedokázala dostat, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla. Občas ty sny byly tak zlé, že jsem se budila s křikem…
… Ale jindy zase, i uprostřed bílého dne, mi připadalo, že jsem pořád v Severní Koreji a všechno kolem mne je pouhý sen. Tisíckrát denně jsem se musela štípnout, že se mi to nezdá. Bála jsem se, že se každou chvíli probudím v našem vymrzlém domě v Hjesanu, sama, jen se sestrou, budu  ležet na podlaze, dívat se na měsíc za oknem a uvažovat, kdy se asi máma vrátí a přinese nám jídlo.“
Je to kniha naléhavá, strhující a nesmírně čtivá. Vlastně jsem si po jejím dočtení říkala, že bych si velice ráda přečetla další příběh, a sice ten, jak Yeonmi Parková žije nyní, co se jí po těch letech děje v hlavě a s jakými reakcemi na své činění se setkává. Ale ona je teprve na začátku. Toto je její první knižní počin a je to teprve pár let, kdy je na svobodě, přesto toho za tu dobu stihla nesmírně moc…
Třeba se ještě něčeho dočkáme…


Název: Abych přežila (In Order to Live: A North Korean Girl´s Journey to Freedom)
Autor: Yeonmi Parková ve spolupráci s Maryanne Vollersovou
Žánr: biografie, drama
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 304

Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Argo
Odkaz na web: www.argo.cz

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Útěk z tábora smrti
ImageBylo vůbec možné utéct z Osvětimi? Kolik lidí o tom snilo, kolik jich útěk reálně plánovalo a kolika šťastným se to nakonec povedlo? Příběh jednoho z nich nám přináší kniha známého...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Yonmi Parková: Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

abych200Je těžké o této knize říct něco víc, než pouze to, že je silná a dojemná. Možná je to jedna z mála zpovědí, která doopravdy říká, jak to chodí v Severní Koreji, pohlíží na to očima malého děvčátka, že kterého se díky okolnostem stala předčasně dospělá že...

Lounské divadlení 2015 podruhé

Divadleni perexJen pár hodin zbývá do zahájení jedenáctého ročníku Lounského divadlení, které odstartujeme v pátek 6. března v 17.00 hodin. I to s letopočtem 2015 Vám přinese pět inscenací v podání pěti amatérských divadelních souborů, které se mezi seb...

Na dovolenou kolektivně, se zpěvem a hrami

Dovolena perexUž jsme asi pozapomněli, že ještě před čtvrtstoletím byly běžné kolektivně organizované závodní dovolené, přidělované odbory (jednotné, komunistické nadvládě podřízené Revoluční odborové hnutí - neboli ROH) pr...

Ugly Kid Joe přijedou do Prahy

altUgly Kid Joe je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1990 v Kalifornii. Roku 1997 se sice rozpadla, ale loni se členové opět sešli. Jak se jim comeback povedl, se můžete podívat v úterý 26. 6. v pražském L...