Christiane F. – Můj druhý život
Banner

Christiane F. – Můj druhý život

Email Tisk

druhy200Všichni čtenáři si jistě vzpomenou na kultovní román My děti ze stanice ZOO, první knihu, která do světa otevřeně vyřvala berlínskou drogovou scénu. Neméně odstrašující bylo i filmové zpracování, kde si zahrál nedávno zesnulý David Bowie. Hrdince románu je nyní přes padesát let. Ač je to neuvěřitelné, tak žije. Bojuje s cirhózou jater a žloutenkou typu C. A ví, že její dny budou brzy sečteny. V autobiografickém románu vzpomíná na to, co dělala od roku 1978.  A světe div se, fetovala!

 


 
„Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“
Kdo se může pochlubit tím, že je celý život živ z výdělku jedné knihy? Vyjma Christiane Flescherinow nebo třeba Johna Keneddyho Toola (Spolčení hlupců) takových spisovatelů moc není. Kniha a stejnojmenný film My děti ze stanice ZOO udělaly z autorky celebritu a změnily jí život. Sama uznává, že to není moc příjemný pocit, když ji denně na ulici poznávají desítky lidí, sousedi se s ní nechtějí znát a všichni si ji spojují s narkomankou a prostitutkou. Nalijme si však číši čistého vína, kde by byla Christiane dnes bez zisku své první knihy?
 
Můj druhý život začíná tam, kde první kniha končí, a to u babičky na venkově. Tam byla tehdy ještě nezletilá Christiane převezena, aby změnila kamarády, školu, prostředí a pokusila se začít nový život… bez fetu, bez Detlefa a bez prostituce. Nejprve se jí to docela dařilo, ale netrvalo dlouho a dokázala si najít „špatné kamarády“ i zde. Začala pít, hulit trávu, brát valium a zatahovala školu, ze které ji vyhodili. V tom okamžiku se zde zjevili novináři Kai Hermann a Horst Rieck, aby z rozhovorů s Christiane sepsali první bestseller. Po ohromném úspěchu knihy se začal točit film a Christiane se zdálo, že vlastně žádné vzdělání ani práci nepotřebuje. Jezdila na propagační turné, kde znovu spadla do drog. V Americe se seznámila s backgroundem rockových kapel a nejednou byla pozvaná na jejich bujaré večírky. Připadala si děsně cool, že šňupe s AC/DC nebo s Genesis. Pak se na nějaký čas ukryla do Švýcarska, kde žila jako au-pair v rodině, ale netrvalo dlouho, a k drogám si našla cestičku i zde. Byla usvědčena z dealování a skončila za mřížemi v ženském vězení Plotzensee. Rok, který ve vězeňském prostředí strávila, popisuje jako jeden z nejlepších a nejuspořádanějších ve svém životě. Nejen, že si téměř odvykla od drog, ale našla si zde i přivýdělek jako uklízečka a celkově by se dalo říct, že se dost uklidnila. Ovšem po té, co opustila mříže, najela do starých kolejí: drogy – útěk - pochybní partneři - drogy. Několik měsíců žila v Řecku, podstoupila dva nebo tři potraty než si po třicítce uvědomila, že pokud si nechá vzít i další dítě, tak už nikdy neotěhotní. Najednou z toho byl syn Phillip a otec jak jinak než skoro neznámý.
 
Mateřství postavilo Christiane do latě. Zdálo se, že konečně našla důvod, aby s tím vším skoncovala a nabrala motivaci se rvát za lepší zítřky. Když však před sociálkou nastínila myšlenku, že by se se synem odstěhovala do Holandska, dítě jí odebrali. S pomocí svého tehdejšího přítele, ze kterého se později vyklubal finanční podvodník, syna unesla do Amsterodamu. Za několik týdnů byla zpět, bez přítele, bez peněz a Phillip šel do pěstounské rodiny.

druh3

 

Tragická hrdinka či spíše antihrdinka?
O několik let později na dveře jejího apartmánu, zaklepala novinářka Sonja Vukovič. Christiane na ni vzpomíná: „Sonja byla první novinářka, která nevyužila příležitosti a nevrhla se k mým dveřím. Která se nedívala kukátkem, ani se nevyptávala sousedů: jaké to je, žít pod jednou střechou s Christiane F.?“ Nic nebránilo tomu, aby ze vzájemných sympatií vznikla druhá kniha o Christiane Flescherinow. Po odebrání syna Phillipa sociálkou a jeho umístění do pěstounské rodiny, Christiane přestala brát drogy. Avšak stále je silně závislá na metadonu, bez něhož není schopná existovat, o dalších závažných zdravotních komplikacích nemluvě. V posledních letech žije v bytě se svým čau-čau a snaží se co nejvíce podporovat již plnoletého syna. A jak sama říká, věnovat mu všechen čas, který ji ještě zbývá…

Srdcervoucí příběh netradiční celebrity rozhodně není kniha o hrdinství. S happy endem lze počítat jen těžko, nicméně stojí za to si knihu přečíst. Život Christiane F je přehlídka neštěstí, sobectví a nebetyčné blbosti. Autorka viní hlavně své okolí z toho, čím prošla. Zejména pak násilnického otce a matku, která se o ni takřka nestarala a po veškeré té mediální „slávě“ zřekla. Závěr románu je o dost světlejší a pokornější, protože Christiane je smířlivější a plně si uvědomuje, že jen zázrakem je stále naživu a že moc dlouho už nebude. Teprve pozdě jí čtenářovi začíná být líto.

druh47

 

Název:  Christiane F.- Můj druhý život (Christiane F., Mein zweites Leben)
Autor: Christiane V. Felscherinow, Sonja Vulkovic
Žánr: autobiografie
Nakladatelství: Dagmar Pazderová - OLDAG
Rok vydání: 2014
Počet stran: 273
Hodnocení: 70 %

( 3 hlasů )
Zdroj foto: www.databazeknih.cz

http://www.oldag.cz/katalog.php?edice=f&;kniha_id=292&autor_id=95


 

Komentáře   

 
+2 #1 ZajímavéLucin 2016-02-10 16:04
Už jako malá jsem četla Děti ze stanice ZOO. Po tolika letech... určite si musim přečíst i tuhle.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Z archivu...

Čtěte také...

Temná akademie Gabrielle Pooleové

200lRozpolcení je již třetím dílem napínavé tajemné série Temná akademie. Po předešlých obalech rudých očí dívky nad městem, rudých očí chlapce nad městem přichází, světě div se, rudé oči dívky a chlapce nad městem, kde se děj odehrává. Istanbul. A tak, jak se ...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Když vlajky vlály, ledy tály a tuhla krev

OSUDOVE-OKAMZIKY 200Taky vám dějepis ve škole připadal většinou „suchý“? To jste museli mít smůlu na učitele! Kdyby dovedli o historii vykládat se stejnou šťavnatostí, jako o ní umí psát Karel Pacner, bylo by všechno jinak. Jako v j...

Divadlo

Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

1789 200Národní divadlo v Praze si umanulo, že bude uvádět experimentální hry - a vylézají z toho příšernosti. Čekání na Godota se změnilo v pitvořivou roztlemenost, ze slavného experimentálního počinu Ariane Mnouchkinové 1789 aneb Dokonalé štěstí režisér Vl...

Film

Bresson o Bressonovi aneb režisér sám o sobě
Bresson perO francouzském režiséru Robertu Bressonovi dlouho kolovalo mylné datum narození: nepřišel na svět v roce 1907, jak lecjaké příručky tvrdily, nýbrž o šest let dříve – a dožil se bezmála stovky. Většinu z jeho celkem 13 celovečerních filmů jsme mo...