Málokdo z nás se může pochlubit tím, že žije obklopen vlastními rodiči. Více než polovina českých manželství totiž končí rozvodem a stále častěji k oficiálnímu svazku vůbec nedojde. Někdy pokrevní rodič zmizí z našeho života dřív, než si ho vůbec stačíme uvědomit a pak vyrůstáme s náhradním, nebo dokonce s náhradními.
O tom, je i životní příběh Edith Holé. Sedmatřicetiletá matka dvou malých dětí byla kdysi adoptována. Bohužel do rodiny, jejíž náplní se stalo pěstounství a záchrana opuštěných sirotků. Psychicky velmi labilní a rozkazovačná žena, kterou všechny děti oslovovaly „maminko,“ si tímto posláním kompenzovala sebevědomí a touhu po uznání. Že si svěřence kojeneckých ústavů a dětských domovů k sobě nebrala z čisté lásky, dokazuje i fakt, že jí jedno dítě bylo odebráno pro týrání. Přesto se rodina neustále rozrůstala. A tak jako přibývalo dětí, přibývalo i bití, urážek a tvrdých trestů. Edith nakonec vysvobodilo studium a to, že se v Praze dokázala zcela osamostatnit. Ne všichni sourozenci ale měli takové štěstí.
Tři roky před čtyřicátými narozeninami se Edith dozvídá, že jméno její biologické matky je známo a na matrice ho evidují od samého počátku. Na nic nečeká a ženu, která ji porodila, začne okamžitě hledat. Přes sociální síť vyhledá svoji biologickou sestru… od setkání s matkou ji dělí jen krůček. Podaří se ale nakonec? A pokud ano, jaká je ta žena, která byla kdysi schopná odložit malé bezbranné miminko ještě v porodnici a roky se o něj nepřihlásit? Jak rozhodnutí Edith přijme její adoptivní rodina? Inspiruje odhodlaná žena k hledání pokrevních předků i své zbylé nevlastní sourozence?
Neobyčejně upřímný a otevřený příběh zaručeně osloví každého. Ukazuje totiž, kam až je člověk v pátrání po svých kořenech ochoten zajít a co všechno během toho musí pochopit. Cesta k mým matkám je kniha o jednom velkém hledání sebe sama. Je to kniha, ve které nechybí odpuštění, láska, ale také zklamání a vztek. Dle mého názoru se v tomto případě nejedná o četbu na jeden večer. Pokud si ale na Cestu k mým matkám uděláte čas, nebudete litovat. Po přečtení Vám totiž dojde pravdivost jedné stokrát omílané skutečnosti - že zdaleka ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá a že se někdy vzdáváme příliš brzy.
Ode mě kniha dostává 90% za trochu těžkopádnější začátek. Suma sumárum se ale literární debut Edith Holé povedl.
Název: Cesta k mým matkám
Autor: Edith Holá
Ilustrace: Ida Novotná
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Počet stran: 260
Hodnocení: 90%
Foto: www. jota.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Zpívající textař, který se už před lety odstěhoval z Česka do Německa. To je Vlady Gryc. Zpívání, textařinu a muziku ale nikdy neopustil, naplno se tomu i věnuje Berlíně, kdy už nějaký čas žije. Přitom je v čilém pracovním kontaktu ...
Americká spisovatelka Dot Hutchison přichází s volným pokračováním thrilleru Sběratel motýlů, který mnoho čtenářů považovalo takřka za dokonalý. Dokáže s Májovými růžemi zopakovat tento úspěch nebo pro vás bude jejich četba zklamáním?
Podle anotace na záložce je internát prostorem, který člověka změní. Toto tvrzení jsem do přečtení knihy Ladislava Karpianuse nemohla plně posoudit, protože sama jsem na internátu ani na koleji nikdy nebydlela. Teď však mohu směle proh...
Misantropa hraje kde kdo. Každý ho zná a alespoň jednou za život by ho měl v divadle vidět. Nutně to však nemusí být hra posazená do tehdejší doby. Hrát ho ale ve svetrech se sobem na hrudi a z původního textu zachovat pouze jm...
Šedesátá léta narušila snad všude na světě zavedené pořádky, které v kinematografii dosud panovaly. Zejména režiséři se chtěli vymanit z područí služebnosti - ať již ji zosobňovaly ideologické tlaky, jak...