Reklama
Banner

Kniha o filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Email Tisk

kuchar perexNakladatelství Casablanca se ujala záslužného úkolu, jakým je vydávání knižních monografií o jednotlivých světově proslulých filmech. Tak se čtenáři mohli seznámit například s Metropolis, Občanem Kanem, Sedmou pečetí, Andrejem Rublevem, Matrixem - a nejnověji (jako osmou položkou v pořadí) s anglickou vražednickou a dokonce kanibalskou tragikomedií Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec.

 

 

Poprvé se stalo, že knihu napsal český autor, Zdeněk Hudec. A hned předložil spis dvojnásobně obsáhlý oproti dosavadním překládaným svazkům. 

Hudcovo jméno není neznámé, v Casablance vydal už monografii o americkém režiséru Samu Peckinpahovi. Je podepsán pod zhruba třemi desítkami textů, které publikoval v časopise Cinepur (v letech 2001-2010), jeho studie nalezneme též v Iluminaci či slovenském Kino-ikonu. Podílel se na řadě sborníků, z nichž některé byly na Kultuře 21 recenzovány (Poetika zločinu, Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneye). 

A co je důležité: ať již k jeho textům zaujmeme jakýkoli postoj, nikdy jim nelze upřít pečlivost vypracování, promyšlené předestření a zdůvodňování výkladu. Prozrazují podrobné seznámení s hodnoceným dílem či osobností, s dostupnými prameny i kritické nakládání s ohlasy. To se týká rovněž jeho druhé knižní publikace. 

Film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec natočil před čtvrtstoletím britský režisér Peter Greenaway, jehož celá tvorba se vyznačuje experimentujícím zacílením, čerpá z klasického malířství, souběžně uhranut divadlem, literaturou i písmem. To vše se odráží i ve zmíněném titulu, který do českých kin - bohužel jen v omezené síti filmových klubů - pronikl v roce 1996. Později se ještě objevil na obrazovce, avšak vydání na DVD se český trh dosud nedočkal. Nezbývá než vyslovit lítost, že ani vydavateli se nepodařilo zajistit, aby se kniha prodávala i s filmem, o kterém pojednává. Bylo by to zajisté optimální řešení. 

Na Hudcově zpracování je sympatické již to, že se vyznačuje nevtíravou hravostí, někdy snad až jakýmisi pobavenými postřehy, vyjadřuje se srozumitelně, když osvětluje své (i převzaté) náhledy. Hned v úvodní kapitole, kde se zabývá výstavbou filmu, si vypůjčuje gastronomické termíny a příměry, jak naznačuje hned samotným názvem - Z čeho je Kuchař uvařen? A podobně je nazvána i závěrečná kapitola Vražedné jídlo, genderová asymetrie a exkrementy moci. 

kuchar 1

Výklad ryze odborných záležitostí (o demontáži filmové iluzivnosti, o režijním pojetí, o výpravě a barevném řešení, o kostýmech, ale také o podílu kamery, střihu a zvukovém opracování) a poté kontextu, v němž Greenawayovo  vyprávění existuje a oslovuje, doslova vybízí, aby si čtenář film co nejrychleji někde opatřil a sám ohmatal to, o čem Hudec tak přitažlivě, a přitom zasvěceně vypráví. 

V dalších čtyřech kapitolách, vložených mezi tyto dva texty, jako by se inspiroval jednotlivými postavami (kuchař, zloděj, žena a milenec), k nimž - respektive k vlastnostem a kontextu, v nichž fungují - vztahuje následující úvahy, ať již se týkají obžerství, politické alegorie nebo kanibalismu. Přitom se neupíná jen na film samotný, ale témata jím dotčená zkoumá skrze další Greenawayovy záliby (výtvarné umění) i jeho jiné filmy, rozebírá i „spřízněné“ tituly jako Velká žranice, Salo aneb 120 dní Sodomy, dokonce padne zmínka o české televizní hříčce Dopisy v krajkách

Dotkne se ovšem rovněž Freudovy psychoanalýzy, různých filosofických úvah, feministických výkladů, nechybí ani rovina podobenství. Film totiž vnikal v době bezohledného panování Margaret Thatcherové a mohl na ni reagovat. V takovém případě by kuchař zastupoval státní zaměstnance a vůbec všechny svědomité občany, kteří pokorně snášejí příkoří, zloděj zosobňoval thatcherovskou aroganci a nenasytnost bezbřehé moci, žena by symbolizovala celou Britanii, zatímco smolařský milenec-intelektuál, jenž skončí zardoušen knihou o Velké francouzské revoluci, poté upečen a pojeden, odkazuje k neúspěšné levicové opozici... 

 

Zdeněk Hudec: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

kuchar

Vydalo nakladatelství Casablanca, Praha 2013. 208 stran. 
Hodnocení: 100% 

Foto: kniha



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Piš pravdu, nic než pravdu!

altNení lepší pocit pro čtenáře, než když si po dočtení poslední věty nějaké knihy může vnitřně oddechnout se slovy „Ty vogo, to je síla!“  Přesně tohle se mi stalo po zaklapnutí Paranoidní pijavice od Jany Jiráskové

Zlínské divadlo chystá oslavy jubilejní 70. sezony

zlin200Šansonový galavečer, novou pohádku pro děti, ale i znovuotevření nyní již nekuřáckého divadelního klubu Dílna – to vše připravila zlínská scéna na úvod své nové, jubilejní 70. sezony. Jedinečným šperkem, který začátek významného divadelního roku ozdobí, bude premiéra Prodané nevěsty...

Olga – objekt, který si dělal, co chtěl

Olga perexPoté, co MagicBox vydal na DVD dokument Století Miroslava Zikmunda, postaral se i o distribuci dokumentu o další významné české osobnosti, ke kterým Olga Havlová bezesporu patří. Jak Olga ovlivňovala život prvního českého prezident, jak prožívala dl...

Irský večer ve Vagonu

irsky vecer 200V pražském klubu Vagon se už 24. 7. sejdou všichni příznivci irské hudby. Zahrají zde kapely Hakka Muggies a Sliotar.

...