Reklama
Banner

Kniha o filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Email Tisk

kuchar perexNakladatelství Casablanca se ujala záslužného úkolu, jakým je vydávání knižních monografií o jednotlivých světově proslulých filmech. Tak se čtenáři mohli seznámit například s Metropolis, Občanem Kanem, Sedmou pečetí, Andrejem Rublevem, Matrixem - a nejnověji (jako osmou položkou v pořadí) s anglickou vražednickou a dokonce kanibalskou tragikomedií Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec.

 

 

Poprvé se stalo, že knihu napsal český autor, Zdeněk Hudec. A hned předložil spis dvojnásobně obsáhlý oproti dosavadním překládaným svazkům. 

Hudcovo jméno není neznámé, v Casablance vydal už monografii o americkém režiséru Samu Peckinpahovi. Je podepsán pod zhruba třemi desítkami textů, které publikoval v časopise Cinepur (v letech 2001-2010), jeho studie nalezneme též v Iluminaci či slovenském Kino-ikonu. Podílel se na řadě sborníků, z nichž některé byly na Kultuře 21 recenzovány (Poetika zločinu, Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneye). 

A co je důležité: ať již k jeho textům zaujmeme jakýkoli postoj, nikdy jim nelze upřít pečlivost vypracování, promyšlené předestření a zdůvodňování výkladu. Prozrazují podrobné seznámení s hodnoceným dílem či osobností, s dostupnými prameny i kritické nakládání s ohlasy. To se týká rovněž jeho druhé knižní publikace. 

Film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec natočil před čtvrtstoletím britský režisér Peter Greenaway, jehož celá tvorba se vyznačuje experimentujícím zacílením, čerpá z klasického malířství, souběžně uhranut divadlem, literaturou i písmem. To vše se odráží i ve zmíněném titulu, který do českých kin - bohužel jen v omezené síti filmových klubů - pronikl v roce 1996. Později se ještě objevil na obrazovce, avšak vydání na DVD se český trh dosud nedočkal. Nezbývá než vyslovit lítost, že ani vydavateli se nepodařilo zajistit, aby se kniha prodávala i s filmem, o kterém pojednává. Bylo by to zajisté optimální řešení. 

Na Hudcově zpracování je sympatické již to, že se vyznačuje nevtíravou hravostí, někdy snad až jakýmisi pobavenými postřehy, vyjadřuje se srozumitelně, když osvětluje své (i převzaté) náhledy. Hned v úvodní kapitole, kde se zabývá výstavbou filmu, si vypůjčuje gastronomické termíny a příměry, jak naznačuje hned samotným názvem - Z čeho je Kuchař uvařen? A podobně je nazvána i závěrečná kapitola Vražedné jídlo, genderová asymetrie a exkrementy moci. 

kuchar 1

Výklad ryze odborných záležitostí (o demontáži filmové iluzivnosti, o režijním pojetí, o výpravě a barevném řešení, o kostýmech, ale také o podílu kamery, střihu a zvukovém opracování) a poté kontextu, v němž Greenawayovo  vyprávění existuje a oslovuje, doslova vybízí, aby si čtenář film co nejrychleji někde opatřil a sám ohmatal to, o čem Hudec tak přitažlivě, a přitom zasvěceně vypráví. 

V dalších čtyřech kapitolách, vložených mezi tyto dva texty, jako by se inspiroval jednotlivými postavami (kuchař, zloděj, žena a milenec), k nimž - respektive k vlastnostem a kontextu, v nichž fungují - vztahuje následující úvahy, ať již se týkají obžerství, politické alegorie nebo kanibalismu. Přitom se neupíná jen na film samotný, ale témata jím dotčená zkoumá skrze další Greenawayovy záliby (výtvarné umění) i jeho jiné filmy, rozebírá i „spřízněné“ tituly jako Velká žranice, Salo aneb 120 dní Sodomy, dokonce padne zmínka o české televizní hříčce Dopisy v krajkách

Dotkne se ovšem rovněž Freudovy psychoanalýzy, různých filosofických úvah, feministických výkladů, nechybí ani rovina podobenství. Film totiž vnikal v době bezohledného panování Margaret Thatcherové a mohl na ni reagovat. V takovém případě by kuchař zastupoval státní zaměstnance a vůbec všechny svědomité občany, kteří pokorně snášejí příkoří, zloděj zosobňoval thatcherovskou aroganci a nenasytnost bezbřehé moci, žena by symbolizovala celou Britanii, zatímco smolařský milenec-intelektuál, jenž skončí zardoušen knihou o Velké francouzské revoluci, poté upečen a pojeden, odkazuje k neúspěšné levicové opozici... 

 

Zdeněk Hudec: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

kuchar

Vydalo nakladatelství Casablanca, Praha 2013. 208 stran. 
Hodnocení: 100% 

Foto: kniha



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Jiří Holub nakročil k literatuře pro „dospěláky“
ImageTrávím víkendy na srubu u lesa, kde je sice zaveden elektrický proud, ale není povolena (mým mužem) televize. Je tedy spousta času na čtení. Díky tomu si mohu číst celé víkendy. Tuto sobotu mi padl z...
DIVADLO JE V CENTRU aneb POZVÁNKA NA PŘÍŠTÍ DIVADELNÍ SEZÓNU DO OSTRAVY

ostrav200Národní divadlo moravskoslezské představilo seznam premiér příští divadelní sezóny – těšit se diváci mohou na Havelku, Jařaba, Kyliána a 4x Lloyda Webbera! Divadlo se svým sloganem také připojuje k debatám o centru Ostravy – DIVADLO JE V CENTRU!!! V ...

Studiu Marvel se nedaří překonat problémy při přípravě pokračování Thora
ImageThor 2 bude muset ještě ujít velmi trnitou cestu, než se dostane na filmová plátna. ...
Mytický příběh ve Stavovském divadle, Orfeus a Eurydika se vracejí na scénu!

orfeus euridika200Po více než padesáti letech se na repertoár Opery Národního divadla vrátil jeden z milníků světové operní historie – dílo Christopha Willibalda Glucka Orfeus a Eurydika. Opery, ve které autor poprvé v...